Ze světa - Afrika
Egypt - pyramidy
Menkaureova pyramida					zpět
			Pyramidy Menkau - G		strana základny: 104,6 m výšky pyramidy: 66,45 m sklon stěny: 51° 20¢¢
	Nejmenší z gízských pyramid se jmenuje „Božský je Menkaure“. Je postavena nejdále od nilského údolí. Svými rozměra a částečnou nedokonalostí jako by předznamenávala blížící se konec 4. dynastie. V roce 1837 ve podařilo Vyseovi proniknout do nitra pyramidy a zahájit tak výzkum. Lepsiova expedice nevěnovala Menkureově pyramidě vetší pozornost. Krátce se jí počátkem 80. let 19. století zabýval Petrie, avšak důkladného archeologického výzkumu se nejen pyramida, ale i celý Menkaureův komplex dočkal až v letech 1906-1924 americká expedice vedená Reisnerem. Podobně jako při stavbě Rachefovy pyramidy bylo potřeba rozsáhle upravit skalní podloží zejména kolem severovýchodního nároží. Výškový rozdíl mezi základnami obou pyramid je asi 2,5 m. Jádro bylo postaveno z místního vápence. Spodní část obložení, asi do výšky 15 m, bylo z červené žuly. Horní vrstvy pak byly obloženy vápencem. Povrch bloků žulového obložení nebyl vyhlazen – dokončen, což bývá považováno za doklad toho, že ke konečné úpravě povrchu stěn docházelo až v samém závěru stavby a provádělo od shora dolu. Tento postup umožnil dosáhnout značné přesnosti při vyrovnání celé plochy stěn pyramidy. Vchod leží v ose severní stěny pyramidy ve výšce asi 4 m nad základnou. Sestupná chodba, která procházela zdivem pyramidy byla obložena červenou žulou. Z bloky téhož kamene byla chodba také zablokována. Pod úrovní základny sestupovala chodba skalním podložím a ústila do místnosti, jejíž stěny zdobily výklenky. Tato výzdoba je v podzemních prostorách pyramid Staré říše neobvyklá a je předmětem diskusí. Za místností následuje žulový zátaras se třemi padajícími deskami. Chodba se pak mírně svažuje do tzv. horní předsíně bez jakékoliv výzdoby. Do horní předsíně ústí další chodba tzv. horní. Leží nad dolní chodbou a má rovněž severo-jižní orientaci. Začíná zhruba na úrovni základny. Zpočátku se svažuje, pak přechází na vodorovnou a nakonec ústí do v severní stěně horní předsíně nad vyústěním dolní chodby. Již Petrie dospěl k názoru, že pyramida měla původně ještě o polovinu menší než je dnes. U západní stěny horní místnosti je prohlubeň, která naznačuje, že zde původně měl stát sarkofág. Vzhledem k jeho rozměrům však sotva mohlo jít o ten co je v pohřební komoře – neprošel by totiž úzkou, červenou žulou obloženou svažující se pasáží. Která se otevírá uprostřed podlahy horní předsíně a ústí do pohřební komory. Krátce před pohřební komorou přechází žulová svažující se chodba v horizontální. V její severní stěně těsně před vstupem do pohřební komory je krátké schodiště umožňující přístup ke skupině šesti úzkých hlubokých výklenků. Význam výklenků není zcela jasný. Pohřební komora má obdélníkový nezvykle severo-jižně orientovaná. Je celá z červená žuly. Z téhož materiálu je i sedlový strop, který je zespoda vybrán, aby napodoboval klenbu. Stavba komora byla technicky náročná a pracná. Byla totiž prováděna až po změně stavebního plánu. Komora leží asi 15,5 m nad úrovní základny pyramidy, a aby mohl být zkonstruován strop z devíti párů obrovských žulových bloků, bylo třeba vyhloubit ze západní části horní předsíně velký svažující se tunel. Při západní stěně pohřební komory nalezl Vyse krásný bazaltový sarkofág. Sarkofág však stihl nešťastný osud. Loď Beatrice, která ho z Egypta převážela do Velké Británie ztroskotala mezi Maltou a Španělskem a potopila se. Systém podzemních komor Menkaureovy pyramidy prošel závažnými změnami. Na základě některých důkazů se soudí, že vývoj proběhl ve třech etapách. Původní projekt reprezentovaný horní sestupnou chodbou zřejmě nebyl dokončen, snad v souvislosti s celkovým rozšířením pyramidy. Následující etapa pravděpodobně zahrnovala dolní sestupnou chodbu a horní předsíň. Ve třetí etapě byla vybudována žulová pohřební komora a skupiny výklenků. Zádušní chrám bezprostředně k severní stěně nepřiléhal. Měl téměř čtvercový půdorys. Zřejmě v souvislosti s panovníkovou předčasnou smrtí zůstal nedokončen. Byl narychlo dokončen, z velké části ze sušených cihel, pravděpodobně Menkaureovým nástupcem Šepseskafem. Vzestupnou cestu zřejmě také dokončoval Šepseskaf. Podlahu tvořily vápencové bloky a udusaná hlína a příměsí vápencových zlomků. Boční stěny byly ze sušených cihel. Jejich šířka byla téměř 2 m. Součástí Menkaureova komplexu je i skupina tří pyramid stojících v řadě podél jižní stěny pyramidy. Archeologicky jsou označovány jako G IIIa-c a jsou připisovány královým manželkám. Navzájem jsou si velmi podobné.