Soudek Antonín

MATRIKA - N: Divišov 10/164
MATRIKA - O: Vlašim 15/117
MATRIKA - U: K 18/181

Doplňující texty:
Zatim se všecko přichystalo v huti a zas se začalo pracovat. Náš Anton starší a Francz mladčí, byli malý Hoši. Jak děti věčim dílem v huti dováději, nadělal si náš Anton tenký tříštičky, rozpálil je a běhal s
tim po verkštatech. Nahěh mu náš Francz a on mu tu razpálenou tříšku do levehooka vrazil. Frantik se dal do křiku, lide se zběhli, oko mu vymejvali a bylo zas ticho. A doma žádnej nic neřek. Druhej den
mněl trošku, dyž ráno vstal, oko zalepený, já sem mu očko vymyla a zas žádnej nic neřek. A to tak trvalo I4náct dní. Myslili sme, že hoočko ňák bolí. Kluci se ta báli říct, že by byl Anton bit. Byli s tim co
uďáli, tichý.
Ještě večír sem čtla v kníze, už pozdě, a Frantik byl se mnou zhůru, druzí už všichní spali, Frantik do tý knížky kouk a řek "to je Maminko, divný slovo kroucený, to snad je S?" Já sem řekla "copak ho
neznáš? Je to velký S." A šli sme spát. Ráno, dyž Děti vstávaly, Frantik nemoh na žádný oko koukat. Já mu oči vymyla, ale nic platno, Frantik oči nevodevřel, obě oči mněl zavřený. Bylo ta hrozný
leknutí. Muj Múž paslal hned do Hrádku pro Doktora, pana Váňu. On přijel, hoch mněl očko celý zateklý. Já mu očko čistě vymyla a Doktor mu očka vodevřel a řek "milá pani Kavalírová, mněl bych jich
těšit, ale nemužu" - muj Múž byl v huti - řek "ten hoch má očko vyteklý." Já sem mu dřív řekla co se stalo, protože se museli kluci přiznat. Já sem ha prosila „pane Doktore, jen se dobře podivejte ,prosim
vás, jesli nemá očko spálený, a nebo jesli nemá něco v ňom od tý opálený tříšky.“ On řek „takoveho nic nejni, hoch má očko vyteklý."
To si může každej pomyslit, jak mi mohlo hejt. Doktor řek "tejť du do huti, a řeknu pánovi, jak Budem dělat." Zrovna šel muj Múž do dveří, hned se Doktora ptal, jak je z okem. Doktor řek "prohlíd sem
očko a musim zrovna říct, že má hošík očko vyteklý." Muj Múž se dal do hrozneho pláče a já taky. Doktor nás začal těšit. Dyž se trošku muj Múž upokojil, ptal se, co budeme dělat. Doktor řek "musíme
hledět, aby mu nezustalo zajíčí očko, a přitom, aby taky nepřišel o druhý. Má ho taky opuchlý." Začali sme znova nařikat. Doktor začne povídat, co se bude všecko dělat; že se mu museji dát píhafky,
ba zas, že se mu musí oko vystřikovat ňákym thém a že nám pošle stříkačku, aby sme mu to sami dělali. Muj Múž řek, aby k nám sám každej den přijel. On řek "dyž chtěji, přijedu," Muj Múž řek ,,já vim
co udělám, já pošlu hocha do Prahy" a hned řek "ty Ženo, se k tomu přistroj a ještě dnes pojedete." Doktor řek "to pane Kavalír, to uděláte dobře. Já napíšu psaní panu Doktorovi Fišerovi, a on vostává
ve Starejchálejích "u černý růže". Lechko se na něj doptaji; hned s konckeho trhu dole, asi třetí dum na pravý straně." Hned si sed a psal.
Muj Múž řek "pojede s tebou tvoje sestra Jejkalka, tuhle pan kmotr Soudek." To byl náš učitel. "Co myslíš že bys potřebovala, to si vem všecko sebou. Doktor řek , že tam budu muset vostat asi dvě
neděle, že nepřijedu dřív domu. Bylo to 13ho Prosince, před vánočníma Svátky. Doktor psaní napsal, dal mi ho, abych ho dala zrovna do ruky panu Doktorovi Fišerovi. Všecko sme mněli hned
připravený; bylo půl dvanáctý hodiny v poledne, dyž sme odjeli. Jeli sme kady bylo nejblíš, ke Koceradum.
PřiJeli sme do Prahy, bylo už 8 hodin večír byli sme "u Husy" na noc. Ptali sme se na Doktora Fišera, každej nám řek dobrou správu o ňom. Kmotr Soudek se šel zeptat, jesli je doma Doktor. Přišel brzy a
řek "máme přijít v půI devátý ráno, že je pan Doktor doma." Dali sme si večeři, ale málo sme jedli a Frantik ani dost malounko na oči neprokouk.
Dali nám pokoj, šli sme spát. Bylo v tom pokoji víc postelí a víc hostů než my. Všichní se uložili do postelí, já taky z mym Frantikem. Hoch ležel a pořád sebou házel a já sem seděla na posteli a plakala
sem. Druhý všichní spali. Jen jedna pani rosvítila; a přišla si ke mně sednout a ptala se mně, co je mi. Já sem jí řekla všecko, jak se mi z hochem vede, a ona řekla "z vočima nejni co špásovat." Okázala
mi její oko, mněla celý bílý, a řekla "pletla sem se v kuchyni dyž čeládka bílila, tříklo mi do oka vápno, a hned tu byl doktor. Dyby byl mi oko vymyl, to by byl dobře udělal, ale né; vzal ňákej inštrment a
vápno mi z oka škrábal, oko mi celý zedřel a bylo mi zle. Potom sem taky jela do Prahy a už bylo pozdě, přišla sem o oko." To byla pani z Hrudima; řekla, že přijela za Synem, že jí tam túze stůně, že
študuje jus a hrozně a hrozně plakala a já s ní.
Dyž byl ráno čas, šli sme k panu Doktorovi. Soudek vzal hocha na ruku a nes ho. Přišli sme nahoru, přišel ňákej pán z vodou a hochovi očko čisté vymyl. Dyž byl hotovej, šli sme dál do druheho pokoje.
Přišel pan Doktor a ptal se, co se hochovi stalo. Já sem mu všecko pověděla vod začátku až do konce a on poslouchal. Potom sem mu dala to psaní, co mu od nás ten pan Doktor poslal; nechal psaní
ležiet a pracoval dřív z našim hochem. Dřív mu očko odevřel. Soudek ho držel na klíně a já sem mu držela hlavu. Doktor vzal ňákej šteflík stříbrnej, hochovi očko odevřel - hoch křičel co hrdla mně - a
vyndal mu z očka velkej tříhranej uhel. Hoch se stišil. Pan Doktor volal jeho pani "pod se podivat, co mně10 to Dítě I4náct dní ve voku." Paní nechala snídání a přišla. Divila se, jak je to možný. Byla
mladá, heská pani, a ten Doktor byl starej pán; bílá čepička s třapečkem starodávní mu stála na hlavě, jako dyž má bejt mráz.
Dyž to všecko bylo! pan Doktor řek "za hodinu sem z hochem přídou, já mu oko prohlídnu, Jesli nemá poškrábaný." Tejť odevřel teprva to psaní a řek "ste lidi k politování na venku s těma vašema
Doktorama" a zasmál se. Já sem se ptala co Buclu dlužná, on řek "co daji to Bude." Dala sem dvě pětky na stůl a děkovala sem mu a odešli sme.

