|
Paní moderátorko,
drazí hlavní řečníci, vaše excelence Hanno Suchocká, velevážení
delegáti a kolegové,
humanita dnes ve své dlouhé a klikaté
historii na planetě Zemi stojí na zásadní křižovatce. Nyní má
zdroje a technologie na to, aby v průběhu příštích dvou desetiletí
vymítila hlad a negramotnost, bídu a nezaměstnanost z povrchu zemského.
Ale co k dosažení tohoto cíle postrádá, je moudrost a soucit.
Prolomili jsme vesmírnou bariéru, probádali planety a natahujeme se po
samotných hvězdách, avšak nejsme s to zpřetrhat okovy chudoby a
hladu, despotismu a podvýživy, které stále udržují přes polovinu
lidské rasy v porobě. Předmět naší konference Forum 2000, svolané
prezidentem Václavem Havlem na tomto historickém a velkolepém Pražském
hradě, tedy udělat si přehled o dnešním stavu lidstva a vyhlídkách
pro příští století, je proto aktuální a naléhavý.
Historie humanity v průběhu mnoha tisíc let může být konceptualizována
jako série přechodných fází: nejdříve z jeskyní do lesů, pak k
nomádským, pasteveckým, zemědělským, preindustriálním, industriálním
a postindustriálním civilizacím. Nyní je jasné, že jsme zapojeni do
něčeho, co je zřejmě nejfundamentálnějším a nejobtížnějším ze
všech přechodů, přechodu ke globální společnosti. Poháněny četnými
revolucemi ve vědě a technologii, všechny stránky života na této
planetě jsou v procesu globalizace. Politika a ekonomika, obchod a
komerce, průmysl a komunikace, jakož i kulturní aspekty, jako tanec a
hudba, jídlo a nápoje, všechno je v sevření globalizačního procesu.
Internet dnes poskytuje jedinečnou metodologii v interakci, probourává
se skrze všechny bariéry národnosti či náboženství, pohlaví či
ekonomického statutu.
Zatímco mnoho z těchto vývojových směrů je zjevně pozitivních,
neboť poprvé splétáme lidskou rasu dohromady tak, jako ve starodávném
védském pojetí Vasudhaivy Kutumbakama "svět je rodina", nemůžeme
popřít fakt, že existují rovněž některé velice negativní aspekty.
Drogy a kšeftování s drogami, terorismus a kšeftování se zbraněmi,
pohlavní choroby a stálý přísun hrůzy a násilí, ultrakonsumerismus
a hyperpromiskuita, podivná posedlost smrtí, katastrofou a dinosaury ve
filmu a televizi, to vše představuje nebezpečné a negativní trendy. Ať
se nám to líbí nebo ne, proces globalizace se stal prakticky nezvratným,
jak jste, madam, řekla. Při vstupu do třetího tisíciletí našeho
letopočtu se musíme vážně zamyslet, jak zvýraznit pozitivní aspekty
a působit proti těm negativním. Zde je otázka, kterou bych rád položil
blahobytným západním společnostem. Jsme novou Atlantidou, legendárním
kontinentem, bohatým a třpytícím se nevídaným bohatstvím a materiálním
blahobytem, jenž se prý jedné noci ponořil do vln, neboť nebyl
schopen přežít svou vlastní technologickou vynalézavost? Jsme obřím
Titanikem, plným přílišného sebevědomí a arogance, který neúprosně
zrychluje na cestě k fatálnímu střetu s prastarými přírodními
silami? Toto jsou otázky, jimž musíme všichni čelit.
Naše zasedání, paní moderátorko, je věnováno tématu "Noví
partneři globalizace (aktéři či objekty?)". To nastoluje rozhodující
otázky. Budeme v procesu globalizace aktivními partnery, nebo jen pasívními
přihlížejícími, jež smete tajfun změn, který se žene světem?
