Sídla
Heřmanův Městec 275 m.n.m.

 

Heřmanův Městec - náměstí s kostelem sv. Bartoloměje Heřmanův Městec se rozkládá na severním úpatí Železných hor ve výšce 275 metrů nad mořem a žije v něm 5 000 obyvatel.
Popis:
Děkanský kostel sv. Bartoloměje je největší a nejvýznamnější církevní stavbou ve zdejší farnosti. Postavený volně na východní straně velkého náměstí. Svým portálem tvoří dominantu celého prostoru a svou 42 m vysokou věží je viditelný z dalekého okolí.
Kostel je orientovaná - hlavní oltář na východní straně, jednolodní stavba 43,45 m dlouhá a 13.82 m široká.
Dnešní pozdně barokní architektura byla vystavěna mezi lety 1756 - 61 podle projektu místního stavitele Františka Tomáše Jedličky (1733 - 1800), syna kolínského stavitele Josefa Jedličky. Stavitel navázal na pozdní dílo K. I. Diezenhofera a jeho následovníka A. Luragha. Projevuje se u něho i vliv rakouské pozdně barokní architektury. Heřmanoměstecká stavba kostela sv. Bartoloměje představuje jeden z nejkrásnějších příkladů jasné slohové vyhraněnosti, stylově jednotné výzdoby. Jde o památku vysoko přesahující rámec lokální architektury východočeské.
Zámek - budova čtyřkřídlá, jednopatrová se čtvercovým dvorem. Pozdně barokní stavba z r. 1784, přestavěná v roce 1876 a dostavěná v letech 1932 - 33. Věž šestihranná, neogotická z r. 1848 a upravená v roce 1860 dle anglického vzoru. Celek je pozdně barokní sídlo v rozsáhlém, velmi hodnotném anglickém parku. Zámek stojí v místech, kde snad původně stávala městecká tvrz, k niž lze vztahovat připomínku z r. 1399. Stávala-li zde již v r. 1399, pak není známo od kdy a nejspíše byla husity v roce 1421 zničena. R. 1588 se opět mluví o tvrzi. Roku 1591 je již tvrz nazývána zámkem. R. 1623 byl zámek spálen císařskými vojsky. Dle urbáře hraběnky Khyslové se popisuje zámek zhruba: “Zdéli a zšíře třicet sáhů o dvojích poschodích nad sebou, vše z kamene krásně vystavěno, kryto šindelem, uvnitř rozdílné pokoje, komory, síně, kaple, chodby, pekárna, kuchyně, spižírna, konírna , kovárna, sýpky, sklepy apod”.
Původní stavba zámku byla ve slohu renesančním, nádvoří zdobily ze tří stran arkády. Věž byla nižší než dnes, ale s bání. Roku 1714 byla v místech dnešního náměstí zámecká předzahrada zaplocena vpředu. Roku 1784 byl zámek důkladně přestavěn Václavem Šporkem hrabětem. Tehdy v něm byla velká kuchyně, dvanáct sklepů a čtyři konírny. V prvním poschodí jídelna, velký sál, dvanáct pokojů a kaple Tří králů. Zámek v té době dostal přibližně dnešní podobu.
Teprve po zbourání hostince "U černého orla" ze strany Velkého náměstí a vodákova stavení s pivovarem na straně druhé byla v roce 1876 započata nová velká přestavba zámku, jež už byl v držení knížat Kinských. Roku 1890 bylo dokončeno křídlo do parku a zřízena zimní zahrada. Do roku 1932 bylo postaveno křídlo západní. Tím dostal zámek současnou podobu. V přízemí na západní straně byla nádherná jídelna s gobelíny a s dřevěným vyřezávaným stropem z modřínového dřeva, s uměleckou výzdobou od vídeňského mistra Grüneho.
Kostel Panny Marie se nachází ve východní části starého hřbitova v nápadně vyvýšené poloze proti vlastnímu jádru města. Je nepochybné, že nejstarším jádrem objektu byl drobný kostelík s kněžištěm s malou lodí na půdorysu jednoho čtvercového pole. Tato stavba náleží nepochybně ranné gotice poloviny 13 stol. a je dnes nejstarším architektonickým dílem města.
Náhrobníky zapuštěné do zdi kostela pochází ze 16. století. Roku 1928 byla stavba restaurována a v roce 1986 byla opravena fasáda. Zvonice v severovýchodním nároží hřbitova má zděné přízemí, roubené patro. Osazena je krásnou cibulovitou bání, kryta je šindelem. Postavena byla v roce 1711.
