Arkesiláos (315 - 240 př.n.l.) proměnil platónismus ve skepsi. K jednání stačí dobré důvody, není nutné rozumové zdůvodnění. Vědění je vždy pravděpodobné, existuje proto rozumná pravděpodobnost. Stoikové kritizovali skeptiky za to, že nejsou o ničem přesvědčeni a jsou tedy odsouzeni k nečinnosti.

Karneadés z Kyreny (214 - 126 př.n.l.) byl jeden z nejbystřejších myslitelů helénistického období. Hledal kritérium pravdy ve vztahu k předmětu. O předmětu nemůžeme nic vědět. Zato představa není nikdy osamělá. Proto zkoumá vztahy k jiným představám. Nejde o naprostou pravdivost představy, ale o pravděpodobnost a její stupně. Podle Karneada jsou tři stupně pravděpodobnosti: představy, které jsou pro svoji jasnost pravděpodobné již sami o sobě, představy nepopírané jinými a představy nepopírané a v podrobnostech prozkoumané. Karneadés kritizoval víru v bohy. Tvrdil, že bez příčiny se neděje nic, avšak z toho nelze usoudit, že se vše děje jen zásahem osudu, protože do dění vstupuje lidská vůle.

Antická skepse řešila dva zásadní problémy. Prvním bylo, zda je možno poznat skutečný svět a podstatu věci a druhým bylo stanovení stupně pravdivosti našeho poznání. První popřela a spokojila se s poznáním jevů.