|
Slovo islám je odvozeno od
arabského kořene "SLM", který kromě jiných věcí znamená mír, čistotu,
podřízenost a poslušnost. V náboženském smyslu slovo islám znamená
podřízenost vůli Boží a poslušnost Jeho zákonům. Spojení mezi původním a
náboženským významem tohoto slova je silné a zřejmé. Pouze podřízeností vůli
Boží a poslušností Jeho zákonům může člověk dosáhnout opravdového míru a
těšit se z trvající čistoty.
Někteří nezasvěcenci nazývají naše náboženství "mohamedánství" a označují
Islámské věřící jako "mohamedány". Muslimové proti užívání těchto slov
protestují a odmítají je. Bude-li naše víra označována jako mohamedánství a
bude-li se nám říkat mohamedáni, pak budou vznikat určité mylné představy.
Toto nesprávné pojmenování naznačuje, že naše náboženství je pojmenováno po
smrtelné bytosti, tedy po Muhammadovi, a že islám je jen další "ismus" jako
judaismus, hinduismus, marxismus atd. Dalším omylem jehož se nezasvěcenci
dopouštějí, je, že mohou považovat muslimy, které nazývají, mohamedány, za
uctívače Muhammada nebo za lidi věřící v Muhammada podobně jako například
křesťané věří v Ježíše Krista. Další omyl spočívá v tom, že slovo
mohamedánství může nezasvěcence přivést k domněnce, že toto náboženství
založil Muhammad, a proto bylo po něm pojmenováno. Všechny tyto představy
jsou naprosto mylné nebo přinejmenším zavádějící. Islám není jen dalším
"ismem". Muslimové neuctívají Muhammada a nepohlížejí na něho, jak se
křesťané, židé, hindové, marxisté atd. dívají na své vůdce. Muslimové
uctívají pouze Boha. Muhammad byl pouze smrtelník, kterého Bůh pověřil
učením slovu Božímu vedením příkladného života. Mohammed zaujímá v dějinách
místo jako nejlepší model člověka v oblasti zbožnosti a dokonalosti. Je
životným důkazem toho, čím se může člověk stát a čeho lze dosáhnout ve sféře
výtečnosti a cti. Muslimové navíc nevěří, že Muhammad založil islám,
přestože jej v poslední fázi náboženského vývoje uchoval. Původním
zakladatelem islámu není nikdo jiný než Bůh sám a datum založení islámu
spadá do časů Adamových. Islám existoval v té či oné podobě už od počátku a
bude existovat až do konce času.
Pravé jméno našeho náboženství je tedy islám a ti, kteří je následují, jsou
muslimové. Přes rozšířené omyly islám nebo podřízenost vůli Boží společně s
poslušností Jeho zákonům neznamenají rozhodně ztrátu individuální svobody
nebo podlehnutí fatalismu. Každý, kdo si to myslí nebo tomu věří, nepochopil
skutečný význam islámu a pojmu Bůh v islámu. Islámský pojem Bůh popisuje
Boha jako nejmilosrdnějšího a nejvlídnějšího, nejvíce milujícího a nejvíce
pozornosti k potřebám člověka majícího, jako plného moudrosti a péče o Jeho
stvoření. Jeho vůle je proto vůle plná blahosklonnosti a dobra a to, co
předepisuje Jeho zákon, je proto zcela určitě v nejlepším zájmu lidstva.
Když civilizovaní lidé dodržují zákony svých zemí, jsou považováni za
rozumné občany a čestné členy společnosti. Žádný zodpovědný člověk by
neřekl, že dodržováním zákonů ztrácejí tito lidé svou svobodu. Žádný rozumný
člověk by si nemyslel, a ani na chvilku by neuvěřil, že lidé dodržující
zákony jsou bezmocní fatalisté. Podobně i člověk, který se podřídí vůli
Boží, což je dobrá vůle, a který poslouchá zákon Boží, což je ten nejlepší
zákon, je rozumný a čestný. Získává ochranu svých práv, prokazuje opravdovou
úctu k právům jiných lidí a těší se velké, zodpovědné, tvořivé svobodě.
