Literatura 
   Buddhismus
 
  Jeho svatost dalajlama XIV.    
  Ole Nydahl    
  Květoslav Minařík    
     
Posvátná místa buddhismu, Pragma, 2003    
Učení dákiní - Ústní pokyny mistra Padmasambhavy, ctihodné paní Ješe Cchogjal, Pragma, 2003 Autentické učení tibetského buddhismu, obsažené v této knize, je jedním ze starých skrytých textů (v tibetštině zvaných termy). Obsahuje ústní pokyny Padmasambhavy, "Zrozeného z lotosu", k duchovní praxi, které předal během svého pobytu v Tibetu v osmém a devátém století. Tato poučení byla zaznamenána jeho hlavní žákyní, dákiní Ješe Cchogjal, princeznou z Karčhenu, která je na jeho žádost ukryla jako vzácný poklad pro dobro budoucích generací. Kniha obsahuje jádro učení tibetského buddhismu, souhrn praktických rad psaných pro ty, kteří se zabývají buddhismem v praxi. Hlavní témata rozhovoru mezi Padmasambhavou (zvaným též Guru Rinhpočhe, Padmakara) a ctihodnou paní Cchogjal jsou: Ütočiště, Bódhičitta, Tajná mantra, Praxe ovládání mysli - Vadžajána - a Vnitřní jádro ústních pokynů.  
Robert C. Lester, Buddhismus - Cesta k osvícení, Prostor, 2003 Se svými zhruba 300 miliony vyznavačů rozptýlených v 86 zemích prakticky na všech kontinentech představuje buddhismus čtvrté největší světové náboženství, ovlivňující životy 6% populace naší planety. Díky své názorové toleranci buddhismus vstřebal množství nejrůznějších tradic, nauk a myšlenkových směrů, díky nimž zdomácněl v často diametrálně odlišných kulturách a pospolitostech. Veškerým rozdílným formám a praktikám tohoto náboženství je však společný ideál soucitu, mravní čistoty a sebekázně, bytostný humanismus a pragmatický přístup k fenoménu lidského utrpení, k jehož překonání Buddha poskytl srozumitelný návod.  
Lao-c´, Tao te ťing (váz.), DharmaGaia, 2003 Lao-c’, Starý mistr, žil asi v letech 570 až 490 př. n. l. Historik S’-ma Čchien o něm napsal: "Lao-c’ pěstoval cestu (tao) a její sílu (te). Učil, že člověk se má snažit skrýt a zůstat beze jména. Žil po dlouhá léta v království Čou. Když viděl, jak dynastie upadá, opustil zemi... Nikdo neví, kde skončil své dny... Lao-c’ byl mudrc, který toužil žít ve skrytosti." Navzdory tomu je snad jen málokterý čínský mudrc je tak dobře znám jako tento legendární zakladatel taoismu. Jeho Tao te ťing patří více než dva tisíce let k hlavním zdrojům čínského myšlení a je i nejčastěji překládaným čínským textem do západních jazyků. V současnosti je rovněž považován za jedno z klíčových děl světové filosofie, které v budoucnu pravděpodobně přinese ještě mnoho nových podnětů. Excelentní a dnes už klasický překlad Berty Krebsové doplňují její filologické a filosofické komentáře, originální čínský text, rozhovor s překladatelkou, text filosofa Egona Bondyho a další dodatky. 3. opravené a doplněné vyd. (v DharmaGaia 2. vyd.)  
Buddhadása Bhikkhu, Vědomé pozorování dýchání, Eugenika, 2003 Učení vědomého dechu v Ánápánasati Sutta (Rozpravě o vědomém dýchání) nám poskytuje jasný a úplný návod na rozvinutí jak samtha ("vnor" neboli zklidnění mysli), tak i vipassaná ("vhled" neboli pravdivé nazírání na podstatu věci). Sám Buddha prohlašoval, že pomocí této metody dosáhl osvobození. Sutta se skládá ze čtyř čtveřic čili tvoří čtyři sady čtyř úvah. Stručně řečeno se v první čtveřici seznamujeme s dechem a tělem, ve druhé s dýcháním a pocity, ve třetí s dýcháním a mentálními formacemi a ve čtvrté s dechem a vhledem. Poslední sada úvah je o nestálosti, prázdnotě a uvolnění do svobody, které z tohot jasného vhledu přirozeně vyplývá.  
Mahási Sayadó, Praxe meditace vhledu - Základní a pokročilé stupně, Stratos, 2003 Autor této knihy byl považován za nejpřednějšího mistra meditace. Jeho zpracování meditace vhledu je rozšířeno po celém světě. Publikací této knihy dáváme jeho popis meditační praxe do ruky českému čtenáři.  
Nyanaponika Thera, Bhikkhu Nyanasobhano , Od srdce k srdci - Pět duševních překážek, Stratos, 1995 Vybrané texty z pálijského kánonu a komentářů. Popis duševních překážek, které brání na cestě duchovnímu pokroku z hlediska snah o kultivaci mysli. Pět překážek zabraňuje nejen meditačnímu pohroužení, ale i nižším stupňům duševního soustředění. Bhikkhu Nyanasobhano: Dialogy o dhammě Několik dialogů, v nichž se ukazuje na podstatu buddhistického usilování o kultivaci mysli.  