Povede globalizace k permanentní dominanci jednoho národa a jedné
kultury, nebo se ve století, jež leží před námi, přesuneme k
pluralistické, vícepólové a multikulturální společnosti? Jaká je
role jednotlivce při konfrontaci s těmito velkolepými alternativami,
jimž nyní čelí lidský rod?
Odpověď na tyto otázky bude záviset na několika faktorech. Podíváme-li
se nejdříve na politický faktor, je nezbytné restrukturalizovat celý
systém Spojených národů, aby více odpovídal realitě půl století
po konci druhé světové války. V současnosti pět stálých členů
Rady bezpečnosti reprezentuje přibližně pouze jednu třetinu lidské
populace, zatímco dvě třetiny jsou odsunuty do druhotné pozice. Tato
situace vyvstala na konci války, kdy si sami vítězové z pochopitelných
důvodů přisoudili zvláštní status. Avšak od té doby se svět
dramaticky změnil. Je jistě podivné, aby země jako Německo a
Japonsko, jejichž poválečná obnova je ohromující, obrovské národy
jako Indie a Brazílie a celý africký kontinent setrvávaly mimo rozsah
stálého členství v Radě bezpečnosti. Tvůrčí restrukturalizace
Organizace spojených národů je již dlouho zapotřebí. A přestože se
již nějaký čas vedou diskuse, já si dovoluji prohlásit, že by bylo
velice správné, aby byl tento problém uzavřen v roce 2000, takže v příštím
tisíciletí by mohl existovat spravedlivější světový pořádek.
Druhým aspektem je ekonomika. Globální fiskální a finanční
struktury čelí silným tlakům a probíhající krize na asijských trzích
představuje zásadní výzvu pro stávající systém. Pokud máme v plánu
být aktéry, nikoliv objekty, zajisté nemůžeme přijmout úplné a stálé
dominantní postavení monetárních politik Světové banky a MMF. Zatímco
tyto vážené instituce v poslední polovině století bezpochyby
poskytují neocenitelnou podporu, je nezbytné, že se objevují některá
silná regionální ekonomická uskupení, aby byl zajištěn spravedlivější
světový pořádek. Dnes ráno hovořila Hazel Hendersonová o nové
finanční architektuře, nové bretton-woodské konferenci. Zcela jasně
potřebuje být zastaralý systém trvající padesát let důkladně přebudován
a přeorganizován. Každý je schopen okamžitě určit nejméně deset
takových regionálních uskupení: Severní Amerika a Evropská unie,
ASEAN a SAARC, Latinská Amerika a Australasie, Čína a Japonsko,
subsaharská Afrika a arabský svět. Evropská unie, jejímž důležitým
partnerem se snaží Česká republika stát, představuje dynamický
model pro ostatní regiony. Přes jakákoliv omezení a těžkosti, jež
zde můžete mít, pokládáme za vskutku ohromující, že evropské země,
které si po tisíciletí šly doslova po krku, a jejichž konflikty udržovaly
svět ve zmatku, překonaly - jako výsledek ekonomické nutnosti a osvíceného
politického vedení - své tradiční zášti a propracovaly se k
ekonomické, monetární a kvazipolitické unii. Opravdu si myslím, že
to je výjimečný, téměř zázračný, úspěch, neboť naše učebnice
byly plné evropských válek - stoletá válka, třicetiletá válka, válka
růží, křižácké války, první světová válka, druhá světová válka
- měli jsme po krk všech těch příběhů o evropských válkách a
museli jsme si pamatovat data, kdy byli určití lidé zavražděni a kde
byli zavražděni. Nyní, dnes, můžete cestovat z Norska do Řecka a z
Portugalska do Polska bez cestovního pasu, to je bezesporu úžasné.
Dovolte mi říci vám za svůj národ, že jakékoliv obtíže, které možná
budete mít, a jakékoliv problémy, jimž možná budete muset čelit,
jsou ničím ve srovnání s fantastickými úspěchy, jichž bylo na
tomto poli dosaženo. Chovám upřímnou naději, že toto bude cesta,
kterou si osvojí Jižní Asie, region, k němuž patřím, takže čerstvě
nabyté jaderné schopnosti budou využity spíše k tvořivým než
destruktivním účelům.
