Pro velryby či tuleně z Antarktidy není mizení ledu zdánlivě tak dramatickou hrozbou jako pro lední medvědy či ptáky. Je to však jen zdání. Jak roztává antarktický led, hrozí tamním živočichům stále více hlad. Na spodní straně ledovců totiž rostou řasy, které jsou počátkem dlouhého potravního řetězce. Jsou potravou zejména pro drobné krevety, zvané antarktický krill, které tvoří důležitou součást planktonu. Moře bez planktonu je moře smrti. Takovým mořem se pomalu stávají vody u Antarktidy. Podle biologů z britského antarktického výzkumu kleslo množství krillu v Antarktidě od sedmdesátých let na pouhou pětinu. "Je to poprvé, co vidíme plný rozsah tohoto úpadku. Vidíme už důsledky pro některé druhy tučňáků," uvedl britský biolog Angus Atkinson.

Od jižního pólu k severnímu je daleko - přes celou Zemi. A přesto se hrozba pro severské lední medvědy a tuleně z jižních moří jmenuje stejně: globální oteplování. Tempo oteplování, jež má zvlášť těžké dopady v oblastech okolo pólů, vědce děsí. "Arktida se otepluje mnohem rychleji než zbytek zeměkoule a to má přímý dopad na lidstvo. Probíhá to daleko rychleji, než jsme předpovídali před pouhými pěti lety," upozornil Robert Corell. Vede tým vědců z osmi zemí, od Kanady a USA až po Rusko, kteří zjišťovali, co se v Arktidě vlastně děje. Už teď je prakticky jisté, že do roku 2100 zmizí ledová pokrývka, jež zatím brání plavbě po Severním ledovém oceánu.

Za poslední půlstoletí vzrostla teplota v Arktidě o 1,8 až 2,7°C. V tomto století stoupne o další čtyři až sedm stupňů. V Antarktidě to není o moc lepší. "Začalo velké tání," říká Nicola Saltman z ekologické organizace World Wildlife Fund. Má-li pravdu, pocítí to i lidé.