Historicky svátek purim slavíme 14. adaru (v přestupném roce v
adar šeni) jako připomínku záchrany Židů žijících v Perské říši
v době krátce po zničení prvního jeruzalémského chrámu
Babyloňany.
Historie. Babyloňané se dlouho neradovali z vítězství a
kořisti, která jim připadla po roce 586 př.o.l, kdy zničili
prvním jeruzalémský chrám a rozvrátili židovské království
Davidovy dynastie. Padesát let po dobytí Jeruzaléma jejich
vlastní říše padla do rukou Peršanům. Do této doby, do prostředí
exulantů z Jeruzaléma, je situován známý purimový příběh, který
v detailech uvádí Tanach /hebrejská bible, iniciály souboru
knih: Tora-Neviim-Chtuvim, Tora-Proroci-Spisy/ v knize Ester.
některá historická data
1080př.o.l.
|
rozpad Nové říše v Egyptě |
1008 př.ol
|
David se stává Izraelským králem |
776 př.ol |
první olympiáda |
753 př.o.l |
tradiční datum založení Říma |
722
př.ol |
zánik severního Izraele (10 kmenů) |
586 př.o.l |
dobytí Jeruzaléma Babyloňany a zničení prvního chrámu |
550-529 př.o.l |
Persii vládne Kyros
II |
550-449 př.o.l |
řecko-perské války |
Příběh megilat Ester.
Svitek (megilá) knihy Ester začíná své vyprávění na hostině
uspořádané na oslavu desetiletého panování perského krále
Achašveroše. Král Achašveroš vládl nad 127 zeměmi známého světa
a všechny své ministry, vojevůdce, velvyslance a guvernéry
pozval do hlavního města Šušan /dnešní Susa/ na mnohadenní
oslavy. Značně posilněn vínem přikázal přivést svou ženu Vašti v
Evině rouše, aby se každý mohl přesvědčit, že královna je
skutečná krasavice. Vašti pochopitelně odmítla a na rozkaz krále
byla vyhnána z paláce. Hosté odjeli, palác se vylidnil a král
Achašveroš si uvědomil, že bez královny se mu těžko žije.
Rozeslal posly po celé své říši, aby vypátrali tu nejkrásnější
dívku v zemi a přivedli mu ji za manželku. V té době v žil v
Šušanu židovský exulant jménem Mordechaj s krásnou neteří Ester.
Po určitých peripetiích se Ester stala perskou královnou. Na
strýčkovu radu však zatajila králi, k jakému národu patří. V
paláci se čas od času objeví zrádci, kteří usilují o králův
život. I v našem příběhu se dva takoví objevili - Bigtan a
Tereš. Mordechaj však jejich spiknutí odhalil a oznámil králi.
Tím se dobře zapsal jako věrný králův služebník. Po čase se
Achašverošovým prvním ministrem stal Hamán. Hamán toužil po
moci, po majetku, ale hlavně: Hamán nenáviděl Židy. Považoval je
za pátou kolonu, vnitřního nepřítele, nebezpečný národ, který se
nechce asimilovat a vůbec představuje to nejhorší. Nenáviděl
Mordechaje, který se mu odmítal klanět jako lidskému bohu a -
začal spřádat plány. Po čase pro ně získal i králův souhlas. Se
svými stoupenci vylosoval vhodný den -13. adar. Ten den se chtěl
pod záštitou královského výnosu jednou provždy zbavit
nenáviděných Židů. /pur=los, proto purim/
O jeho plánech se však dozvěděl Mordechaj, a jeho moudrosti a
královně Ester, která se v pravý čas svého lidu u krále zastala,
vděčíme za svou záchranu. Královna Ester totiž ve chvílích
nejtěžších uspořádala ve svých komnatách hostinu, a když krále
dostatečně posilnila vínem, prozradila mu tajemství svého původu
a prosila jménem svého národa o pomoc. Král vyslyšel její prosby
a proradného Hamaná a jeho nejbližší dal pověsit na
šibenici. 13. adar se sice zbytky Hamanových jednotek ještě
pokusily o organizovaný pogrom na Židy, ten však byl odražen a
jeho aktéři pochytáni a po právu odsouzeni. Poté Židé v celé
Persii oddechli a oslavili své zachránění.
Pouze v hlavní městě Šušanu, kde bylo Hamanových stoupenců
nejvíce, probíhaly potyčky ještě i 14. adaru. Na připomínku
purimovych událostí a záchrany ze smrtelného nebezpečí dodnes i
my slavíme svátek purim.