Třetím elementem - zatím jsem mluvil o politických a ekonomických
elementech - třetím elementem je kulturní faktor, do něhož bych
zahrnul dimenzi vzdělání. Globální společnost nevyžaduje
homogenizaci kultury, ale spíše situaci, v níž každá civilizace
poskytne svůj výjimečný příspěvek do bohaté mozaiky vznikající
globální společnosti. Asijské kultury samozřejmě sahají bez přerušení
zpátky až k úsvitu dějin, tisíce let před narozením Krista, což je
mimochodem příčina, proč pro nás rok 2000 není tolik vzrušující,
jako tomu je na Západě. Naše dějiny jsou mnohem, mnohem starší. Rok
2000 je prostě náhodou jednou epizodou v dlouhé a vzrušující
historii lidského rodu na planetě Zemi. Jsme si vědomi, že z důvodu
dominance Západu získal zvláštní význam a v tom se připojujeme ke
zbytku světa. Ale myslím si, že stojí za zmínku, že Indická náboženství
- buddhismus, janismus, hinduismus zejména a čínská tradice sahají zpátky
3000-5000 let před narození Ježíše Krista. Tyto kultury, zvláště
indické a čínské tradice, které jen samy o sobě reprezentují 40
procent lidského rodu, musejí v globální kulturní renesanci hrát náležitou
roli, pokud se máme stát pozitivními aktéry, a nikoliv pasívními
objekty. Rád bych zde soustředil pozornost tohoto skvělého shromáždění
ke Zprávě Mezinárodní komise pro vzdělávání pro 21. století
ustanovené UNESCO (pod předsednictvím pana Jacquese Delorse, jenž sehrál
tak významnou roli ve vývoji Evropské unie), jejímž členem jsem měl
tu čest být. Nese titul "Učení se: poklad uvnitř" a zabývá
se širokým spektrem smýšlení o vzdělání na mnoha úrovních, z čehož
mohou národy světa čerpat značné výhody. Zdůrazňuje, cituji:
"musíme být vedeni utopickým cílem řídit svět směrem k většímu
vzájemnému porozumění, většímu smyslu pro zodpovědnost a větší
solidaritě prostřednictvím akceptace našich duchovních a kulturních
rozdílů." Co je ve skutečnosti potřebné, je tvůrčí symbióza
mezi vědou a duchovnem, jedině díky níž můžeme dosáhnout našich
kolektivních cílů.
Pokud se týká životního prostředí, je situace při našem vstupu do
21. století velice znepokojivá. Naděje, jež vzbudila Konference Spojených
národů o životním prostředí a rozvoji v Riu de Janeiru v roce 1992,
z větší části nebyly naplněny, neboť - říkám to s lítostí -
rozvinuté státy nesplnily své závazky. Vypadá to naopak, že se
situace stále zhoršuje. Letošní ohromné záplavy v Číně a Jižní
Asii ukazují, že proces globálního oteplování začal dříve než se
očekávalo. Zároveň poslední zprávy o podstatném rozšiřování ozónové
díry nad Antarktidou vyvolávají značné obavy. Máme-li v příštím
století učinit posun směrem k jakémukoliv typu udržitelné společnosti,
budeme muset zvrátit trend drancování planety Země, který je tak
tragickým rysem dvacátého století. Matka Země, v řecké tradici Gaia,
Bhavani Vasundhara v hindštině, vychovala vědomí ze slizu pravěkého
oceánu před čtyřmi miliardami let až ke stavu, v němž jsme dnes. Svůj
dluh přírodě musíme splatit tím, že radikálně změníme naše úzce
antropocentrické strategie exploatace a dominance a započneme dlouhý
proces péče o zemi a hojení jejích ran. Rád bych vaši pozornost
soustředil na grandiózní fotografii, nejkrásnější, jaká kdy byla
