Sídla
Český Krumlov

 

Popis:

Historie:
Církevní dějiny města Český Krumlov
Město Český Krumlov vzniklo relativně pozdě, kolem poloviny 13. století, v krajině osídlené již ve století dvanáctém. Proto byl církevně spravován nejprve farou v Přídolí. Až Petr I. z Rožmberka založil někdy mezi lety 1309 - 1317 městský farní kostel sv. Víta (kostel sv. Víta ve městě Český Krumlov) a vedle něj kapli sv. Václava. Tato zasvěcení byla zřejmě výrazem Petrovy ctižádosti, který tak chtěl napodobit hradčanský kostel v Praze. Kromě toho dal vzniknout špitálu s kostelem sv. Jošta (1. zmínka z roku 1317) (Kostel sv. Jošta ve městě Český Krumlov) a hradní kapli sv. Jiří, spravovanými kaplany kostela sv. Víta. Vdova po Petrovi Kateřina Rožmberská a jejich synové založili roku 1350 konvent minoritů a klarisek (minoritský klášter ve městě Český Krumlov) s kostelem Božího Těla a Panny Marie Bolestné. Cílem tohoto založení bylo oslabit valdenské učení v městě a okolí. Rožmberkové podnítili v tomto konventu velkolepé slavnosti ukazování ostatků, spjaté s procesím na svátek Božího Těla a získali pro ně množství odpustků. (Slavnost ukazování ostatků ve městě Český Krumlov). Rožmberkové tak chtěli otevřeně soupeřit s Prahou, kde se při kapli Božího Těla ukazovaly říšské klenoty a říšské relikvie. Slavná procesí s relikviemi skončila v Českém Krumlově roku 1417, kdy mladý Oldřich II. z Rožmberka nakrátko přestoupil ke straně husitské. Významným farářem byl Hostislav z Bílska (1369-1414), za něhož bylo na českokrumlovskou faru přeneseno doudlebské děkanství (1374). Děkan původně zastupoval farní klérus určitého obvodu, který se tak spojoval s biskupem nebo jeho zástupcem, v tomto případě s arcijáhnem bechyňským. Hostislav inicioval a zahájil stavbu nového farního kostela, umělecky velmi cenného, který mohl být díky katolicismu Rožmberků stavěn během husitských válek (vysvěcen 1439 k poctě Panny Marie Nanebevzeté a sv. Víta). Od roku 1443 se zdejší fara stala nepřetržitým sídlem arcijáhenství bechyňského, které obsahovalo sedm děkanátů. Arcijáhni v Čechách byli sice zcela závislí na biskupovi, ale již měli samostatnou moc něco nařizovat, trestat přestupky duchovenstva, konat vizitace ve svém obvodu a podobně. Od poloviny 14. století tato arcijáhenská organizace upadala, protože byla zastíněna novými centrálními úřady arcibiskupa, čímž stoupl význam děkanátů. V 15. století byl Český Krumlov velmi důležitým katolickým městem, v němž se zastavovala římská poselstva - např. Aeneas Silvius Piccolomini, pobyl zde i Jan Kapistrán. Kaplanství v Českém Krumlově bylo jedním z nejdůležitějších kulturních center raného humanismu v Čechách.
