V této kauze není ani poškozených, ani podezřelých, ba dokonce ani obviněných. Policisté nehledali žádného pachatele, ale snažili se rozšifrovat jedno historické tajemství. Případ se odehrál uprostřed parného léta roku 1984.
Dne 17. července se na československé ambasádě ve Vídni objevil Američan Dany Douglas. Byl to obchodník s uměleckými předměty a starožitnostmi a přišel s nabídkou. Američan nabídl dost peněz Tvrdil, že kdesi v západních Čechách, asi 150 kilometrů od Norimberku, je od konce druhé světové války ukryt předmět velké historické hodnoty zhotovený v 11. století. Upřesnil, že předmět nepochází z Čech a ani k českým dějinám nemá žádný vztah. Dany Douglas nabídl československému státu, že věc odkoupí - a nabídl značnou částku. O tom, kde se předmět nachází, ví podle jeho slov jen on sám, a to díky svým stykům, které navázal po válce v okupačních zónách bývalého Německa. Měl představu, že si předmět ihned po uzavření kupní smlouvy sám vyzvedne.
Kriminalisté měli neznámý předmět najít Do jednání s Američanem vstoupila ministerstva zahraničí, kultury i financí. Tehdejší státní orgány v zásadě proti uzavření takového obchodu nebyly. Poté se do případu zapojilo také ministerstvo vnitra. Bylo totiž nutné zjistit, zda hledaná věc nepochází z trestné činnosti. Prověření dostali na starosti pracovníci tehdejší Federální kriminální ústředny. Aby kriminalisté získali čas, bylo jednání s panem Douglasem poněkud protahováno. Kriminalisté měli při akci Starožitnost za úkol najít neznámý předmět, který se nacházel na místě o rozloze zhruba deset tisíc kilometrů čtverečních. Tak byl tehdy velký Západočeský kraj. Policisté se ponořili do archivů ministerstva vnitra a Československé lidové armády. Probrali nejen výslechy příslušníků gestapa, ale i řadových německých vojáků. Našli znalce umění, kunsthistoriky, zkoumali vědecké publikace.
V té době obchodník Douglas odletěl na několik měsíců do USA, a tak pátrání mohlo v klidu pokračovat. Kriminalisté už věděli, že hledaný předmět má přibližně rozměry půl druhého metru na metr, je kovový a dutý. Vlastnil ho jeden z kosmopolitních panských rodů, jehož državy se nacházely v západních Čechách. Dozvěděli se i to, že tato kulturně-historická památka byla před válkou popsána a vyobrazena v několika publikacích. Informace zcela všeobecné, nekonkrétní, které nemají žádné vodítko. Přesto v nich bylo ukryto řešení.
Jednání s obchodníkem se chýlila ke konci V hledačské síti uvízly rody Mesdorff-Pouilly, Beaufort-Spontin a Metternich. U všech kriminalisté zkoumali, zda mohly mít ve svém držení románskou památku značného významu, údajně známou ve starších umělecko-historických kruzích a snad před válkou pro některé z nich i přístupnou. Mezitím jednání mezi Američanem a československými orgány pomalu spěla k závěru. Už se pracovalo na definitivní verzi kupní smlouvy...
Za této situace se jednomu z týmů kriminalistů podařilo ve spolupráci s odborníky objevit publikaci dr. Antonína Gnirse "Topografie der historischen und kunstgeschichlichen Denkmale in der Tschechoslowakischen republik, A. Land Bohmen" z roku 1932. Památka se skrývala pod podlahou A zde, v části o sbírkách rodu Beaufort-Spontin na hradě Bečově, byl popsán a vyobrazen relikviář ostatků svatého Maura, nazývaný také Zlatý Maurus. Veškeré dosud získané poznatky a indicie odpovídaly právě tomuto předmětu. Relikviář byl navíc zapsán na seznamu památek, o kterých se po válce nevědělo, kde jsou a co se s nimi stalo. V listopadu začalo prohledávání všech prostor bečovského hradu. Ačkoliv z náznaků a poznámek Danyho Douglase bylo možno odvodit, že se předmět skrývá ve vnitřních prostorách, hledalo se i venku.
Relikviář sv. Maura se nakonec našel pod dřevěnou podlahou bývalé hradní kaple 5. listopadu 1985. Vědělo se, že je to kovová věc, policisté proto používali minohledačky a detektory kovů. Našlo se ledacos - hřebíky, podkovy, obruč od sudu - a nakonec i relikviář. Podle účastníků provázelo vyzdvihnutí relikviáře a odstraňování násypu z podlahy skučení meluzíny a sněhová plískanice, která posléze přešla v bouřku...
Relikviář si na zrestaurování musel chvíli počkat Značně zdevastovaný relikviář, na kterém se podepsalo hlavně dlouhé a neodborné uložení, byl ještě v roce 1985 převezen do Prahy. Skončil v bankovním trezoru, v suchém a teplém prostředí však devastace dřevěných částí rychle pokračovala. Putoval proto do Uměleckoprůmyslového muzea, kde s ním manipulovaly tehdejší Státní restaurátorské ateliéry. Teprve od prosince 1990 dostal relikviář na starosti Státní památkový ústav a v březnu následujícího roku na něm začali pracovat restaurátoři.
Dany Douglas tedy nakonec ostrouhal a zájemci dnes mohou relikviář sv. Maura spatřit v trezorové místnosti hradu Bečov nad Teplou.
Zdroj: Mueum Policie