(c) National Geographic Česká republika > web

Doopravdy tajné?
Po zpravidla pětiletém setrvání korunovačních klenotů v Korunní komoře se před začátkem a po skončení výstavy kontroluje jejich stav. Kde a jak k tomu dochází vám nemohu říct. Byli jsme požádáni, abychom více neprozradili.

Můžete nám vysvětlit, co všechno restaurátor zlatnických památek vlastně dělá?
Celý soubor věcí. U kovů je základní zjistit případné korozní napadení, lokalizovat, popsat a navrhnout jeho ošetření. Musí také prozkoumat soudržnost či statiku předmětu a upozornit na případné závady a nebezpečí z nich vyplývajících.
Po kliknutí se fotografie otevřePak následuje často časově náročný restaurátorský proces. Pro jeho úspěšné řešení je třeba znát staré zlatnické techniky, rozumět chemicky složitým konzervátorským postupům, orientovat se v analytických metodách, mít potřebné znalosti z historie umění, ovládat mikroskoup a také umět fotografovat.
Po dokončení práce musí restaurátor také doporučit vhodný klimatický režim památky, určit způsob manipulace památkou, aby nedošlo k poškození. V případě vystavení doporučit vhodné podmínky. Někdy je také úkolem pouze památku před vystavením opatrně očistit od prachu a jiných nečistot, protože je vždy lepší, když to provede odborník. Restaurátor se také podílí na průzkumu památky - především technologií, jakými byla zhotovena.
V rámci průzkumu korunovačních klenotů se vám tedy dostal na stůl zmiňovaný ostatkový kříž.
Právě problém narušené statiky a špatná fixace některých částí byl i případ ostatkového kříže. Lůžko v renesančním podstavci pro usazující trn bylo poškozené a kříž tak stál nakřivo. Také osazení vzácných safírů a perel bylo uvolněné a mohlo by dojít k jejich vypadnutí.
Potřebné restaurátorské úkony se neobešly bez celkové demontáže. To byla vynikající příležitost podrobně jej zdokumentovat. Sejmul jsem křišťálové víko na přední straně, otevřel komůrky zakryté kamejemi na zadní straně kříže a vyjmul jednotlivé relikvií. Tyto úkony byly samozřejmě vázané na souhlas majitele, kterým je Svatovítská kapitula.

Co vás při průzkumu a dokumentaci ostatkového kříže nejvíce zaujalo?
Šlo bezesporu o dokumentaci nádherných kamejí - řezeb do kamene. Zde je právě nesmírně zajímavý způsob opracování kamene, realizovaný na miniaturní ploše. Nemáme přesnou představu, jak tato úžasná práce vznikala, proto jsem se také snažil přiblížit detaily tak, aby byly dobře patrné stopy řezných nástrojů. Je to vlastně malé dobrodružství - pomocí nejmodernější techniky odhalujete zapomenutou techniku, v případě antických gem dva tisíce let starou.
Ve spolupráci s laboratoří Puncovního úřadu jsme provedli rentgeno-fluorescenční analýzy. Výsledky mohou pomoci při určení, které části jsou starší než samotný vznik kříže. Historie relikvií je delší a většinou již měly vlastní zlatnické osazení. Pracoval jsem s vědomím, že kříž nebude pravděpodobně dlouhá desetiletí znovu otevřen a je nutné průzkum provést co nejpodrobněji a nejpečlivěji. Proto se také práce rozšířily déle než čtyři měsíce.
Překvapením také bylo, když jsem z dokumentace vyčetl, že poslední podrobný průzkum byl konán na přelomu 19. a 20. století. Od zprávy Antonína Podlahy z roku 1903 se o kříž nikdo podrobněji nezajímal.

Jaká je šance, že na ostataních korunovačních klenotech objevíte také ještě něco nepoznaného?
Královská koruna, žezlo a jablko jsou nyní velmi podrobně prozkoumané. Vyhodnocení analýz a shrnutí výsledků může ale přinést nové informace. Pozornoust si zaslouží vynikající cizelérské provedení reliéfů na královském jablku. Stálo by také zato náš průzkum konfrontovat s průzkumem jiných klenotů v zahraničí.
Je nějaká památka, kterou toužíte držet v ruce a pracovat na ní?
Ve Svatovítské klenotnici je mnoho skvostů, které nejsou moderními prostředky dostatečně prozkoumány a zasloužily by si také restaurátorský zásah. Určitě se zde skrývají mnohá další překvapení.

Vratťme se ještě ke kříži. Zaujaly mě ty malé komůrky.
Je to ostatkový kříž, do kterého se dávaly relikvie. Je důmyslně řešený, harmonicky vyvážený, má čitelnou estetiku a jasnou filozofii. Je to příklad dobré koncepční práce. To je ale vlastnost všech aktivit Karla IV., ze které by si dnešní politici mohli vzít příklad.
Přitom byl ale kříž dán do zástavy.
To bylo v té době bohužel obvyklé. Takhle zmizelo po celé Evropě velké množství památek. Královský rod neměl peníze a tak zastavoval věci, a když pak neměl na vyplacení, tak byly klenoty rozebrány, ztaveny… takhle zmizely i francouzské klenoty. Karel IV. byl výjimečný panovník a tyhle věci ošetřil tak, že koruna po právní stránce patří Kapitule. Jinak by nepochybně zmizela taky.

Také je na něj uvalena papežská klatba. A zřejmě stále platí…
Pokud by ji jiný papež nezrušil, tak platí. Ta listina stále existuje.
To je právě to, co mě trochu naštvalo, když mi kříž ležel na stole a měl jsem možnost poznat, jaká je to nádherná věc, liturgicky obrovsky významná. A vlastně o ní nikdo moc neví. Restaurátor by měl památky nejen ošetřovat a odborně zkoumat, ale také je v dobrém slova smyslu propagovat. Tento předmět má úžasný, zajímavý příběh, jak se zde poskládaly různé části z mnoha historických epoch. Na mé práci je krásné to, že svět moderní techniky umožňuje odhalit a přiblížit prastarou dovednost, před kterou se často musíme hluboce sklonit.