Od sklonku 15. století přicházeli do Českého Krumlova němečtí horníci a s nimi se sem ve 20 letech 16. století dostalo i luterství, které pronikalo také do místního minoritského konventu. Mezi lety 1526 - 1537 je ve městě doložena skupina novokřtěnců. Sílící vliv luteránů a utrakvistů potlačovali od roku 1584 jezuité, povoláni sem Vilémem z Rožmberka, jenž jim roku 1591 předal patronát nad farním kostelem sv. Víta a založil i jezuitskou kolej (Horní č. p. 154). Poslední vladař domu rožmberského Petr Vok z Rožmberka, od roku 1587 člen Jednoty bratrské, poskytl roku 1596 špitální kostel sv. Jošta luteránům. Roku 1602, po prodeji panství Rudolfu II. Habsburskému, jej však převzali jezuité, kteří v něm kázali německy. Ve farním kostele se kázalo česky až do roku 1788, kdy byl zrušen kostel sv. Jošta. Češtinu zde mocně hájil vikář (titul děkana a arcijáhna byl po reorganizaci církevní správy kolem roku 1630 pouze čestný, starý systém děkanátů byl totiž nahrazen vikariáty, vikáři zastupovali biskupa ve svém území a vykonávali jeho instrukce) Jiří Bílek z Bílenberku (1642 - 1658). Jiří Bílek získal pro sebe a své nástupce hodnost infulovaného preláta, která nositele opravňovala k vykonávání některých biskupských pravomocí.
Ve druhé polovině 17. století zažil nový rozmach konvent minoritů a klarisek, který měl těsnou vazbu k městu i zámecké vrchnosti. Na základě závěti Jana Kristiána I. z Eggenberku z roku 1696 sloužili minorité denní mše v zámecké kapli sv. Jiří. Mezi minority, kteří dokázali splynout s městským prostředím, a jezuity s jejich oficiálnějšími slavnostmi a divadly dlouhodobě vládla nevůle. Počátkem 18. století bylo v Českém Krumlově pět zbožných bratrstev a na blízkém kopci Křížové hoře byla postavena hojně navštěvovaná poutní kaple (Kaple na Křížové hoře ve městě Český Krumlov). Roku 1773 došlo ke zrušení jezuitského gymnázia a koleje a roku 1782 i konventu klarisek. V době josefinismu podporovali minorité (vyhnaní až roku 1950) spolu se Schwarzenberky staré náboženské tradice. Od roku 1859 vedli minorité III. řád sv. Františka. Po roce 1918 byl v Českém Krumlově zřízen německý chlapecký seminář.
V roce 1894 žilo v Českém Krumlově 9002 katolíků, 12 evangelíků a 137 židů. Židé zde jsou doloženi již v 15. století (roku 1494 vypovězeni), svého maximálního počtu dosáhli roku 1900 -165 osob. V letech 1908 - 1910 si stavěli synagogu. (Synagoga ve městě Český Krumlov). Ta byla v letech 1945 - 1968 využívána Církví československou husitskou, kromě níž jsou v současné době (1998) v Českém Krumlově zastoupeny ještě církve: římskokatolická, českobratrská a evangelická, Adventisté sedmého dne a Svědkové Jehovovi. Dále zde působí 10 - 15 různých náboženských sekt.
Význam:
Poznámky:
Zámek č. p. 57 - Solnice
Vypravuje se, že v tomto domě hodně strašilo. Někdy lidé, kteří zde bydleli, neměli vůbec klidné noci. Mají to prý na svědomí dva strážci, kteří tu hlídali sůl. Nudnou stráž si krátili hrou v kostky. Jeden z nich hodně vyhrával a tomu druhému naopak štěstí nepřálo. Dostal zlost a chtěl se pomstít. Mezi strážci došlo k lítému zápasu, při kterém oba rozvášnění rváči přišli o život. Občas i dnes jsou slyšet zvuky zápasu, rozvášněné hlasy a vzdechy umírajících.

