První proud slovanských osadníků, který v průběhu 6. století osídloval střední a severozápadní Čechy, se jižním Čechám patrně vyhnul.Je otevřenou otázkou, jak husté bylo v oné době osídlení tohoto hornatějšího úseku české kotliny. Část Germánů či původního usedlého obyvatelstva, jen načas převrstveného germánským osídlením, zde patrně nadále přežívala. V průběhu dlouhých tisíciletí bychom sice na tak rozlehlém území našli i oblasti řídce osídlené či dokonce neosídlené vůbec, liduprázdné však jižní Čechy asi nebyly již od mladší doby kamenné.
Dosud nejstarší zachycené stopy po Slovanech na jihu Čech snad již ze 7 .století -byly v nedávné době objeveny u obce Purkarec severně od Českých Budějovic. Ano, 7. století, možná až jeho druhá polovina, to je doba, kdy kroky slovanských kolonistů zamířily do jižních Čech. Slované postupovali patrně z území Dolních Rakous i to byla v raném středověku částečně slovanská země, do níž Slované přišli od východu, podél Dunaje. Nejstarší opevněná hradiště jako střediska osídlení i centra moci nalezneme proto v nejjižnějších částech jihočeské krajiny v Branišovicích nad řekou Malší jižně od Českých Budějovic a mezi Kuklovem a Brlohem na Českokrumlovsku. Minimálně v okolí toku Otavy se Slované museli setkat s předchozím obyvatelstvem.Jazykovědci se shodují v tom, že jméno této řeky není slovanského původu Slované je tedy museli převzít od staršího obyvatelstva. V průběhu 8. a 9. století byla - samozřejmě s rozdílnou hustotou - osídlena i další území v jižních Čechách. Vyrostla i další hradiště, sídla drobných knížat ovládajících nevelká "knížectví" .
Snad společně s ostatními slovanskými osadníky přišel do jižních Čech i lid pohřbívající své zemřelé pod mohylami. Vyloučit ale nelze ani to, že nositelé mohylového pohřbívání pronikli do jižních Čech až později, někdy v prvé polovině 8. století (šlo by tedy o další vlnu slovanského obyvatelstva). Nevíme, zda byly mohylové hroby jejich jedinou odlišností, tento zvyk si však zcela jistě přinesli s sebou.
V předchozí kapitole jsem uvedl, že hlavní význam mohyly spatřuji v její funkci pomníku, památníku na hrobem. V rámci pravěké archeologie se někdy uvažuje o tom, že budování mohyl je blízké kočovníkům, tedy pohyblivým pasteveckým skupinám. Skutečně, velké mohyly, již zdaleka viditelné v rozsáhlých východoevropských stepích, mohly sloužit jako orientační body nebo posvátná místa ohraničující určitá území. Vzhledem ke způsobu obživy to navíc byli právě pastevci, kteří měli možnost obětovat více času a námahy na náročnou stavbu velkých násypů. Tato hlediska mohla sice kdysi v pravěku stát u zrodu myšlenky budování mohyly, hrobové násypy mohly tak být i v některých obdobích chápány. Avšak mohyly, s nimiž Slované přišli do střední Evropy, byly již svým možným prapůvodním vzorům značně vzdáleny. V případě staroslovanského obyvatelstva nešlo o kočovnou pasteveckou civilizaci a musím říci, že bychom asi u nás těžko hledali oblast méně vhodnou ke kočování se stády dobytka, než kopcovité a zalesněné jižní Čechy. Převahu chovu dobytka (nikoli kočovný způsob života) nad oným zemědělstvím by ovšem mohl podporovat fakt, že jihočeské mohyly vyrůstaly spíše na okrajích osídlených regionů. V každém případě se jejich nositelé od ostatního obyvatelstva mohli odlišovat.