Źidovský hřbitov
Nejstarší částí hřbitova je zřejmě část v rozsahu navážek, při níž stálo ještě v r. 1838 zděné stavení, spíše márnice než hřbitovní domek. Ačkoliv o založení hřbitova se nedochovalo žádných zpráv, je jisté, že jeho počátky nutno klásti do doby prvního osídlení, protože kdekoliv se židé usídlili, měli v prvé řadě péči o důstojné místo svého odpočinku.
A v celém širém okolí není žádný hřbitov starší či stejně starý. Rovněž ústní tradice hovoří o náhrobním kamenu z doby před rokem 1430, dnes již zcela zničeném. Do poloviny 15. stol. židovské osídleni následkem válek, epidemií a snad i pogrom zaniká a obnovuji se opět koncem téhož století. Zdevastovaný hřbitov, kde nepřečkal témě žádný z náhrobků, začal být opět používán v navážkovém stavu.
V r. 1667 dochází k prvnímu známému rozšíření hřbitova a pak následují ještě další čtyři, poslední a největší v r. 1838. Nejstarší náhrobní kameny jsou však již zcela zvětralé a nečitelné. Zachoval se pouze jediný čitelný z r. 1647. Současná rozloha hřbitova nacházejícího se na sv. okraji města je téměř 4 000 m2. V 21 řadách nestejné délky je 1 077 náhrobních kamenů, včetně tumby z r. 1844 a velké hrobky z poloviny 19. stol.
V mezerách jednotlivých řad se nacházely dnes již zničené náhrobky, jejichž počet lze odhadovati na několik set. Poslední pohřeb byl zde v květnu r. 1940. Náhrobní kameny, zvláště starší, jsou většinou pískovcové, novější mramorové. Završení stél je špičaté, obloukové, různě zvlněné i asymetrické. Nápisy jsou hebrejské, německé, české, kombinované. Na náhrobcích jsou tradiční symboly: žehnající ruce, konvice, rostlinná ornamentika i symboly znázorňující jména zemřelých, většinou zvířecí, na venkovských hřbitovech velmi vzácné. Hřbitov je majetkem ŽNO v Praze a byl upraven místními ochránci kultury za finančního přispění majitele po r. 1989. Patří rozlohou k větším, existencí k nejstarším a nejzachovalejším židovským hřbitovům v Čechách.
Židovská osada byla z počátku malá, tvořilo ji pouze několik rodin. Neustále se však rozrůstala. K obývání měli židé vyhrazenou ulici "Judengasse", dnes zvanou Kosteleckou. Ta byla z počátku oddělena od vnitřního města branou. Měli zde i svou modlitebnu, nedaleko náměstí. Roku 1500 zde byla již dosti četná židovská obec, která byla vítaným zdrojem příjmů vrchnosti. V roce 1623 došlo opět k jednomu z velkých požárů. Vyhořelo téměř celé město. Potom, zřejmě v době panství hrabat Šporků, byli židé přesídleni do ulice zvané do té doby Pardubickou a známé potom jako ulici Židovská.
Šporkové židům přáli. Již hrabě J.K.Špork jim dal povolení k výstavbě nové synagogy a k rozšíření hřbitova. Když po roce 1680 stoupal počet židů a nestačila jim již určená ulice, rozrostlo se jejich osídlení dále směrem západním. Vzniklo židovské město, kde byla vedena zvláštní kniha městská. Židovské město mělo vlastní samosprávu s právem soudním, mělo vlastní číslování domů. Židé tu měli vlastního purkmistra, obecní radní, vlastní policii, ponocné, lékaře, košera. Sídlil tu též krajský rabín. Byla to velmi příznivá doba pro židovské obyvatelstvo. Až po různých pokusech omezováni židů v Čechách potvrzuje pražské místodržitelství dřívější nařízení o isolaci židů. Plánek částečné zástavby obce z roku 1727 s označením židovských domů vypovídá o vzniku ghetta.
Bylo to vlastně bývalé židovské město přesně plošně omezené třemi závorami na hlavních výstupech z ghetta. Ghetto se uzavíralo večer a otvíralo ráno. V noci se nesměli židé zdržovati nikde jinde ve městě. Mohli ale býti za obchodem na venkově. Bydleti směli pouze v ghettu, v panské části zvané Přibylov či v blízké vsi Chotěnicích. Zřízením ghetta byla zrušena židovská samospráva a židé byli Podřízeni vrchnosti ve věcech soudních i vojenských. Společenské a právní postavení žida bylo téměř středověké. Mnozí proto přestupovali na katolickou víru, čímž ale vážnosti nezískali. Až císařovna Marie Terezie poněkud ulehčila jejich osud.
