Monumentální skalní chrámy vytesané starověkými dělníky v rudých pouštních masivech. Lalibela, původně Roha, později Zagwe Lalibela, začala vznikat zřejmě už ve 12. století, ale podle archeologů se musela rodit několik staletí.
Přesné krychlové stavby byly vytesány zvláštním způsobem. Nejdříve se přímo ve skalním masivu z výšky vysoustružila geometricky přesná krychle, která nebyla při čelním pohledu vůbec vidět. Z některých kostek byly postupně vytesány kříže, některé zůstaly tak, jak je kameníci vytvořili. Teprve poté začali dělníci v krychlích sekat vnitřní prostory, patra, jednotlivé místnosti i okna. Suti, která se musela odvézt kilometry daleko, bylo podle střízlivého odhadu sto tisíc kubických metrů. Největší z dochovaných chrámů má udivující rozměry, je dlouhý téměř 34 metrů, široký 24 metrů a jeho výška dosahuje 12 metrů. Prvním Evropanem, který skalní chrámy v Lalibele spatřil, byl portugalský mnich Francisco Alvarez. Jeho popis místa vyjadřuje úctu a obdiv, jaký v Lalibele pocítil, ale zároveň obsahuje dovětek, že mu existenci Lalibely nikdy nikdo neuvěří. My mu věříme stejně jako archeologové, kteří chrámy dokonale prozkoumali.
Nejznámější stavbou je chrám Panny Marie ve tvaru řeckého kříže, jehož vnitřní sloup dodnes pokrývá temně červené plátno. Stojí na obrovském nádvoří, které museli dělníci v potu tváře vykutat a suť odnosit. Právě odtud vedou klikaté skalní stezky k dalším chrámům, už zdaleka ne tak honosným. Celkem se jich pod horizontem kopců ukrývá jedenáct.
