Kalendář svátků
Keltové - Svátky
	Lugnasad
	Jeden ze čtyř nejdůležitějších keltských svátků se slavil z 31. července na 1. srpen "Lugovy slavnostní hry" se konaly 1. srpna; byl to jeden ze čtyř velkých svátků ročních období ostrovních Keltů a v mnohém ohledu nejdůležitější. Podle Lebor Gabála Érenn jej Lug zřídil k upomínce své nevlastní matky a kojné Tailtiu na hřbitovní mohyle po ní pojmenované v dnešním Teltownu (hrab. Meath) v ohybu Blackwaters severovýchodně od Navanu. Dnes tu není patrno nic víc než špatně zachovaná kruhová hradba, třebaže se na tomto místě scházelo do roku 1770 jedno z největších keltských shromáždění k několikadenním slavnostem téhož druhu, jako byl carman, a časově s ním paralelní. Zatímco carman personifikoval děsivou mateřskou bohyni, v Tailtiu snadno rozpoznáváme Velkou matku zděděnou z doby kamenné, ochránkyni prvních zemědělců, na níž sice záviseli i lidé a dobytek, ale zcela mimořádně obilí ve všech svých stadiích. Obilí jako matka a žeň jako matčina smrt udržující lidi při životě byly v jedné rovině. Lugnasa, slavnost přede žněmi, zapřísahala mateřskou bohyni, aby v této nebezpečné době, kdy všechno může zničit krupobití, náhlé chladno, příliš velké teplo, škůdci nebo požár, obilí opatrovala. Když lidé o lugnase pomýšleli na bohyni a vzývali ji, doufali z hloubi srdce, že na ně nezapomene: nevydařené žně znamenaly nutně hlad a smrt. Bylo zvykem upéci na 1. srpna z malého snopu ještě ne docela zralého obilí, natrhaného rukou, pár malých chlebů, které pak byly v kostele požehnány; další tradicí bylo, že v Irsku se na lugnasu vykopávaly první nové brambory jako vybrané sváteční jídlo. Původně to bylo počínání magické, které mělo sklizeň zajistit. Méně rozšířená verze mluví o lugnase jako o "Lugově svatbě", což mohlo znamenat nanejvýš potvrzení tzv. svaté svatby. Snad nám pomůže výklad svátku, s nímž přichází sv. Columcille. Podle něho šlo o přání oráčů zachovat i v křesťanském hávu nevázané oslavy těch, kteří připravovali půdu pro budoucí setbu, ještě před uplynutím starého cyklu plodnosti, aby koloběh pokračoval bez přerušení. Ještě dnes je tradiční dobou k uzavírání sňatků na irském venkově podzim. Svátek lugnasy například v Teltownu byl skvělou příležitostí svatby sjednávat. Děti zplozené po lugnase se rodily v nejteplejším ročním období, což jim dávalo pro začátek nejlepší podmínky. Jak silně ovlivňoval selský roční cyklus teltownský svátek, je zřejmé i z toho, že manželství z Teltownu mohlo být po uplynutí 12 měsíců za oboustranného dorozumění páru a bez újmy na cti zase rozvázáno. Stačilo, aby se muž a žena postavili uprostřed hradební zdi k sobě zády a odešli od sebe protějšími východy. Dále patřily k lugnase odedávna výstupy na hory v časných ranních hodinách, aby lidé mohli na vrcholku pozdravit východ Slunce (viz § nebeská tělesa). Původně šlo asi o to naladit Slunce milostivě, aby se předešlo jeho neblahým účinkům - přílišnému vedru a ničivým bouřkám. Církev sice horské túry před léty zakázala, ale poslední neděli v červenci - o pokřesťanštěné lugnase - stále ještě stovky poutníků stoupají na Croagh Patrick, nádhernou pyramidu nad Westportem (hrab. Mayo), aby se mohly zúčastnit jitřní mše.
	Zdroj: Sylvia a Paul F. Botheroydovi: Lexikon keltské mytologie