Zakázala křtíti židovské děti bez svolení rodičů, činiti příkoří židům pro jejich náboženství, vyobcovávati je z práv občanských. To ovšem platilo většinou pouze teoreticky. Za císaře Josefa II. došlo ke snaze poněmčit židy. Byli sice zproštěni nositi potupné žluté rukávy, bylo jim však zakázáno zvětšovat počet židovských rodin. Směli se ženiti pouze nejstarší synové. To vedlo k tajným sňatkům, jak vysvítá z nejstarší heřmano městecké židovské matriky, kde se k letům dvacátým 19. stol. dočítáme o nemanželských dětech připisovaných pomocníkům či sluhům v živnostech matčiných rodičů. Konečně roku 1848 dochází ke zrušení poddanství, k vyproštění židů z osobních pout, k volnému pohybu žida.
Roku 1849 se přestěhovává první žid do města. Salomon Spitz se stěhuje do Čáslavské ulice. To se neobejde bez protestu několika křesťanů. Byl to ale první průlom z isolace židů ve městě. Z ghetta se stává “židovská” městská čtvrť. Ponenáhlu dochází k vystěhovávání mladých židů do průmyslovějších míst a klesá počet židovského obyvatelstva ve městě. Přesto počátkem 20. století náleželo již židům na náměstí více než 15 domů a v jejich rukou se počíná soustřeďovati obchod ve městě a průmyslová výroba, zvláště ševcárenská. Soužití židů a křesťanů ve městě bylo velmi dobré. Až s příchodem němců počal platit Norimberský zákon a židé byli vyřazeni z veřejného života, byli zbaveni lidské důstojnosti.
V roce 1940 zaniká v Heřmanově Městci místní židovská náboženská obec a v roce 1942 židovské osídlení.

Synagóga byla totiž v přímém dohledu nedalekého katolického kostela. Dočasně sloužil pak za modlitebnu dům zvaný Rabinerwohnung a to až do r. 1760. V tomto roce byla konečně zbudována synagóga ve slohu barokním uprostřed židovského ghetta, zakreslená zde již na plánku z r. 1727. Základní kámen položil sám hrabě Jan Václav Špork. V r. 1870 dochází k přestavbě této synagogy. Důvodem byla její nedostatečná velikost. Měla býti prostornější a s věží. Proti tomu se postavili katoličtí kněží. Vystavěna byla nakonec ve slohu novorománském v menších rozměrech a bez věže. Budova měla na vrchu štítu kamenné desatero a pod ním na východním průčelí jest dodnes mírně poškozený plastický zápis 4. verše 100. žalmu:

Vstupujte v brány Jeho s díky, v síně Jeho s chválou, děkujme Mu, oslavujte Jeho jméno (překlad rab. dr. Isak Folkmann).

Zámecký park - v anglickém slohu byl zřízen Šporky v roce 1784 z bývalé obory s rybníkem a staletými duby. Ze vzácných dřevin jsou zde jedlé kaštany, jihoamerické platany, tisy, cizokrajné borovice, staleté duby a buky. Z květin pak vzácný vstavačovitý vemeník dvoulistý a z liliovitých kokořík vonný, na lukách vstavač tygrovitý. Z ptactva se zde vyskytuje ledňáček, skorec a na rybníku pak labutě. V parku je přírodní divadlo pro více jak 600 diváků.
Bažantnice - listnatý lesopark o rozloze 23 ha s mohutnými duby. V části se chovají zlatí bažanti a část slouží jako jezdecký areál výzkumné stanice pro chov starokladrubských vraníků.
Palác - smíšený lesopark rozkládající se na 200 ha se stejnojmenným vrcholem 381 m nad mořem. Geologické složení: kambrický útvar, naleziště vzácných prvohorních trilobitů v břidlicích.

Historie:
Kdy bylo město založeno není přesně zjištěno. Stalo se tak pravděpodobně kolem roku 1280 kdy Heřman z Lichtenburku kolonizoval krajinu kolem hradu Lichnice. I Heřman z Kostela (Kostelce), nebo vladyka Heřman z Mrtic, který dostal tuto krajinu za vojenskou pomoc rytíři z Kauniců v bitvě českého vojska o Miláno mohli město založit.
První dochovaná zpráva ze 7. října roku 1325 v zemských deskách trhových se týká rozdělení majetku Heřmana z Mrtic, ve které je Městec popisován jako nehrazené městečko, kterému patřila ves Bylany. Lokátor k umístění města využil potoku Podolky a Konopky a ulice rozmístil tak, že každý dům byl zásobován užitkovou vodou.