udělána, fotografii planety Země z vesmíru, jež by měla být v každé
školní třídě, měla by být v každé konferenční místnosti, kde
se diskutuje o globalizaci. Ta ukazuje náš svět takový, jaký skutečně
je - nepatrná tečka světla a života proti nekonečné rozlehlosti
okolního vesmíru - tak nádherná a současně tak křehká. Matka Země
o nás pečuje miliardy a miliardy let a my se nyní musíme ujmout péče
o ní a hojení jejích ran. Pokud toto neučiníme, aktéři stejně jako
objekty budou rozdrceni procesy ekologické katastrofy. Také populační
bomba nepřetržitě tiká. Již jsme překročili hranici šesti miliard
a při stávajícím tempu pravděpodobně dosáhneme patnácti či
dvaceti miliard ke konci příštího století. Jestliže tento trend bude
pokračovat, svět bude v průběhu příštího století čelit zásadní
potravinové a vodní krizi, což může způsobit domácí a mezinárodní
pohromu a zmatek. V mnoha částech subsaharské Afriky se již hladovění
stává endemickým jevem.
A konečně, milí delegáti, je zde kritická úloha náboženství, která
stále ovlivňují chování miliard lidí na této planetě. Poslední
dobou dochází v rámci velkých světových náboženství k oživení.
Je však nezbytně nutné, aby toto oživení bylo vedeno směrem k nové
úrovni porozumění založené na vzájemném respektu, což je základním
předpokladem interreligiózního hnutí. Nesmí být dovoleno sklouznutí
zpět do dob křižáckých výprav a džihádů, jež před staletími
devastovaly planetu, byť primitivní vojenskou technologií. Mezinárodní
terorismus založený na náboženském fanatismu vyvstává jako další
vážná hrozba vůči normální, globální společnosti a jeho zhoubné
dopady se stávají patrnými již na několika kontinentech. Tvůrčí
reinterpretace velkých náboženských textů je naléhavě nutná, má-li
náboženství dostát svému renomé síly, která sjednocuje, spíše než
rozděluje, lidské bytosti. Já sám jsem v interreligiózním hnutí
hluboce angažován a rád bych o tom v průběhu naší konference pohovořil
obsáhleji, pokud se naskytne vhodná příležitost. Kulturní
emancipace, obzvláště žen, je často determinována převládajícími
náboženskými tradicemi. Ženy v novém globalismu již déle nemohou být
degradovány do druhotných pozic. Vskutku, potlačování ženství, jak
se o tom zmiňuje několik tvůrčích myslitelů, bylo a je v jádru mnohých
hrůz a násilí, jejichž svědky jsme v našem vlastním století.
Přátelé, to mě konečně přivádí k duchovní dimenzi, která přesahuje
všechny rozdíly rasy a náboženství, přesvědčení a národnosti,
pohlaví a sexuální preference a představuje skutečné spojení mezi všemi
individuálními bytostmi na této planetě. Rozdmýchání duchovní
jiskry v každém z nás v planoucí oheň duchovního uvědomění je dalším
zásadním cílem evoluce člověka. Bible to nazývá "světlem, jež
rozžehne každého člověka, jenž přijde na svět". A to, o čem
staroindický védský Rishis hovoří jako o "velké bytosti zářící
coby tisíc sluncí na druhé straně temnoty, popisuje ono vnitřní světlo,
které přebývá v nejhlubších zákoutích našeho vědomí. V konečném
výsledku může rozsah, v jakém je každý z nás schopen poznat toto světlo,
určit, zda budeme v době, kdy se - sedíce na nevratném šípu času -
o překot řítíme do příštího tisíciletí, pasívními předměty
či dynamickými aktéry.
