|
Úvodem
Tradice bylinářské medicíny v Severní
a Jižní Americe, v Evropě, v Asii, v Africe a v Austrálii má společné
kulturní kořeny v šamanismu a v přírodním náboženství, tedy v praktikách,
které vycházejí z nejstarších psychokulturních znalostí. Tyto tradice mají
význam pro naše pochopení minulosti a budoucnosti bylinářství a přírodního
léčitelství. Nejstarší spirituální praktiky, které dosud přežívají v řadě
domorodých společenství a v různých formách přírodní a doplňkové medicíny,
jsou dnes podkladem hledání ekologické udržitelnosti a přírodního zdraví. Na
druhé straně však musí vzdorovat logice globalizovaného bylinářského
průmyslu. Autoři článku [1] studovali medicínu domorodého národa Mapuche v
jižním Chile. Starodávné metody přírodní medicíny jsou animisticky,
kosmologicky a ekologicky orientovány. Proto bylinářská medicína vždy
vybočovala z rámce západního hlavního proudu, který se objevil v renesanci v
podobě vědy, kultury, umění a rozvoje společnosti křesťanské Evropy.
Předkřesťanský (a také pokřesťanský) duchovní svět a kosmologické principy,
jimiž se řídí lidský svět, byly a dosud jsou v příkrém rozporu jak s
vědeckým, tak s křesťanským pohledem na svět. Pružnost těchto
ne-karteziánských a ne-newtonovských praktik je určitou výzvou pro
dominantní "vládnoucí" názor, který ve svých základech vychází z positivismu
a považuje bylinářskou medicínu pouze za obchodní komoditu a za prostředek
zisku.
V případě bylinářské medicíny odpor
mnoha tradičních bylinářů ke globalizovanému bylinářství pramení ze
zásadního rozporu mezi představami uznávajícími Zemi, které chrání místní
společenství, a globalizovanými vědeckými názory a velkým byznysem. Napětí
mezi metodami průmyslu s bylinářskými výrobky a holistickými, Zemi
uctívajícími kulturami domorodých národů a mnoha západními přírodními
léčiteli vedl autory článku [1] k analýze současné bylinářské medicíny na
Západě.
Nedávné zkušenosti domorodého národa
Mapuche v Chile dále ilustrují kulturní střety mezi "globálním" a "místním".
Autoři článku [1] tvrdí, že šamansky založená bylinářská medicína národa
Mapuche poskytuje výjimečný pohled na význam a důsledky "tradice" v
bylinářské medicíně. Konkrétně tvrdí, že tradiční bylinářská medicína závisí
na zachování místní kultury a místního ekosystému. To však je v příkrém
rozporu s principy globálního bylinářství, hromadnou výrobou a chápáním
bylinářských výrobků jako pouhého zboží.
V květnu 2002 Světová zdravotnická
organizace (WHO, World Health Organization) začala poprvé uvažovat o
vážných důsledcích globalizace na bylinářskou medicínu. Cílem tohoto
projektu je mimo jiné prosazování národního využívání tradiční medicíny,
vzdělávání a výcvik praktikantů tradiční medicíny a klinický výzkum
bezpečnosti a účinnosti tradičního lékařství. Autoři článku [1] se však
domnívají, že především jde o prosazování zájmů globálního bylinářského
průmyslu před ochranou místních tradičních praktik.
Globální bylinářství
Termínem "globalizace" bylo původně
sociology a politickými teoretiky označováno rostoucí propojení a prolínání
společenského prostoru a času působením nových technologií a mezinárodních
trhů. Tento termín poprvé zavedl kanadský odborník pro sdělovací prostředky
Marshall McLuhan, který v roce 1964 použil termín "globální vesnice"
pro popis dopadů nových komunikačních technologií na společenský a kulturní
život. Později byly častěji zdůrazňovány ekonomické dopady globalizace. V
roce 1986 ekonom Peter Dicken popsal "hromadný posun", který se začal
objevovat v průmyslovém světě. Jako tři hlavní hybné síly pro rozvoj nových
technologií (v komunikacích, ve výrobě a v organizaci) uvedl nadnárodní
společnosti, národní vlády a "revoluční" hnutí.