Osídlení jižních Čech nebylo samozřejmě souvislé, šlo o jakési ostrůvky" (obvykle je nazýváme sídelními komorami), vydobyté v potu tváře ze souvislých lesních ploch. Ostatně dodnes je velmi obtížné posuzovat jižní Čechy jako jeden celek, a to nejen z hlediska archeologického. Příznačná jsou v tomto směru slova úryvku ze Stehlíkovy "Země zamyšlené": "Chceme-li mluvit o krajině jihočeské, můžeme tak činit pouze v plurálu. Vymezit přesné teritorium jižních Čech se nepodařilo vlastně ještě nikomu. Není ostré demarkační čáry, která by s naprostou jistotou ohraničila území jež by bylo možno nazvat jedině jihočeským; okrajové oblasti nám splývají se sousedními kraji téměř k nerozeznáni Nevystačíme všude s lokací historickou, poněvadž hranice krajů byly během staletí několikrát měněny, nemůžeme se vždycky spolehnout ani na přírodní znaky a sociální podmínky krajiny; někde uhádneme to nejpodstatnější spíš citem než sociologickou znalosti. Jiná je krajina kolem Novohradských hor než kolem Budějovic nebo Třeboně u Jindřichova Hradce než v Prácheňsku, a Šumava má přece zcela odlišnou tvářnost terénu, přírody a života než třeba Blata nebo končiny kolem Tábora. Nepochybíme, budeme-li i nadále říkat jihočeské krajiny, protože jižní Čechy nejsou jediný hlas, nýbrž výdech chórický."
Rozmístění mohylníků raného středověku v jižní polovině Čech a v přilehlém okolí ukazuje mapa na straně 32. Za nejvýraznější skupinu českých raně středověkých mohylníků - a zároveň jednu z nejvýraznějších ve střední Evropě vůbec - můžeme považovat mohyly v okolí Českých Budějovic. Nejvíce mohylových pohřebišť bylo díky detailnímu archeologickému průzkumu zachyceno na Lišovském prahu, mírné vyvýšenině severovýchodně od Budějovic. V tamějších lesích jsou rozptýleny desítky mohylníků o celkovém počtu několika stovek mohyl. Do této skupiny patří vzhledově snad nejpůsobivější mohylové pohřebiště v Čechách, mohylník na vrchu Baba u Vitína.
Ve východní části jižních Čech leží několik pohřebišť jindřichohradecké skupiny - Drunče, Stráž nad Nežárkou, ale i nově objevené mohylníky s převážně kamennými mohylami ve znovuotevřeném hraničním pásmu. Na tuto skupinu navazuje na severu seskupení táborsko-bechyňské se svými rozsáhlými pohřebišti ve Veselí nad Lužnicí, Rybově Lhotě, Dražičkách u Tábora, Bechyňské Smolči či Raděticích u Bechyně. Další výraznou skupinu mohyl nalezneme v okolí Netolic a Prachatic (jde především o pohřebiště u Nestanic, Vitějovic či Budkova), naopak do vlastního okolí Strakonic mohylová pohřebiště zasáhla jen nepatrně. Jak jsme si již řekli, mohyly byly budovány spíše na okrajích osídlených území - a právě okolí Strakonic bylo se svými čtyřmi mohutnými hradišti (Kněží hora u Katovic, Hradiště u Sousedovic, Hradec u Němětic a Hradec u Řepice) jednou z nejhustěji osídlených sídelních komor raně středověkých jižních Čech. Mohylový lid jakoby se centrálním částem tohoto území vyhnul. Posledním výrazným mohylovým seskupením jsou mohyly jižního Phoramska, Březnicka a Blatenska, tedy skupina středního Povltaví. Nalezneme zde spíše menší pohřebiště a vedle mohylníků v Konětopech, Kocelovicích či Pňovicích sem patří právě mohyly v Kožlí u Orlíka.
výskyt mohyl ovšem daleko přesahuje území jižních Čech. K téže mohylové oblasti patří možná i dvě mohylová pohřebiště v jihozápadním cípu Moravy (konkrétně jde o mohylníky ve Vysočanech nad Dyjí a v nedaleko ležících Uherčicích), určitě však mohylníky ležící na území Dolního a částečně i Horních Rakous, tedy mezi tokem Dunaje a dnešní česko-rakouskou hranicí. Jak bylo již uvedeno, právě odtud asi do jižních Čech slovanský mohylový lid přišel. Ale myslím, že nyní již dozrál čas, vrátit se ke střednímu toku Vltavy a podívat se podrobně na mohyly, o nichž toho víme relativně nejvíce - na pohřebiště v Kožlí u Orlíka.
