Kalendář svátků
Křesťanství - Pravoslavné Velikonoce
	Ruské Velikonoce, stejně jako všechny další církevní svátky se slaví jindy než ve zbytku Evropy. Vždy se zpožděním. Ruské pravoslaví se totiž nadále drží starého juliánského kalendáře. K výpočtu data Velikonoc má navíc tabulky zvané paschálie. Velikonoce připadají na první neděli po jarní rovnodennosti a úplňku. Letos 11. dubna, respektive 29. března podle starého stylu. Zatímco tedy v Evropě už Velikonoce slaví, pravoslavní věřící světí teprve Vrbnou (u nás Květnou) neděli. Hlava ruské ortodoxní církve Alexij II. tou dobou tradičně nabádá věřící, aby následující týden radostně přivítali vzkříšení Krista a nezapomněli navštívit bohoslužby na Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílou sobotu. V Rusku jsou Velikonoce také svátky radosti a veselí. Jen pomlázky chybějí, snad proto, že smuteční vrby nejsou příliš rozšířené. Velikonoce jsou dodnes spojeny s řadou nejrůznějších tradic. Patří mezi ně především barvení a zdobení vajíček (písanka) . Přátelé si je pak vzájemně darují na důkaz vzkříšení. Přitom si přejí hodně zdraví a třikrát se políbí na tvář.
	Maselnice Velikonoce jsou druhým největším církevním svátkem, hned po Vánocích. Předchází jim čtyřicetidenní přísný půst, který začíná, jakmile skončí veselí zvané Maslenice. Podle juliánského kalendáře však Maslenice (jarní hody) připadají na "druhé sedmidenní" druhého měsíce, kdy církev zakazuje jíst maso a povoluje jen sýr, máslo, mléko a vejce. Odtud také syrný týden. Maslenice je původně pohanským svátkem. Pravoslaví s ním bojuje už po staletí a stále marně. Většina lidí, byť věřících, se raději oddává zimním hodům než rozjímání. Maslenice velí aspoň ještě naposledy se pohansky poveselit. Je s ní spojeno i mnoho přísloví a rčení; nešikovné hospodyňky se těší úsloví "První lívanec - první hrouda", což připomíná české "Každý začátek je těžký". Ty šikovnější zase inspirovaly vznik pořekadla "Peče to jak lívance". Kulinářské slasti pak dokládá třeba přísloví "To není život, ale maslenice". Rituál týdne Maslenice má nejen svou kulinářskou podobu (smaží se lívance s kaviárem nebo medem), ale také společenskou stránku. Nejprve je třeba vyprovodit, samozřejmě písní, paní Zimu a spálit ji na ohni. Její vláda tím skončila a může přijít mladá kráska - Vesna. Vítat ji podle tradice musejí všichni kromě kojenců a starců, kteří nemohou chodit. Každý den tohoto týdne má navíc svá pravidla oslav: v pondělí se scházeli sousedé, v úterý se hrály hry a tancovalo se, ve středu se mlsalo a ve čtvrtek hýřilo, což pochopitelně v pátek vedlo k vysedávání na zápraží a pozorování prodlužujících se večerů. V sobotu je průvod a v neděli se všichni vzájemně prosí o odpuštění toho, co si kdy špatného udělali. Dodnes se ještě v některých oblastech dodržuje další obyčej - osmiletí chlapci skáčou v průběhu týdne po zahradě s lívancem napíchnutým na vidlici a zahánějí zimu. Lívance neboli bliny se totiž správně smaží už od pondělí a ty první se hned rozdávají chudým.
	Pascha Pascha neboli Velikonoce završuje předlouhý sedmitýdenní půst, a proto se o svátcích především hodně jí. Podávají se však jen jídla studené kuchyně, žádná teplá jídla ani ryby. Rusové znají i beránka nebo mazanec. Všechna jídla mají svou symboliku a připomínají smrt a vzkříšení. O Velikonocích také praskají ve švech kostely. Věřící - i ti méně pobožní - zapalují svíčky u ikon svých patronů a domů si odnášejí svěcenou vodu. Na rozdíl od Ruska, kde katolíci představují nepočetnou skupinu, západní Velikonoční svátky se hojně slaví v sousedním Bělorusku. Také v Litvě, kde je katolicismus hlavním náboženstvím, proudí o Velikonocích tisíce lidí do kostelů, aby si nechali vysvětit chléb, sůl, vodu a velikonoční kraslice - margučaj. Po obnovení nezávislosti Litevci oficiálně slaví Velikonoce dva dny. Nejprve v rodinném kruhu a v pondělí se navštěvují příbuzní a známí.