Globální bylinářství lze také popsat
pomocí výše uvedených tří hlavních sil, přestože myšlenka globalizace
souvisí s řadou témat v různých oborech. Tři hlavní síly, které popsal
Dicken, podle autorů článku [1] postačují pro definování hlavních
politických a ekonomických rozměrů globálního bylinářského průmyslu. Tyto
síly zahrnují pronikání nadnárodních společností do průmyslu s rostlinnými
výrobky a zdravou výživou, posilování zájmu vlád o regulaci průmyslu a
zavádění nových technologií do výroby bylinářského zboží. Bylinářskou
medicínou dnes rozhodně není pouze bylinná tinktura nebo bylinkový čaj.
S rozvojem globalizace narůstá také
společenské hnutí, které se projevuje jako "anti-globalizace". V tomto
smyslu globalizace je chápána jako rozšíření logiky kapitalismu a nikoliv
jako něco společensky nového. V případě bylinářské medicíny globalizace na
jedné straně přináší nové možnosti, na druhé straně však spíše smazává než
uznává rozdíly a odlišné přístupy. Autoři článku [1] zřejmě mají na mysli
tzv. "mcdonaldizaci" průmyslu, kdy tlak na efektivitu výroby a omezení
nákladů vede k hromadné levné výrobě prefabrikovaných výrobků pomocí
unifikovaných technologických postupů. [N1], [N2], [N3]
Zatím ještě žijeme ve světě, jemuž
zcela nevládne logika ekonomického růstu, rozvoje a zejména zisku. Existence
tradiční západní bylinářské medicíny s dlouhou historií využívání místních i
dovážených bylin díky obchodu s kořením, je toho důkazem.
Autoři článku [1] jsou přesvědčeni, že
současná globalizace bylinářského průmyslu jako důsledek mezinárodního
kapitalismu přispívá k prohlubující se nerovnosti (jako je chudoba místních
zemědělců a poškozování životního prostředí). Dominance "vědy" a
"technologie" se používá také jako společenský a kulturní nástroj, jímž se
útočí na odlišné kulturní představy, které jsou považovány za primitivní,
pavědecké a iracionální. Tímto způsobem se upevňuje současný materialismus,
ekonomický růst a "rozvoj" společnosti. Autoři článku [1] tento společenský
a kulturní střet ilustrují na tradiční medicíně domorodého národa Mapuche.
Jejich tradiční medicínu nelze globalizovat nebo prosadit do jejích metod
nějaké všeobecné rostlinné produkty. Šamanistický kulturní rámec domorodého
lidu Mapuche stojí stranou vědecké analýzy a zdůvodnění, klinických testů,
masového prodeje a standardní průmyslové výroby. Globalizace společnosti a
kultury, která stále více ovlivňuje současnou západní bylinářskou medicínu,
však představuje hrozbu samotné podstatě tradiční medicíny. Jak se
bylinářská medicína stává mezinárodním průmyslem, tedy globálním
bylinářstvím, stále více směřuje k positivismu a redukcionismu ve významu
používání léčivých bylin. Globální bylinářský průmysl nemá nic společného s
tradičním léčitelstvím a je zcela v rozporu s filozofickou podstatou a praxí
tradiční bylinářské medicíny.
Globální bylinářství jako
průmysl
Jako průmysl globální bylinářství
představuje lukrativní trh s bylinářskými výrobky jako farmaceutickými
komoditami. Ve snaze o nové výrobky a získání výhody na trhu výrobci
neváhají použít biochemického zpracování a nových metod výroby, mezinárodní
reklamy a marketingu a různých ekonomických metod ke snížení ceny, jako je
přesun výroby do daňově výhodnějších zemí. Tento průmysl je podporován
vědeckou a technologickou specializací, jejíž výzkum a vývoj je zcela
ovládán požadavky trhu.
Jak tento průmysl přerostl z malých
podniků do velkých, často nadnárodních korporací, změnily se původní postupy
a procedury přísnou racionalizací celé výroby a prodeje. Z tohoto pohledu se
bylinářské výrobky nijak neliší například od automobilů nebo pracích
prostředků. Pronikání velkých farmaceutických firem na národní trhy také
vedlo ke změně regulačních a certifikačních požadavků na bylinářské výrobky
ve prospěch těchto firem. Tyto požadavky významně znevýhodňují drobné, často
rukodělné výrobce tradičních bylinářských výrobků. Autoři článku [1] tvrdí,
že od 90. let 20. století zanikla většina drobných výrobců a jejich místo
zaujaly velké farmaceutické společnosti.