Meho Múže přátele se na to mrzeli, že muj Otec z Maminkou trošku nad nima vládli. A ty nám všade nejlepčí a věrně hospodařili. Dyž sem někdy nahoru k Rodičum přijela, Maminka mi žalovala a
nařikala si, že jim ty přátele ubližujou. Jak já sem jim mohla pomoct? Vymlouvala sem jim to co sem mohla, a jen sem je zas prosila, aby byli trpělivý, že to všecko brzy veme konec.
Ve Vostředku sme mněli ještě tři leta Kontracht a pracovalo se tam a tady taky. Bylo to hrozný soužení. Puchalter chodil sem a tam, aby to zaopatřil. Dyž muj Múž viděl, že je to na Puchaltera moc,
ustanovil za něj pana Kmotra Soudka, co vás milý Děti ve Škole učil, a HarnoldaPuchaltera vzal dolu do Sázavy. Potom bylo to trošku snadnější, ale proto bylo zas jiných starostí a nesnází moc.

Anna Kavalírová * 18. IV. 1825 v Těchobuzi v chalupě čp. 49 při potoce v parku pod zámkem, přestěhovala se s rodiči jako malé dítě do Pohledu a Ostředka. Vzpomínala ráda na učitele Antonína
Soudka, který tam vyučoval pohromadě hutské děti.

Zdroj: Paměti babičky Kavalírové

Fotografie:

• Ostředek - mapa
  
  
   
• Ostředek - bývalá sklárna 2
  
  
   
• Ostředek - bývalá sklárna
  
  
   
• Ostředecká sklárna
  
  
   
• Panský dům - Ostředek
  
  
   

Osobní doklady:

• Ostředek - mapa