Jiří Navrátil, O nebeském a lidském, Avatar, 2003 Studie o klasickém filozofickém taoismu, doprovázená překladem Tao-te-t’ingu a výboru z knihy Čuang-c’  
Pema Čhödrön, Když ztrácíme půdu pod nohama, Šťastní lidé, 2002 Rady od srdce pro těžké chvíle. Laskavě leč nesmlouvavě podaná pradávná buddhistická moudrost pro užitek v dnešním každodenním životě. Autorka žije, píše a učí v Gampo Abbey v Kanadě, v prvním tibetském klášteře založeném pro západní praktikující. Její soucitné rady a učení se těší zájmu lidí po celém světě.  
Peter Kelder, Pět Tibeťanů - Staré tajemství himálajských údolí působí zázraky, Pragma, 2002 V knize poznáváme tajemství, která tak dlouho skrývali mniši ve starých himálajských klášterech. Cvičení různých energetických systémů jsou neobyčejně účinnou stimulací a výsledky se dostavují rychle.  
Čhögjal Namkhai Norbu, Zrcadlo - Poučení o bdělém vědomí přítomnosti, DharmaGaia, 2002 Krátký text tibetského mistra meditace o dzogčhenu, speciální meditační praxi tibetského buddhismu zaměřené přímo na intuitivní uchopení reality. Historický úvod a komentář textu napsal Adriano Clemente. Druhé opravené vydání.  
John Snelling, Buddhismus, Ikar, 2000 Stručný přehled celého panoramatu buddhistického učení, jeho praxe a dějin.  
Chögyam Trungpa, Srdce Buddhy, Vadžra, 2002 Sbírka esejů, promluv a seminářů od Chögyam Trungpy ukazuje vztah základního buddhistického učení k všednímu životu.  
Seung Sahn, Deset bran - Kong-anové učení zenového mistra Seung Sahna, DharmaGaia, 2002 Komentáře a vyučující dopisy k deseti vybraným kong-anům a několik dodatků osvětlujících blíže praxi zenové školy Kwan Um. Kong-an je jedinečný a pro zenovou tradici typický rys, díky němuž se zen hned na první pohled liší od ostatních buddhistických praktik, ale i jiných duchovních tradic. Ve své původní podobě je kong-an zdánlivě nelogická otázka, kterou zenový učitel klade svému žákovi, aby vyzkoušel jeho mysl.  
Li Hongzhi, Falun Gong, Vodnář, 2002 Falun Gong představuje jednu z cest kultivace osobnosti,vycházející z tradic buddhismu. Autor se snaží přiblížit tuto nauku západnímu čtenáři. Jeho kniha je rozdělena na tři části: teoretickou, která podrobně uvádí filosofické základy této metody, dále praktickou, obsahující množství ilustrativních fotografií základních cvičení a diskuzní, v níž autor Li Hongzhi odpovídá na různé otázky praktikujících, a tak blíže osvětluje některé důležité kapitoly knihy.  
Bhante Y. Wimala, Učení lotosu - Praktické duchovní učení putujícího buddhistického mnicha, Labrix, 2001 Praktické duchovní učení putujícího buddhistického mnicha. Autor v knize srozumitelně odpovídá na věčné otázky provázející lidstvo od úsvitu dějin podnes.  
Gautama Buddha, Slova živoucího ticha, Vyšehrad, 2001 Kdo čte pravdivá, i v dnešní době stále aktuální slova Gautamy Buddhy (přibl. 561 - 480 př. Kr.(, pociťuje živou sílu ticha, která vychází z životního vědění "Osvíceného". V jeho slovech se člověk setkává s jedním z velkých mistrů a proroků života, kteří dospěli k poznání zjevných i iracionálních stránek světa. Slova Buddhy - zrozená v živém tichu - se dostávají k těm, kteří hledají trvalé životní hodnoty, a u těchto lidí nacházejí pochopení.  
Tulku Thondup Rinpoče, Léčba bez hranic, Alternativa, 2001 Kniha je kompletní příručkou o léčbě, vyrůstající z buddhistické tibetské tradice. Předkládá účinné, autentické a přitom velmi jednoduché meditační techniky přinášející zdraví tělu a mysli, srdci a duši.  
Bardo Thödol, Tibetská kniha mrtvých, Vyšehrad, 2004 Kniha mrtvých je základním dílem tibetského buddhismu. její vznik se datuje do 8. století n.l., kdy byla patrně poprvé zapsána, avšak v následujících zhruba šesti stoletích patřila k tajným, "zakopaným" knihám, které nepronikly na veřejnost. Kniha mrtvých je formulována jako poučení zemřelému na jeho cestě do "zásvětí" - v " mezistavu", který následuje po fyzické smrti.