Pod záminkou větší bezpečnosti a
účinnosti pro zákazníky k tomu došlo dvěma způsoby. Za prvé, vlády
prostřednictvím svých regulačních orgánů postavily bariéru pro drobné
výrobce v těch oblastech, v nichž farmaceutické společnosti mají odborníky a
mohou překonat vyšší náklady, jako jsou pravidla GMP (Good Manufacturing
Practice), která byla vyvinuta pro farmaceutický průmysl. Za druhé,
použití nových farmaceutických postupů a stálé hledání nových výrobků vedlo
k problému definice "bylinářské medicíny" v odpovídající legislativě.
Současně se vyvíjel tlak na regulační orgány, aby takovou definici
přizpůsobily potřebám farmaceutického průmyslu. Například v Austrálii před
přijetím zákona o terapeutickém zboží (Therapeutic Goods Act) v roce
1989 bylinářské výrobky nebyly ani léčiva ani potraviny. Tento zákon
ustanovil řadu bylin jako terapeutické produkty a definoval také kategorii
"tradičního bylinářského použití". Díky tomu známé byliny s dlouhou tradicí
lékařského užívání nebylo nutné klinicky testovat. Počátkem 90. let 20.
století poměrně jednoduchá podstata bylinářské výroby již omezovala účinnost
a dávkování bylinářských výrobků. Avšak později byla bylinářská výroba
podrobena farmaceutické expertíze, která umožnila zvýšit účinnost a
dávkování a tím výrazně zvýšit ekonomický zisk.
Není sporu o tom, že zákazníci mají
právo na zajištění kvality bylinářských výrobků a příslušná pravidla GMP
tuto kvalitu zaručují. Na druhé straně regulace ve formě GMP a použití
nových technologií výroby představují určitý problém. S mizením bylinářských
výrobků z pultů maloobchodů a bylinářských lékáren a s úbytkem přírodních
bylin v těchto výrobcích (použitím nových farmaceutických technologií
hromadné výroby standardizovaných a koncentrovaných výrobků a zaváděním
exotických bylin, které veřejnost ani tradiční bylináři neznají, se regulace
stává velmi důležitou. Takové výrobky musejí splňovat stále složitější normy
a omezení, protože se v nich mohou objevit biochemické látky s dostatečně
neověřenou účinností na lidský organismus. Tradiční výrobky s použitím
místních bylin, jednoduše připravené ve vodě nebo čistém alkoholu, takové
složité normy a regulační omezení nepotřebují a obvykle je ani nesplňují.
Schopnost vyrábět koncentrované
extrakty a samotné aktivní látky sice umožňuje hromadnou výrobu, avšak
současně vyvolává závažnou otázku, zda výrobky s různou koncentrací
aktivních látek jsou vůbec podobné a zda uživatelé mohou způsob užití
jednoho výrobku použít na výrobek jiný. V tradiční medicíně se vysoké dávky
a silné koncentrace pro účinné léčení používají jen zřídka a považují se za
zbytečné.
Předpoklad, že tradiční metody mohou
mít prospěch pouze ze standardizace a hromadné výroby, ignoruje tradice
bylinářské medicíny a její spoléhání na místní kulturu a životní prostředí.
Globální bylinářská velkovýroba naprosto opomíjí jakoukoliv filozofii,
představy, souvislosti a postupy tradiční bylinářské výroby. V pozadí
globální bylinářské velkovýroby stojí trhem řízený pragmatismus a
technologická orientace na odborné vědecké a technické specializace jako je
například fytochemie (biochemie rostlinných alkaloidů a dalších látek) bez
jakýchkoliv etických, ekologických nebo metafyzických úvah. Hlavním cílem je
pomocí vědeckého výzkumu překonat případné problémy a dosáhnout účinné a
levné hromadné výroby. Základní smysl přírodních věd, jímž je poznávání a
chápání přírody a jejího smyslu, je těmito tržními zájmy zcela zatlačen do
pozadí. Věda a technologie, které měly původně sloužit člověku a jeho
poznání, přinejmenším v bylinářské medicíně slouží pouze ekonomickým a
průmyslovým zájmům. Důkazem je farmakologie, biochemie a chemie, které jsou
základem dnešního globálního bylinářství. Jejich cílem již není poznání a
pochopení přírodního léčitelství, ale jen a pouze výroba marketingově dobře
prodejných výrobků.
