Po zmizení himalájských ledovců, které jsou vyjma polárních oblastí největší zásobárnou ledu na světě, dramaticky poklesne stav vody ve velkých řekách. Ganga, Indus, Brahmaputra, Mekong, Žlutá řeka a celá řada dalších toků přestane plnit svoji přirozenou funkci, což podle Jennifer Morganové z WWF s sebou nese "velké ekonomické a ekologické problémy". Nedostatek vody na zavlažování polí znemožní zemědělskou produkci. Vodní elektrárny budou pracovat jen ve velmi omezeném režimu nebo budou zcela vyřazeny z provozu. Stovky milionů obyvatel bude vystaveno strádání v důsledku nedostatku pitné vody i potravin.

Zpráva WWF konstatuje, že budoucí katastrofě lze už jen těžko předejít. Zmírnit by ji mohla jedině zásadní opatření proti globálnímu oteplování přijatá na mezinárodní úrovni.

Na tibetské i nepálské straně Mount Everestu dochází i přes rostoucí úhrn srážek k poměrně masivnímu odtávání sněhu a ledu. Mohutná ledová stěna, která byla v nejvyšších úsecích k vidění ještě v roce 2002, zřejmě úplně zmizela. U jednoho z ledovců stoupl bod tání za pouhé dva roky o 50 metrů, což je dvojnásobek průmerné rychlosti. Do ohrožení se tak dostal další z důležitých zdrojů vody.

V ledovcích, vesměs situovaných v horských oblastech, se nachází přibližně 75 procent světových zásob sladké vody. Se zvyšující se intenzitou tání se zásoby sladké vody zmenšují, což nenabízí příliš dobré vyhlídky do budoucnosti. Vzhledem k předpokládanému oteplení v příštích dekádách o několik stupňů Celsia lze očekávat, že se mnoho ledovců úplně rozpustí. V prostoru Himalájí to způsobí nejdříve protržení ledovcových jezer a zaplavení přilehlých obydlených údolí (zejména v Nepálu a Bhútánu). Později budou všechny státy v sousedství pohoří sužovány katastrofálním suchem.

Tibetská plošina o rozloze přes 360 tisíc kilometrů čverečních je prameništěm trojice klíčových čínských veletoků - Jang 'c Tiangu, Žluté řeky a Lancangu (Mekongu). Uvedené vodní zdroje zmizení ledovců postihne velmi výrazně. Kromě toho životní prostředí v Tibetu značně poškozují lidé svými neuváženými aktivitami. Například nadměrné pastevectví má za následek erozi půdy a snižuje její úrodnost.

Průměrná teplota v oblasti Himalájí totiž stále stoupá rychlostí zhruba 0,06 stupňů Celsia za rok a dnes je asi o jeden stupeň vyšší než v polovině 70. let. To má za následek, že se jezera velmi rychle plní ledovcovou a sněhovou vodou. Případné záplavy by kromě pravděpodobných lidských obětí přinesly také výrazné ekonomické ztráty zejména v Nepálu, jehož rozpočet je do značné míry založen na příjmech z turistiky. Záplavy by totiž velmi pravděpodobně zničily turistické stezky, tzv. "trekking trails" či mosty. Za své by ale vzaly také vodní elektrárny a zemědělská políčka místních obyvatel.

Vědecký tým složený z expertů z UNEP a Centra pro integrovaný rozvoj horských oblastí (ICIMOD) zjistil, že minimálně ve 44 případech se ledovcová jezera mohou přeplnit už zhruba do pěti let. "Naše zjištění říkají, že 20 ledovcových jezer v Nepálu a 24 v Bhútánu se pravděpodobně v důsledku globálního oteplování začíná stávat zdrojem nebezpečí," říká Surendra Shrestha, asijský regionální koordinátor Oddělení UNEP pro analýzu rizik a včasné varování. "Pokud se nic účinného velmi rychle nepodnikne, během pěti až deseti let budeme muset řešit katastrofické následky, které dopadnou na lidi, žijící stovky kilometrů od jezer dole v údolích, i na jejich majetek," dodává Shrestha.

Na jednom z nejkritičtěji ohrožených ledovcových jezer už probíhají akutní záchranné práce, které v něm mají snížit hladinu vody. Jde o jezero Tsho-Rolpa v Nepálu. Voda z něj napájí potoky a řeky v údolích Rolwaling a Tama-Koshi. Vědci zjistili, že jen díky tajícímu sněhu přibylo v jezeře tolik vody, že se jeho rozloha zvýšila z 0,23 km2 na konci 50. let na současných 1,4 km2, tj. jezero se zvětšilo více než šestkrát. "Případné přeplnění tohoto jezera by znamenalo povodňovou vlnu, která by na cestě údolími urazila více než 108 km, ohrozila zhruba 10.000 životů, tisíce kusů hospodářských zvířat, hektarů zemědělské půdy, stovky mostů i další infrastrukturu," říká Pradeep Mool z ICIMOD. Cílem záchranných prací je snížení hladiny v jezeře Tsho-Rolpa o 30 metrů.

V údolích už začaly probíhat instalace systémů včasného varování - sítě senzorů monitorujících stavy vody a sirén, které mají v případě nouze varovat obyvatelstvo.

"Výsledky společné studie UNEP a ICIMOD z Himalájí, tedy ze střechy světa, ukazují skutečný rozsah alarmující hrozby, kterou klimatické změny jsou," varoval na včerejší tiskové konferenci v Ženevě ředitel UNEP Klaus Töpfer. "Další důvod, proč začít opravdu pracovat na snižovánbí produkce CO2 a dalších skleníkových plynů," dodal.