Zámek č. p. 65 - Pivovar
V tomto domě se často v noci ozývalo podivné klepání, jakoby bednář klepal na obruče. Podle vyprávění se tu mělo stát, že jeden velmi poctivý bednář si v rybníku v zámecké zahradě musel sám obstarat rákos na utěsnění sudů. Nešťastnou náhodou však z loďky vypadl a utopil se. Tím nemohl splnit úkol, ke kterému se zámecké vrchnosti zavázal. Ani po smrti bednář neměl klid a za měsíčních úplňků se zjevoval v dílně pivovaru, aby mohl dokončit své dílo.

Zámek č. p. 59 - Máselnice
Kdysi býval v těchto prostorách velký dřevník, kde bylo uskladněno dřevo pro zámeckou správu. Zámecké služebnictvo chodilo velmi nerado pro dřevo večer či v noci, protože tu prý vůbec nebylo bezpečno. Vyprávělo se o tom, že zde došlo k násilné smrti a duše zemřelého prý byla velice zrádná. Prováděla lidem zlé kousky. Dokonce jednou spadla hranice dřeva na jednoho služebníka, který jen se štěstím uskočil.

Sklepy IV. nádvoří zámku
Ve sklepích bylo zahrabáváno a skladováno prastaré víno. Vypravuje se o rožmberském sklepníkovi, který byl tak pilný, že víno ošetřoval i po své smrti. Svým nástupcům vždy dobře poradil a pomohl vyhledat víno lahodné chuti a vůně. Tento sklepník však nebyl pouze dobrák, ale dopustil se i řady škodolibých kousků.

Maškarní sál
K Maškarnímu sálu se váže vyprávění o služebníku, který v plesovém reji spatřil, jak s hrdla krásné dámy sklouzl perlový náhrdelník, čehož si ona vůbec nevšimla. Služebník si chtěl náhrdelník ponechat. V jeho špatném úmyslu mu však zabránily postavy malovaných granátníků, kteří vystoupili ze zdi a nedovolily mu tento čin dokonat. Vylekaný služebník perlový náhrdelník dámě vrátil a od té doby se stal velmi poctivým mužem.

Zámecké divadlo v Českém Krumlově
V jedné zde hostující divadelní společnosti hrála krásná panna Evelyna. Ta se nešťastně zamilovala do prvního milovníka Davida, který však neopětoval její hlubokou lásku. Při posledním dějství předváděné hry si nešťastná Evelyna vrazila dýku do prsou a zemřela přímo na jevišti. Krev z prken nešla vůbec umýt. Po dlouhý čas skvrna připomínala nešťastnou událost.

Letohrádek Bellarie
Když byl letohrádek Bellarie postaven, stalo se prý hned při první slavnosti velké neštěstí. Jedna dáma celý večer pociťovala bolení hlavy. Poslechla radu, aby naráz vypila plný pohár červeného vína. Když tak učinila, klesla v mdlobách na pohovku a již se neprobrala. Pokaždé, když se pak v letohrádku konala slavnost, objevila se nečekaně mezi hosty neznámá dáma v červených rokokových šatech s vysokým účesem. Jak se tajemně objevila, tak se také před ukončením slavnosti ztratila. Mluvilo se o ní jako o tajemné rokokové dámě.

Jezírko v zámecké zahradě v Českém Krumlově
O tomto jezírku se vyprávěly krásné pohádky o vodních vílách, které tu tančí v noci při měsíčku. Dokonce se vypráví, že na ostrůvku je ukrytý poklad, a víly jej střeží společně s trpaslíky. Kdo se jim zalíbí, tomu prý část pokladu předají. Ve vyprávění je však kouzlo, kouzlo dobrého slůvka. Kdo toto kouzlo rozřeší, ten poklad získá. Je známo, že mnozí lidé se o získání pokladu již pokoušeli, ale vodní víly ani trpaslíci se neukázali.

Bílá paní Rožmberská
Paní Perchta z Rožmberka označovaná jako Bílá paní žila na českokrumlovském hradě v 15. století. Její otec Oldřich II. z Rožmberka ji proti její vůli a bez lásky provdal za moravského šlechtice Jana z Lichtenštejna, který Perchtu celý život krutě týral. Když Jan ležel na smrtelné posteli, nechal si paní Perchtu zavolat a prosil ji o odpuštění. Ona odmítla a její manžel ji za to proklel. Od těch dob musí duch Bílé paní Rožmberské obcházet rožmberské hrady a zámky a zjevuje se v okamžiku, kdy má dojít k nějakým významným událostem. Bílé rukavičky na jejích rukou věstí věci dobré, černé rukavičky upozorňují na blížící se neštěstí. Pověsti o Bílé paní byly častým námětem mnoha autorů.

Fotogalerie:
   
zdroj: http://www.ckrumlov.cz/cz1250/region/histor/i_hraroz.htm