Hlavní problémy fytochemie jsou vysoce
technologické. Jaké biochemické sloučeniny v rostlinách mají klinické
účinky? Lze klinicky stanovit účinky v určitém rostlinném extraktu? Jak lze
zajistit, aby se v uměle pěstovaných rostlinách nacházelo potřebné množství
klinicky účinných látek? Je spektroskopie magnetickou jadernou resonancí
dostatečně přesná pro detekci malých množství klinicky účinných látek v
rostlinách a může poskytnout spolehlivá analytická data?
Tyto typicky vědecké otázky nereagují
na filozofické zájmy tradičních přírodních bylinářů. Jsou však podstatou
globálního bylinářského průmyslu.
Globální bylinářství jako
filozofie
Při řešení technologických problémů
vědečtí specialisté, zabývající se bylinami, nepotřebují žádné složitější
filozofické základy, než positivismus a materialismus. Přestože jejich
metody a postupy mají prokazatelný vliv na lidské zdraví, většina tradičních
bylinářů věří, že tyto metody mají s tradičními léčebnými postupy jen málo
společného.
Jako filozofický systém západní
bylinářství vychází z širší tradice vitalismu, který je spíše holistický než
redukcionistický a mechanistický. Ústřední myšlenkou vitalismu je představa,
že život a zdraví závisejí na proudech energie a na základní životní síle.
Vitalismus však není pouze západní
filozofií. Jeho principy jsou součástí mnoha lékařských tradic, od
tradičního šamanismu až k indickému védskému systému lékařství Áyurveda
a k tradiční čínské medicíně. Západní vitalismus vychází z následujících
principů:
-
Lidské tělo má vlastní
vrozenou inteligenci nebo moudrost a je schopno se samo léčit.
-
Společným úkolem pacienta
a lékaře je tento proces uzdravování podporovat.
-
Důraz je kladen na léčení
celého těla a duše člověka a na procesy zotavení a obnovení zdraví a
nikoliv na standardní léčbu určitého konkrétního onemocnění.
Protože tradiční západní
léčitelé obvykle uznávají představy jako je životní síla a proudy energie,
není překvapením, že ve Spojených státech a v Evropě je stále populárnější
léčitelství jiných kultur. Přestože znalosti biochemie a farmakologie jsou
dnes podstatnou součástí vzdělání západních léčitelů, kteří se zabývají
přírodní a doplňkovou medicínou, obvykle tyto přírodní vědy nemají podstatný
vliv na jejich filozofii uzdravování.
Od druhé poloviny 80. let 20. století
jsou u západních léčitelů stále populárnější metody diagnostiky a léčby
podle tradiční čínské medicíny a indické medicíny Áyurveda.
Například Áyurveda, védský
systém lékařství, chápal lidské zdraví jako harmonii mezi tělem, myslí a
osudem. Zabýval se proto nejen tělesným zdravím, ale také duševním
(psychologickým) a duchovním (spirituálním) zdravím. Podle školy Čaraka
zdraví a nemoc nejsou předurčeny a život může člověk vlastním úsilím
prodloužit. Škola Sušruta definuje význam lékařství jako léčbu
nemocí, ochranu zdraví a prodloužení života. Zdraví je chápáno jako
rovnováha tří základních sil, vzduchu, ohně, vody nebo země. Tyto tři
tělesné síly jsou tvořeny kombinací pěti prvků, země, vody, ohně, vzduchu a
éteru. [X1]
Na nově vznikajícím trhu se objevila
řada knih, které se snažily o určité sloučení léčebných tradic různých
národů a kultur do později se rozvíjející globální bylinářské medicíny.