Esteřin půst. Dlouho si již nezavolal král Achašveroš svou
manželku Ester a vstoupit bez vyzvání do místností královské
rady byl v tehdejší době považováno za smrtelný hřích. Královna
Ester se tři dny postila a prosila Boha o pomoc. Nakonec se
odvážila a riskujíc vlastní život, vstoupilo do síně královské
rady. Král se na ni nerozhněval, naopak, slíbil, že jí splní
každé její přání. Tehdy prozradila Ester králi, že je Židovka a
prosila o záchranu svého národa. Na památku Esteřina půstu se i
my, v předvečer svátku purim, 13. adaru, od východu do západu
slunce, postíme.
14. a 15. adar. 14. adaru, v den oslav vítězství nad Hamanovými
stoupenci, slavíme svátek purim. Pouze v Šušanu, kde potyčky
trvaly o den déle a v městech, která měla v době Jehošuova
vstupu do Izraele hradby, například v Jeruzalémě, slavíme purim
až o den později, 15. adaru, kterému říkáme šušan purim.
Čtyři povinnosti. Nejvyšší rabínský soud, sanhedrin, nám na
14. a dar stanovil čtyři povinnosti:
1.
číst megilu - přečíst si dvakrát svitek knihy Ester (večer a
ráno) a připomenout si tak události ve starověké Persii.
2. hostina - 14. adaru máme během dne uspořádat pořádnou
hostinu, na níž nesmí chybět víno, s kterým je purimovy příběh
pevně spojen (opilý Achašveroš vyhnal královnu Vašti, vínem
posilněný král vyslyšel Esteřiny prosby).
3. mišloach manot /posílání porcí jídla/ - alespoň dvě porce
jídla či pití jednomu člověku, ať máme všichni na purim dostatek
jídla a pití.
4. matanot leevjonim /dary chudým/ - dva dary alespoň dvěma
chudým, aby i oni měli na purim, tak jako my, radost.
Zvyky. Nejznámějším purimovým zvykem je vždy dlouho
očekávaný karneval, který často začíná již v synagoze při
večerním čtení megily. Děti, ale i dospělí, se oblékají do
kostýmů a nasazují si často bizardní masky. Nikdo při zmínce
Hamanova jména nezapomene zadupat nohama nebo zabouchat rukou do
stolu, aby „vymazal hříšníkovo jméno", děti točí řehtačkami. Na
pořádném purimovém karnevalu by neměl chybět purimšpil,
„divadelní" hra, někdy pojatá
jako tradiční purimový příběh, jindy jako veselá parodie
současných poměrů.
V některých obcích bývá ustaven ,purim-rebe" - dětský rabín a
vůbec všude vládne uvolněná, radostná atmosféra. Mezi další
purimové zvyky patří pečení a pojídání oznej Hamán /doslova
Hamanových uší, jidiš Hamantašen - trojhranných koláčků s
povidlovou, makovou nebo datlovou náplní/. Děti dostávají
finanční dárky -purimgeld.
Alkohol. Kdo by neznal příkaz opít se na purim tak, že
nerozezná mezi požehnaným Mordechajem a prokletým Hamaném? Každý
dospělý by měl na purim vypít vína více než obvykle. Kdo nechce
pít, měl by si na chvilku zdřímnout, aby také „nevěděl, kdo byl
požehnán a kdo proklet". Učenci se snaží vysvětlit hloubku
tohoto příkazu poukazem na rozdíl mezi oslavou dobra a
zatracením zla, ale druhý den bolí hlava všechny bez rozdílu.
Maska. Na purim je zvykem nasadit si masku, případně celý
kostým, a využít příležitosti pohybovat se mezi přáteli
„inkognito". To není zcela náhodou. Pozorný čtenář si všimne, že
v celé megile není ani jednou zmíněno Boží jméno. Bůh halí v
purimovém příběhu svou přítomnost do hávu „kontroly přirozeného
běhu událostí", zdánlivě do děje nezasahuje, (I jméno královny
Ester se odvozuje od slova seter /skrytost/.)
Amalek. Hamán je podle tradice potomkem kmene Amalek,
národa, který napadl Židy poklidně putující pouští do Zaslíbené
země. Amalekité představují „starověké antisemity" a jejich
následovníci se proplétají židovskou historií jako černá nit.
Naší povinností je vždy před purimem a na vlastní purim číst
pasáže o Amalekitech, a tak si připomínat náš stálý boj s
různými formami útlaku a nenávisti, které, k naší pramalé
radosti, činí z děje knihy Ester stále aktuální příběh. |