Městem procházela známá Trstenická stezka vedoucí z Moravy do Prahy, po níž procházely obchodní karavany, jež učinily z města obchodní centrum širokého okolí. Po této cestě však přicházela i vojska a to nejen husitská, ale i houfy žoldnéřů za třicetileté války, které působily obyvatelům nesmírné útrapy - rabování, zabíjení a vypalování.
Obchodnímu rozvoji města přispělo od 15. století i velké židovské osídlení rozkládající se v jeho severní části. Nejvyšší počet židovských obyvatel se pohyboval kolem r. 1849 - 840 osob.
V r.1579 Rudolf II. mění na žádost městeckých dny konání jarmarků a potvrzuje městu znak a právo zelené pečeti.
Z významných majitelů Heřmanova Městce byl v 15. století Jan Městecký z Opočna, za něhož bylo město vypáleno husity, jako odplata za Janovy intriky proti Žižkovi. K dalším majitelům města patří Trčkové z Lípy, Andělové z Ronovce, Oprštorfové z Dubu a Frydštejna, Žerotínové, Berkové z Dubu, Šporkové a Kinští z Vchynic a Tetova. O rozvoj města se nejvíce zasloužili Šporkové, za jejichž držení se počalo stavět z kamene, aby město netrpělo požáry, jako v minulých letech. Byl rozšířen zámek a kostel, který byl při požáru v roce 1740 zcela zničen. V letech 1756 až 1761 byl stavitelem Františkem Tomášem Jedličkou postaven v čistém barokním slohu dnešní kostel svatého Bartoloměje, který je kulturní památkou přesahující rámec regionu. Židé si vybudovali synagogu, na okrajích města byly postaveny kaple sv. Jiří a sv. kříže, městu byly opatřeny sochy světců. U zámku byla zřízena husarská kasárna. Za zámkem byl založen rozsáhlý zámecký park. V držení Šporků bylo město 133 let. Od roku 1828 bylo město v držení rodu Kinských. I oni se zapsali do rozvoje města, např. zřízením Mariánské nemocnice, dětské opatrovny, hřebčína, ale i rozšiřováním zámku a parku do dnešní podoby.
V roce 1837 byl zřízen poštovní úřad, 1860 občanská záložna,1867 četnická stanice, 1882 zřízeno železniční spojení Vápenný Podol - Heřmanův Městec-Přelouč, v roce 1899 Heřmanův Městec - Chrudim a v roce 1911 zřízeno autobusové spojení Heřmanův Městec - Pardubice.
V 19. století rozvíjí se kulturní i společenský život. Vznikají nové spolky: divadelní v roce 1848, pěvecký v roce 1862, sokol v roce 1892 ale i hasiči v roce 1878. Z podpůrných a vzdělávacích spolků vzniká Řemeslnická beseda, Svornost, Občanská a Měšťanská beseda, čtenářský klub, později ještě Hálek a Barák. Zajímavostí je,že v roce 1875 se Městec stává prvním místem v Čechách, kde se hrála kopaná. Tento sport přivezl hrabě Kinský z Anglie.
V roce 1841 je dřevěná školní budova zbořena a postavena třípodlažní zděná, která však je záhy nedostačující a proto je v roce1894 stržena městská radnice se dvěmi domy a postavena nová školní budova. Za první republiky se rozvíjí výstavba malých rodinných vilek, v roce 1929 je postavena Sokolovna a v roce 1930 Husův sbor. V roce 1932 je dokončena rozsáhlá přestavba zámku s vnitřní štukovou výzdobou, kterou provedli italští mistři.
I v těchto letech žije město bohatým kulturním a společenským životem do kterého se zapojily všechny spolky.
Stavební i obchodní rozvoj ukončuje německá okupace. 15. 3. 1939 kolem osmé hodiny přichází do města okupační armáda. Dochází k odbojové činnosti, ale i k prvnímu zatýkání. 3. 12. 1942 byli z města odvezeni poslední židovští obyvatelé a tím zaniká židovská komunita.
Na podzim v roce 1944 podporují městečtí občané partyzánské hnutí na Železných horách a ustavují ilegální Revoluční národní výbor, který se v květnových dnech ujímá řízení událostí při útěku německé armády. K osvobození města došlo 9. května 1945 kolem devatenácté hodiny. Po tomto dochází k široké výstavbě rodinných domků a sídlišť a zvyšuje se počet obyvatel. Jsou rekonstruovány silnice, chodníky, rozvod elektrické energie a vystavěny trafostanice. Po celém městě je vybudován vodovod. Přistavěno bylo nové křídlo školní budovy, opatrovna zrekonstruována na školu, postaveny 2 mateřské školky a jesle, dům dětí a mládeže, dům služeb, pošta a obchody. V Konopáči vybudován rozsáhlý autokemp. Byla podstatně rozšířena a zmodernizována železniční stanice.
