| Astrologie | ||||||
| zpracoval: Jiří Svršek | ||||||
| Tento článek si neklade za cíl posuzovat, co je pravdy na astrologii a zda má nějaký smysl. Zastávám názor jako Stanislav Lem ve svém sci-fi románu Mír na Zemi, kdy jeden z hrdinů románu, profesor Tarantoga říká: "Lidé věří tomu, čemu věřit chtějí". | ||||||
| Astrologie za Přemyslovců | ||||||
|
Arabsko-židovský kupec Ibrahím ibn Jákub byl roku 965 překvapen
výstavností "města Frágy" a čilým obchodním ruchem v podhradí. Astronomie jako věda v té době téměř neexistovala. Ale jak rostl význam českého státu a jeho mezinárodní kontakty, rychle rostla úroveň vzdělanosti. Za vlády Boleslava II. bylo založeno pražské biskupství a vznikly první kláštery. Protože vždy platilo "claustrum sine armario quasi castrum sine armamentario" (klášter bez knihovny je jako hrad bez zbroje), byly kláštery v té době střediskem vzdělání a kolem nich vznikaly první organizované školy. Vratislav I. vybudoval nové reprezentační sídlo, románský hrad Vyšehrad a při jeho kapitule vznikla významná iluminátorská dílna. Pro Vratislavovu korunovaci králem roku 1085 tu byl vytvořen překrásný Kodex vyšehradský, dnes jeden z pokladů české kultury. Kodex mimo jiné obsahuje mnohé dobové představy o uspořádání vesmíru a vztahu mezi nebeským a pozemským. Ve starých rukopisech nalézáme mnohá vyobrazení Slunce, Měsíce a astrologů pozorujících oblohu. Rozkvět pražské astrologické školy nastal za Přemysla Otakara II. Ten chápal význam vzdělání pro posílení českého státu a upevnění jeho kulturní svébytnosti. Od svého bratrance Alfonse Kastilského dostal darem astronomické přístroje a skvělou literaturu. Dodnes se zachoval především hvězdný glóbus. Jsou na něm postavy přímo provedené na sádrovém podkladě. Předlohou pro jeho výrobu bylo zřejmě nějaké dnes již ztracené dílo klasické antiky, protože profily postav jsou klasické, většinou nahé, téměř bez gotických prvků. Václav II. byl ještě významnějším podporovatelem kultury a vzdělanosti. Usiloval dokonce o založení pražského vysokého učení, avšak jeho pokus ztroskotal roku 1294 na prudkém odporu šlechty, která se obávala zvýšení vlivu církve. Václav II. shromáždil soubor cenných rukopisů, z nichž mnohé měly astronomickou a astrologickou tématiku. Bohužel během husitského období se sbírka rozptýlila po celé Evropě, avšak část astrologických rukopisů a hvězdný glóbus zakoupil kardinál Mikuláš Kusánský a dnes se nachází ve Špitální knihovně v Bernkastel Kues na Mosele ve Spolkové republice Německo. V letech 1290 až 1311 (a snad i déle) působil v Praze jeden z nejvýznamnějších španělských astrologů Alvaro de Ovieda. Pražští astrologové vykládali například objevení nové hvězdy (kometa nebo nova) vedle srpku Měsíce dne 5.dubna 1283 jako znamení příchodu Václava II. do Prahy. Smrt Václava II. a jeho syna Václava III., katastrofu pro Přemyslovskou dynastii, vysvětlovali astrologové v Praze tím, že v letech 1305 a 1306 se "Slunce dotklo Saturnu" mezi znamením Berana a Vah, což je osudná konstelace pro království české. Přitom Mars "odnímal Slunci jeho světlo odražené od Saturnu" a "Saturn se nalézal ve světle pohybujícího se Jupitera". Vedle zápisu je ještě vysvětlení, že znamení Panny představuje český lid, znamení Lva českého krále a planeta Venuše je paní lidu. Nesouvisí snad poslední symbolika s kultem Anežky Přemyslovny? Pro dceru Přemysla Otakara II. a sestru Václava, abatyši Kunhutu, bylo vytvořeno mistrovské dílo, bohatě ilustrovaný Pasionál. Unikátní latinsky psaný a ručně malovaný rukopis je ranným projevem učené panteistické mystiky (panteismus zahrnuje světové názory, které popírají rozdíl mezi bohem a přírodou). Obsahuje řadu biblických příhod s hlubokou skrytou astrologickou symbolikou. Autoři Pasionálu, dominikánský mnich Kolda a kanovník Beneš, museli dobře znát antiku a jejich dílo má mnoho podobenství s Božskou komedií Dante Alighieriho. Kolda byl navíc pod vlivem svého řádového bratra biskupa Alberta, autora spisu De universitatis a učitele Tomáše Akvinského. Postavy, živočichové a předměty zobrazené v Pasionálu napodobují známé nebeské objekty. Například andělé jako hvězdy, Kristus jako Slunce, Panna Maria jako Venuše, biblický Adam jako Země, ďábel a démon tmy jako souhvězdí podzimního Hada v souhlase se starým perským mýtem. Významnou roli hraje souhvězdí Ryb, neboť Kristovým astrálním znamením jsou Ryby (zřejmě odtud pochází tradice vánočního kapra). Kristův kříž představuje křížení nebeského rovníku s ekliptikou. Pojetí Krista a jeho nevěsty (Slunce a Venuše) je astronomicky propracováno v duchu geocentrismu. Doktor K. Stejskal, který se podrobně Pasionálem zabýval, zjistil, že v rukopisu je zachycena konkrétní konjunkce Slunce s Venuší v souhvězdí Ryb. V Kuesu se zachoval Hvězdný atlas českých králů, ve kterém jsou popsány astrologické výklady narození Ježíše, Mohameda, rozdělení karolínské říše a založení františkánského a dominikánského řádu. Rukopis vznikal v letech 1301 až 1334, tedy v období blízkém vzniku první části Pasionálu. Neznámý malíř, zřejmě astronom, nakreslil postavy sedmi planet, vyznačující se fantastickým pojetím. Například Jupiter, stojící před prostřeným stolem pokrytým penězi, má na hlavě knížecí čapku a na ní biskupskou mitru, Merkur je představen jako biskup, avšak Venuše s růží je naopak nahá. Kromě toho katalog obsahuje perokresby 48 souhvězdí, stylově snad odvozených z děl mistrů strakonických maleb. Na rozdíl od jiných míst světa na pražském dvoře nezůstávaly astronomické a astrologické vědomosti uzavřeny v latinských rukopisech a nebyly přístupné jen hrstce vyvolených, ale pronikaly již tehdy do rukopisů psaných domácím jazykem. Jedním z dokladů je mimo jiné staročeská Alexandreida, naše varianta veršovaného rytířského eposu o hrdinských činech Alexandra Velikého. Například Mistr Aristander podává řeckému vojsku výklad zatmění Měsíce a dodává: Slunce, Měsíc i planety Převažoval astrologický determinismus, ale v této době prudkých politických zvratů a různých katastrof sužujících české království působil pozitivně a přinášel úlevu. |
||||||
| převzato z časopisu Natura Plus (http://natura.baf.cz) | ||||||