Náboženství | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Judaismus - Svátky | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Sukot | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Sukot /Svátek stánků/ je podzimní biblicky poutní svátek, který začíná 15. tišri, trvá sedm dní a přímo přechází do svátku šmini aceret /osmý den shromáždění/. Jom tov a chol hamoed. Ačkoliv trvá svátek sukot celý týden, ne všechny dny slavíme stejným způsobem. První den svátku (mimo Izrael i druhý den) nazýváme Jom tov (dobrý den - svátek), ostatní dny jsou chol hamoed (všední dny svátku). Jom tov se svým charakterem podobá šabatu. Chol hamoed lze chápat jako svátek a všední den zároveň. Stále ještě zůstáváme v sukách a používáme „čtyři druhy" (viz níže), na druhou stranu nejsme omezeni v cestování a můžeme pracovat. I proto se chol hamoed těší takové oblibě. Sedmý den svátku si v průběhu historie vysloužil vlastní jméno - hošana raba /velká „hošana" - viz níže/, zůstává ale všedním dnem svátku.
Svátek šmini aceret, o němž
budeme hovořit později, se (z již známých důvodů) pro diasporu opět
zdvojil. Druhý den nazýváme simchat tóra /radost z Tory/.
Suka.. Suka, o které
jsme se již několikrát zmiňovali, vypadá většinou skutečně jako chýše.
Má minimálně tři stěny a její střechu tvoří schach - vrstva přírodního
materiálu. V Izraeli se obvykle používají palmové větve nebo rákosové
rohože, u nás větve jehličnanů. Schachu musíme umístit tolik, aby
podlaha suky byla více zastíněná než prosluněná. V noci bychom měli skrz
„střechu" vidět i hvězdy. Suka musí být tak veliká, aby v ní alespoň
jeden člověk mohl pohodlně sedět a jíst. Čtyři druhy. Arbaa minim /čtyři druhy/, jsou společně se sukou nejcharakterističtějším znakem svátku sukot. Mezi „čtyři druhy" řadíme: ratolest datlové palmy lulav, citrusový plod etrog, myrtovou větvičku hadas a vrbový proutek arava. Lulav, myrtu a vrbičku pevně spojíme k sobě, při sváteční bohoslužbě k nim ještě připojíme etrog a společně jimi třeseme na čtyři světové strany, nahoru a dolu, čímž naznačujeme, že všude můžeme hledat Boží přítomnost. Šest směrů pohybu nám také připomíná šest dní, po které tuto micvu /příkaz/ plníme, protože na šabat arbaa minim nepoužíváme.
Izrael, jako země bez
vlastních vodních zdrojů, je plně odkázán na vodu dešťovou. „Čtyři
druhy" symbolizují touhu po životadárné tekutině a my jimi vyjadřujeme
naše prosby za ni. Vrby rostou u potoků, myrta a etrog vyžadují bohaté
zavlažování a palma žíznícím poutníkům ohlašuje oázu v poušti.
Praotcové:
Pramatky:
Orgány: Spojením arbaa minim do jednoho celku se učíme, že jen člověk s dobrým srdcem, rovnou páteří, nezávistným okem a čistou mluvou se může nazývat dokonalým.
Typy lidí:
Etrog voní i chutná -
představuje tedy moudrého a dobrého člověka
Spojením arbaa minim do
jednoho celku vyjadřujeme, že všechny čtyři výše uvedené kategorie lidí
tvoři celek židovského národa. Někteří z nás studují Toru, jiní plní
její příkazy, někteří
Ušpizin. Tak jako po celý rok, i na sukot dbáme pohostinnosti a do suky se snažíme zvát hosty. Rodinné příslušníky, přátele i ty, kteří z různých důvodů nemají svoji vlastní suku, lidi chudé a osamělé. Kromě těchto skutečných hostů zveme do suky i hosty symbolické, kterým říkáme ušpizin ilain /vznešení hosté/, zkráceně ušpizin. Těchto hostí je sedm, na každý den svátku jeden, v pořadí Abrahám, Izák, Jákob, Josef, Mojžíš, Áron a David. Všechny tyto osobnosti spojuje skutečnost, že část svého života strávili putováním bez jistoty přístřešku - Abrahám odešel z rodné země veden Božím slovem do Zaslíbené země, Izák byl závistivými Kenaánci zatlačen do pouště, Jákob utíkal před svým bratrem Ezauem, Josef byl prodán do otroctví, Mojžíš s Aronem putovali čtyřicet let pouští a mladý David se na poušti skrýval před králem Saulem.
Každá z těchto sedmi
významných osobností židovského národa se spojuje s jednou z Božích
vlastností, /viz tabulka/
Jiné národy. Svátek sukot, na rozdíl od výlučně národního pesachu, obsahuje i univerzální pohled judaismu na svět. Během sukot bývalo v jeruzalémském chrámu zvykem obětovat sedmdesát býků jménem sedmdesáti národů světa, za které byly pronášeny modlitby za mír a usmíření. Radost. S dobou, kdy stál jeruzalémský chrám, je spojen ještě jeden zvyk. Na chol hamoed svátku sukot byly pořádány veliké slavnosti simchat bejt hašoeval spojené s čerpáním vody a poléváním oltáře. Voda symbolizuje Toru a život. Tradice uvádí, že „ten, kdo neviděl tuto slavnost, neví, jak vypadá pravá radost." I dnes se na všední dny svátku sukot shromažďujeme v synagogách, hraje hudba, lidé zpívají a tančí. |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Zdroj: http://www.zidovskaobecdecin.wz.cz/judaizmus |