Například nová přírodní planetární medicína vychází ze spojení starověkých
východních lékařských systémů a tradičního lékařství různých národů a kultur
ve světě. Východní filozofie byly rozšířeny na historický a kulturní kontext
západního bylinářství, zejména v holistickém chápání přirozeného lidského
zdraví, léčení a uzdravování. Někteří přírodní léčitelé se snaží zahrnout
toto filozofické chápání zdraví do své praktické práce.
Protože do západního bylinářského
léčitelství pronikají různé myšlenky jiných národů a kultur, mezi léčiteli
se objevuje řada různých světových názorů, přístupů a postupů. Avšak
základní aspekty západní bylinářské medicíny zůstávají stejné. Autoři článku
[1] provedli výzkum ve dvou velkých australských městech. Zjistili, že mezi
přírodními bylinářskými léčiteli je rozšířena nejen představa životní síly,
ale také další tradiční západní koncepty, jako je toxicita, aktivace
nervových zakončení, téměř optimální funkce orgánů a podobně. Tyto koncepty
jsou využívány současně s poznatky z patologie a fyziologie. Globalizace do
tradiční bylinářské medicíny přináší nové koncepty z vědy, které však
tradiční koncepty zdraví a léčby narušují. Nové představy do bylinářského
léčitelství vnáší zejména fytochemie a biochemie.
Bezbožný svět
Globalizace je v podstatě pokračováním
západní filozofie vědecké racionalizace světa, která začala v 17. století
vědeckou revolucí a renesancí. Sociolog Max Weber jako první zjistil,
že vývoj západní kultury a civilizace vyžadoval "racionalizaci" ve všech
sférách společnosti a musel svět zbavit kouzel, mystiky a tajemství.
Odstranění mystiky a kouzel ze světa přírody a ze společnosti vedlo také k
postupnému prosazování vědy a techniky do medicíny. Příkladem může být vývoj
elektrokardiografie. Na jejím počátku stály snahy pochopit fungování
lidského organismu. Francouzský filozof René Descartes ve 30. letech
17. století vysvětloval pohyby člověka pomocí složitých mechanických
interakcí vláken, pórů, průtoků a "animálního ducha", určité obdoby "životní
síly". Avšak dánský učenec Jan Sammerdam v roce 1664 svými experimenty tyto
představy vyvrátil. Další pokusy vedly k pochopení činnosti nervů a svalů a
funkce elektrických signálů v živém těle. Rozvoj fyziky elektřiny se stal
základem pochopení významu elektrických proudů v živém organismu [N4]
Podobně dnešní globální bylinářství je
důsledkem vědecké a technologické revoluce, která stojí v pozadí
"bezbožného", "mechanistického" a "moderního" pohledu na přírodu a
společnost. Tato sekularizace a mechanizace světa nikdy nebyla dokončena,
avšak představuje hlavní hybnou sílu v západní společnosti od "tradičního"
svazku církve a státu k moderní průmyslové, světské a demokratické
společnosti. Jedním z dědictví tohoto kulturního a společenského posunu je
zneužití a ničení životního prostředí a snaha společnosti věnovat veškeré
úsilí na hromadnou výrobu, obchodování a prodej. Místní domorodé a tradiční
způsoby proto představují příliš mnoho překážek pro růst velkých firem,
dosažení většího zisku a ovládnutí lékařské praxe.
Z procesu modernizace má snad
průmyslově vyspělý svět prospěch, avšak rozvojovým chudým zemím Asie,
Afriky, Střední Ameriky a Jižní Ameriky příliš nepřináší. Přes nejlepší
snahy Světové banky a Organizace spojených národů v podobě zavádění nových
plodin, umělých hnojiv, pesticidů, mechanizace a nových zemědělských postupů
lidé rozvojových zemí žijí v chudobě a mnozí ještě více chudnou kvůli ničení
životního prostředí a vlivu globálních změn klimatu. Mimo svět, v němž hmota
je považována za bezduchou, kde život živočichů a rostlin nemá žádný "osud"
a kde lidské myšlení je vrcholem evoluce, jiné kultury mají odlišné
kosmologie a jinou "realitu". Autoři článku [1] tvrdí, že západní způsob
myšlení, pokrok, modernizace a konzumní způsob života zakrývají nepříjemnou
skutečnost pokračujícího boje místních (a často domorodých) společenství a
kultur o přežití proti kapitalismu bez srdce, bez smyslu pro historii a bez
budoucnosti. Autoři dále ukazují, že závěry západní vědy se v uvažování
léčitelů národa Mapuche nijak neodrazily. Tradiční léčitelství těchto lidí
je stále holistické a nikoliv redukcionistické a mechanistické.