V důsledku budování kanalizace v devadesátých letech dochází k demolici větší části židovského města z něhož zbyla synagoga, škola, rabínský dům a východní strana Židovské ulice. Rekonstrukce státní silnice I/17 byla podmíněna zbořením několika domů v ulicích Pátého května i v ulici Čáslavské a zejména domů uzavírajících obě strany náměstí Míru.
Střed města je od roku 1989 po předchozím stavebně historickém průzkumu provedeném v roce 1981 vyhlášen památkovou zónou.
Źidovské osídlení
Starou ulicovou ves, zvanou zřejmě Mrdice, dal přebudovati v městečko Heřmanův Městec kolem roku 1280 její majitel. Heřman z Mrdic. K tomu účelu si zjednal lokátora Gottfrieda, který již provedl v okolí podobná díla. Většinou za prvé osadníky k českým sousedům pozval i Němce. Němci však v té době byli nazýváni i židé. Jest tedy možné, že i sem první židé přišli pozváni již koncem 13. století či na počátku stol. 14. Pro tuto možnost svědčí i nález "pokladu" v původní ulici židovské. Na počátku 15. století zde již existovalo židovské osídlení zcela prokazatelně a v roce 1570 zde žilo deset židovských rodin. A již v tu dobu či nedlouho poté zde byla židovská náboženská obec.
Poloha městečka byla pro židovské osadníky velmi příznivá. Procházela tudy silnice spojující Prahu s Moravou, Čáslav s Chrudimí. Odbývaly se zde trhy, vyráběly se zde různé potřebné předměty. Vedle zemědělství zde také kvetlo řemeslo. Židé zde usazení měli tu mimořádná obchodní možnosti. Museli však odváděti držitelům panství jistý roční plat a tak pro vrchnost byli jistým zdrojem příjmů. Za to jim byla poskytována ochrana. Židé se živili převážně podomním obchodem plátnem, vlnou, kůžemi, peřím a pak půjčováním peněz, zvláště okolní šlechtě. Provozovati řemesla a obdělávati půdu jim nebylo dovoleno, pouze později směli vyráběti lihoviny, většinou ale v panských službách. Počet židovských obyvatel neustále ponenáhlu stoupal. Největší vzestup doznal po válce třicetileté a po velkém moru v roce 1680, kdy hrabě F. L. Špork povolával k usazení Němce, což znamenalo židy. V roce 1724 zde bylo již 277 židů, v roce 1826 již 492 a největší jejich počet byl zaznamenán v roce 1849 přes 800. Od té doby jejich počet stele klesal. S uvolněním pohybu židovských občanů docházelo k stěhování mladých židů do průmyslovějších a ekonomicky výhodnějších měst.
V roce 1880 zde bylo již Pouze 434 Israelistů, v roce 1900 pouze 240. Začátkem tohoto století se soustřeďuje sice hlavní obchod ve městě v židovských rukou a rovněž průmysl ševcovský, to ale nemůže zastaviti odliv mladé židovské krve. Pochází sice z této doby úsloví "já jsem z města toho, kde je židů a ševců mnoho", ale to platí spíše již pouze symbolicky. Do vztahu křesťanů a židů nezasáhla nijak rušivě ani aféra v Polné, ani šířená antisemitská propaganda zmáhající se nacionalistickými organizacemi. Až německá okupace učinila konec židovskému osídlení nejen v Heřmanově Městci ale v celých českých zemích. Zůstaly jen vzpomínky mezi pamětníky a pamětní deska na židovském hřbitově.
Význam:
Poznámky:
Fotogalerie:
Heřmanův Městec - letecký snímek  Heřmanův Městec - zvonice  Heřmanův Městec - kostel P. Marie  
Heřmanův Městec - židovský hřbitov  Heřmanův Městec - židovská čtvrť  Heřmanův Městec - židovská čtvrť
Heřmanův Městec - synagoga  Heřmanův Městec - synagoga  
Heřmanův Městec - zámek  Heřmanův Městec - zámek a zámecký park
Heřmanův Městec - zámecký park  Heřmanův Městec - zámecký park
   
Zdroj informací: http://www.hermanuv-mestec.cz/