Děkuji vám. |
|
|
Děkuji vám,
pane moderátore, paní Clintonová a delegáti,
rád bych se stručně dotkl dvou věcí, jež ve svém působivém
projevu předložila paní Clintonová. Jedna z nich se vztahuje k výjevům,
které při našem vstupu do 21. století ovládají lidské vědomí.
Hovořil jsem o tom včera a máte vcelku pravdu, je ohromující, jak se
zdáme být posedlí výjevy smrti, ničení a dinosaurů. Ve Dni nezávislosti
se objeví vyhození všech vašich institucí do povětří, v Titaniku
se symbol přílišného sebevědomí lidského pokolení par excellence
ponoří do vln a všichni to zjevně oslavují. Pořádáte večerní
Titanic party a servírujete Titanic menu. Je to zajisté podivná a
morbidní fascinace smrtí a katastrofou. Je to snad symbol, že jsme novým
Titanikem? Nebo že Amerika či Anglie jsou novým Titanikem, oplývajícím
materialismem, který se nezadržitelně blíží katastrofě? Chtěl bych
tento problém vyzvednout, paní Clintonová, neboť jste prokázala
velkou vnímavost, když jste na něj poukázala. Carl Gustav Jung, jeden
z nejkreativnějších myslitelů tohoto století, mluví o negativních
archetypech, které velmi často ovládají lidské vědomí. Já se domnívám,
že tím, co potřebujeme, jsou vyvažovací výjevy, hojivé výjevy, výjevy
jež jsou holistické. Například, mohu vám dát nádherný příklad z
mé vlastní kultury v moderním světě, onu fotografii planety Země pořízenou
z vesmíru, nádhernou fotografii, nejnádhernější jaká kdy byla pořízena,
která ukazuje náš svět takový, jaký opravdu je, nepatrná tečka světla
a života proti nekonečně rozlehlým masám vesmíru, tak nádherná a zároveň
křehká. A na to můžeme vršit hojivé výjevy. Například obraz velké
hinduistické bohyně Mahalakšmi, sedící na bílém lotosu. Lotos je
zrozen v temnotách podsvětí, ale ven proniká jasný a třpytivý. Ona
na něm sedí, bohatě ozdobená, její oči jsou jako lístky lotosu,
jejichž tvar je pro ženské oči nejkrásnější, ona je bohatě
ozdobená, ve svých rukou drží květy lotosu. Jak víte, lotos v temnotě
spí, v temnotách ignorance spí lidský duch. Ale když vyjde slunce
moudrosti, také lotos se rozvíjí a jí z každé strany omývá šest
slonů s velkými kly, kteří ji ze zlatých nádob polévají ambrózií.
To je hojivý výjev. Potřebujeme vyvažovací výjevy proti této strašlivé
negativitě, na níž narážíme, proti hrůze a násilí. To je má myšlenka
číslo jedna.
Druhá věc, paní Clintonová. Váš symbol třínohé stoličky je
velice příhodný - státní orgány, ekonomika a občanská společnost.
Nicméně, otázkou je, jaký druh lidské bytosti bude na této třínohé
stoličce sedět? Bude muž či žena sedící na oné stoličce plný nenávisti
a žárlivosti a disharmonie a zloby? Anebo on či ona povstane, aby dosáhli
na své vyšší "Já"? Budou si vědomi toho, čeho si byl vědom
Francis Thompson v jedné ze svých nádherných básní, pokud si vzpomínáte:
Ne tam, kde rotující soukolí se šeří
A stoupá vnímání naše ochromené!
Naslouchali bychom proudění křídel peří
Bušící na brány naše uzavřené.
Andělé neopouští sídlo starobylé.
Pohnou byť i kamenem a vzlétat počnou!
Toť vy, toť vaše tváře cizí, odrodilé,
událost kdo zmeškali tu mnohoskvostnou.
Bude osoba sedící na oné stoličce ve spojení s mnohým skvostným světlem
ducha a duše?
Děkuji vám, paní Clintonová. |
|