Medicína domorodého národa
Mapuche
Jak již bylo uvedeno, autoři článku
[1] studovali medicínu domorodého národa Mapuche, aby ukázali kontrast mezi
globálním bylinářstvím a jeho infrastrukturou a domorodou medicínou.
Mapuche je největší skupina domorodého
lidu v Chile a jedna z největších v Jižní Americe. Mnozí žijí v oblasti
Aruncanía, jižně od hlavního města Santiago de Chile. Nejdůležitějším městem
této oblasti je Temuco, které leží asi 675 km jižně od hlavního města a má
210 tisíc obyvatel. Národ Mapuche nikdy nebyl ovládnut Inky ani později
Španěly. Přestože trpí mnoha problémy jako jiné domorodé skupiny a národy ve
světě, zachoval si mnoho aspektů tradičního způsobu života. Asi 20 procent
příslušníků národa Mapuche v Chile dosud žije v zemědělských oblastech země.
Medicínu národa Mapuche lze plně
pochopit pouze v kontextu kultury tohoto národa, která však leží za rámcem
tohoto článku. Podobně jako v jiných domorodých kulturách, také léčitelé
národa Mapuche jsou přesvědčeni, že onemocnění má řadu příčin, včetně
nerovnováhy způsobu života (strava, spánek, nálada), zanedbávání určitých
tradic a hodnot společenství nebo duchovního působení, jako je zlomyslnost
jiného člověka. V ostatních ohledech je medicína národa Mapuche
vitalistická. Lidé používají bylinářskou medicínu na různých úrovních.
Drobnější onemocnění léčí pomocí různých bylin doma, avšak vážnější
onemocnění s pomocí šamana, machi. K léčení používají jak domorodé, tak cizí
byliny a jejich použití je rovnocenné. Cizí byliny většinou pocházejí z
Evropy a byly zřejmě dovezeny španělskými dobyvateli. Machi používá domorodé
rostliny pro složitější onemocnění. Většina bylin (na rozdíl od bylin pro
domácí léčení) roste divoce a jejich účinek souvisí spíše s místem a časem
výskytu než s botanickým druhem. Velký význam má proto místo výskytu, doba
sběru a fáze Měsíce. Tyto léčivé byliny lze ochránit pouze tehdy, pokud je
chráněna půda a přírodní lokalita, v níž se vyskytují. Měnící se využití
půdy proto má pro dostupnost léčivých bylin neblahé důsledky. Vybudování
nějakých zahrad pro pěstování těchto bylin nemá žádný význam, protože pro
šamany je nejpodstatnější místo výskytu.
Krátce řečeno, mechanistická
kosmologie dosud neovládla celý svět. Podle místních šamanů a přírodních
léčitelů jsme se "světem" všichni v trvalém spojení. Holistické léčení
vychází z představy, že každý člověk je neustále zapojen do jemných a
složitých vztahů s různými energiemi, živočichy, rostlinami, inteligencemi a
společností v určitém místě, které dohromady jsou součástí dynamického a
vzájemně interagujícího systému. V západní kultuře se k této filozofii blíží
pojem "Gaia", který vyjadřuje holistický systém živoucí planety Země.
Tradiční bylinářství:
podstata místa
Většina problémů, o nichž se autoři
článku [1] zmiňují, byla diskutována v romantických debatách ekoaktivistů a
léčitelů od 60. let 20. století. Zvláštní, magický význam "místa" však
nabízí úhel pohledu, který v kontextu bylinářského průmyslu umožňuje
vysvětlit, jak daleko se ekonomika a průmysl, jimž vládne růst kapitálu,
vzdálily od požadavků tradičního bylinářství nebo šamanského léčitelství.
