|
Švartnový náramky jak smůla černý…., zpívával kdysi
ve své písni Podobenství o náramcích Robert Křestan. Co to ta švartna
vlastně je? A jakéže to náramky, ptal se leckdo už tehdy.
Já jsem sice už o švartně publikovala pár článků, ten
nejdelší dokonce převzal do své knihy JAK SE KOPOU KELTSKÉ HROBY sám Jiří
Waldhauser, ale čas letí a lidé se stoupajícím zájmem o keltskou kultury
stále častěji obracejí s dotazy, takže o nich píši zas…
Nejprve k oné tajemné švartně: geologicky vzato jde o z hlediska výhřevnosti
nekvalitní černouhelnou hmotu, která vznikla před miliony let – je to původně
bahnitá kaše z tzv. kamenouhelných močálů, obsahující nemnoho
zkamenělého dřeva, zbytky různých živočichů, kostry ryb, všelikou žoužel,
nazvanou odborně sapropelní kal.
Evropskou proslulost získala kounovská švartna – od onoho Kounova mezi
Kladnem a Rakovníkem, co hostí také známé Kounovské kamenné řady. Zde
tvořila dosti mocné nadloží uhelné sloje, která tu vychází na povrch a
blízko k povrchu. Keltové, sídlící 300 let př.n.l. poblíž těchto
kopců, v okolí Nového Strašecí, uhlí i se švartnou těžili, a
topili s ním také ve svých železářských pecích a kovářských výhních.
Tak objevili vlastnosti švartny, a počali z ní – když zjistili, že k topení
se hodí málo – vyrábět později proslulou sapropelitovou bižuterii.
Vyrobit takový náramek ze švartny, který Keltové a Keltky nosili zásadně
na levé ruce (asi z magických důvodů – blíže k srdci), dalo
poměrně dost práce. Experimenty se zjistilo, že minimálně 8 hodin…Nicméně
náramků se v hrobech po střední, západní i severozápadní Evropě našlo
dost. Pro pozdní Latén to byl zkrátka modní hit!
Kdo neměl torques a sapropelitový náramek, nemohl asi tehdy do slušné společnosti…Náramek
z kounovské švartny zdobí i ruku kněžny z Reinheimu, jejíž nádherně
rekonstruovaný komorový hrob lze obdivovat v Evropském kulturním parku
Reinheim-Bliesbruk nedaleko jihoněmeckého Saarbruckenu. Také se zjistilo, že
ženy nosily náramky ze švartny spíše na zápěstí, muži spíše nad
loktem levé paže – patrně z praktických důvodů.
Zkrátka, výrobky z kounovské švartny se staly výhodným artiklem laténského
zahraničního obchodu, její výroba vzkvétala hlavně v okolí Mšeckých
Žehrovic, proslulých také nálezem hlavy keltského héroa.
Švartnový náramek je hladký, centimetr až dva (ale někdy i mnohem více)
silný jednoduchý kruh, jeho barva je matně černá, občas se v jeho
hmotě zalesknou zrnka perleti anebo se v ní vyskytne šedá pecka. Nápadná
je jeho lehkost. Člověk věci neznalý jej může považovat za výrobek z nějakého
exotického druhu dřeva.
Se stupnujícím se zájmem o dědictví našich keltských předků stoupá i zájem
o zdobení se keltskými šperky. Švartnové náramky jsou pro svou
jednoduchost moderní stále, a mají také své odvěké kouzlo magického
talismanu pro štěstí…
Jedny z prvních novodobých švartnových náramků vyrobil už v sedmdesátých
letech 20.století pan Fencl z Krušovic, obce, která leží nedalekou
kounovské černouhelné sloje.Ukázal je přátelům a známým, k nimž
patřil také umělecký kovář Petr Melč z nedalekých Mutějovic, odkud
je na Kounov co by kamenem dohodil.
Petr se začal díky svému zájmu o Kelty a o staré řemeslné technologie a
techniky začal výrobou ze švartny zabývat více, a tak už v roce 1996
vlastně znovuobjevil technologii
Výroby sapropelitové bižuterie. Příležitostně ve své dílně začal
zhotovovat náramky, dle mínění odborníků od pravých k nerozeznání-
obdaroval jimi některé přátele z řad archeologů, pár jich vlastní
muzeum v Žatci, Rakovníce, Archeologický ústav v Praze… a zájemců
přibývalo, nezbylo, nežli začít náramky prodávat – výroba, i když s
poněkud zmodernizovanou technikou, je velice náročná na čas. Švartna má
totiž břidlicovitou odlučnost, je třeba odstranit zvětralé části
horniny, a opatrně vybrušovat tvar…. Petrovy náramky nastoupily stejnou
cestu do Evropy, jako ty prapůvodní a potěšily již řadu Keltů ve Francii,
Německu ,Belgii a Itálii. Prodávaly se ve skanzenech jako je německo-francouzský
Reinheim, jihofrancouzský Beynac, belgické Aubichie a holandský Archeon. K vidění
bývají občas na festivalu Beltine anebo na keltských sešlostech doma i
jinde.. Kdo má chut a trpělivost, může zkusit najít kousek švartny a
vyrobit si náramek sám. Musí také počítat s tím, se notně umaže černým
mourem, avšak pokud vytrvá, k získání správného lesku náramku
doporučujeme použít bud archeokompatibilní vepřové sádlo, at již ve formě
špeku či mazlavé, anebo modernější modrou indulonu… |
|