Představu místa, umístění v prostoru a
čase, všichni ze svého každodenního života dobře známe. Již méně známe
představu, že jde pouze o bod v časoprostoru klasické mechaniky nebo teorie
relativity. Místa však také mají určitý význam a účel, neboť mohou určovat
podstatu svých obyvatel. O tato místa neustále bojují a tato místa
zušlechťují a mění všechny formy života.
Představa místa závisí na paradigmatu.
Pozitivisté například nepřikládají žádný význam vztahům mezi určitým
léčitelem, určitou bylinou a určitým místem a časem. Jemné reality, jako
jsou sny nebo představa mezidruhové sítě života nepovažují za prokázané nebo
za skutečné.
Tradiční léčitelé a bylináři oprávněně
požadují právo obývat určité místa (tedy také vlastnit) a mít neomezený
přístup do míst s určitými ekosystémy. Taková místa mají také hluboký
kulturní a duchovní význam.
José Alwyn
uvedl, že lidé národa Mapuche sami sebe označují za "lid
země". Používají výraz "futal mapu", jímž označují "všechnu svoji
zemi", která zahrnuje nejen půdu, ale také řeky, lesy a všechno co se
vyskytuje nad zemským povrchem. Používají také výraz "nuke mapu",
jímž označují matku zemi, neboť tato země jim poskytuje všechno, co k životu
potřebují, má pro ně magický a náboženský význam, představuje místo jejich
předků a místo, o něž se musí pečovat a je nutné je chránit. Tradiční
bylinářství se praktikuje právě v tomto smyslu. Tradiční evropské
bylinářství zase hovoří o známkách "osobnosti" bylin, v níž je skryta určitá
starodávná moudrost. Někteří bylináři ve Velké Británii zkoumají význam
starověké vědy ve vztahu k realitě a k současné praxi bylinářství. Některé
tyto praktiky mohou být vzdálenou ozvěnou mystických rituálů uctívajících
Bohy přírody. Podle autorů článku [1] některé směry evropského bylinářství
mají těsné vazby k ochranářským hnutím a také k nově rostoucím tradicím
hnutí New Age a esoterického a tradičního léčitelství.
Se svým důrazem na hromadnou výrobu,
biochemii, standardizaci a marketing globální bylinářství představuje jasný
protiklad vůči kouzlu a magii místa. Na druhé straně současní bylináři mají
určité historické a kulturní závazky zabývat se těmito místy a často mají
hlubší vztahy ke své půdě než tradiční bylináři. Navíc lze tvrdit, že
použití léčivých rostlin, které se pěstují na různých místech, může tyto
vztahy posilovat.
Závěrem
Kromě běžných rozporů mezi
korporativním kapitalismem a řemeslech založených na domorodých kulturách
existuje rozpor "světových názorů" a kulturních praktik domorodého a
tradičně založeného bylinářství a vědeckými specialisty, kteří všemožně
podporují globální bylinářství.
Toto napětí pramení z naprosté
necitlivosti pragmaticky zaměřených vědeckých specialistů k hlubším zájmům
bylinářů o problémy míst růstu bylin a celistvosti životního prostředí.
Biofyzika, biochemie a farmaceutika zcela opomíjejí metafyzický a duchovní
význam bylin a představují zásadní hradbu mezi metodami přírodního
léčitelství a biomedicínou. Proto existuje hluboký nesoulad mezi globálním a
tradičním bylinářstvím. Autoři článku [1] jsou přesvědčeni, že globální
bylinářství a věda a technologie, které ho podporují, jsou založeny na
abstrakci. Slouží a pouze obecným principům konvenční vědy a globálnímu
růstu kapitálu. Necitlivost ke zvláštním potřebám "míst", ohrožuje většinu
domorodých kultur a představuje zdroj odporu bylinářů a mnoha jiných lidí
vůči nadměrnému využívání léčivých bylin, které často vede k úplnému zničení
míst jejich výskytu.
Byrokratická regulace a začlenění do
systémů a struktur nadnárodních korporací jsou s tradičním léčitelstvím
naprosto neslučitelné. Pouze tehdy, pokud tradiční kultury budou schopny
udržet svoji vlastní samostatnost, jako jsou šamanské a další praktiky, a
nebudou narušovány mnoha vnějšími vlivy, mohou tyto alternativní metody
léčení přežít a udržet tak šanci ke svému poznání a hlubšímu pochopení. |
|