Podřízenost dobré Boží vůli proto osobní svobodu neodnímá ani neomezuje.
Právě naopak, poskytuje svobodu velkého rozsahu a ve velkém měřítku.
Osvobozuje myšlení od pověr a naplňuje je pravdou. Osvobozuje duši od hříchu
a zla a oživuje ji dobrem a čistotou. Osvobozuje duši od marnosti a
hrabivosti, od závisti a napětí, od strachu a nejistoty. Osvobozuje člověka
od podřízenosti falešným božstvům a nízkým pudům a odhaluje před ním krásné
horizonty dobra a výtečnosti.
Podřízenost dobré vůli Boží společně s poslušností Jeho prospěšnému zákonu
je nejlepší obranou míru a pořádku. Umožňuje člověku smířit se na jedné
straně s ostatními a na druhé straně smířit lidskou obec s Bohem. Vytváří
harmonii mezi částmi přírody. Podle islámu je všechno na světě nebo každý
jev odlišný od člověka spravován Božím zákonem. Tento zákon podřizuje celý
fyzický svět Bohu a Jeho zákonům, což zase znamená, že jde o islámský nebo
muslimský stav. Fyzický svět nemá možnost volby. Nemá možnost volit vlastní
cestu, pouze poslouchá zákon Stvořitele, zákon islámu neboli zákon
podřízenosti. Pouze člověk se stal bytostí vybavenou inteligencí a
schopností rozhodovat se. A protože má člověk vlastnosti inteligence a
volby, je vyzýván, aby se podrobil dobré vůli Boží a poslouchal jeho zákony.
Když si člověk zvolí cestu podřízenosti zákonu Božímu, vytvoří tak harmonii
mezi sebou a ostatními částmi přírody, které jsou Bohu podřízeny. Bude ho
pak provázet pravda a harmonie se všemi ostatními částmi přírody. Vybere-li
si však neposlušnost, pak sejde z pravé cesty a nebude ho doprovázet pravda.
Upadne v nemilost a postihne ho trest Boha, tvůrce zákonů.
Protože islám znamená podřízenost dobré vůli Boží a poslušnost Jeho
prospěšnému zákonu a protože toto je podstata poselství všech Bohem
zvolených poslů, přijímá muslim všechny proroky před Muhammadem bez jakékoli
nerovnoprávnosti. Muslim věří, že všichni tito proroci Boží a jejich věrní
následovníci byli muslimové a že jejich náboženstvím byl islám, jediné pravé
univerzální náboženství Boží (Korán, 2:128-140; 3:78-44; 31:22; 42:13).
Na závěr této části by bylo prospěšné uvést moje výroky, které se objevily v
Observer Dispatch (O. D.) v Utice 4. prosince 1972. Článek ukazuje, kolik
překrucování a nejasností existuje v této oblasti. Snad omluvíte částečné
překrývání a opakování určitých myšlenek, k němuž dochází vinou vysoké
citlivosti celé záležitosti a potřeby zopakovat islámské stanovisko.
Značný údiv vzbuzuje zpráva uveřejněná v O. D. dne 25. listopadu. U mnoha
učitelů a kazatelů vyvolává soucit k neinformované veřejnosti a současně
lítost. U každého člověka dobré vůle a svědomí požaduje, aby dostál svým
morálním povinnostem.
Marcus Eliason ve zprávě z části Izraelem okupovaného Jordánska napsal, že
"Muslimové" kromě jiného "uctívají Abrahama jako Ibrahima ..."
Je neuvěřitelné, že v této době, v našem malém světě, je možné v čerstvě
vytištěných novinách číst, že muslimové uctívají Ibrahima. Ještě
neuvěřitelnější je, že tyto zprávy pocházejí ze zdroje, který je považován
za informovaný a jako takový se předkládá veřejnosti.
Celá staletí lidé na západě zastávali a šířili názor, že muslimové uctívají
Muhammada, jehož náboženství bylo nazýváno mohamedánství a jehož věřící byli
na západě známí jako mohamedáni. Pak se tito lidé nějak dozvěděli, že
muslimové uctívají Alláha, "nějaké božstvo". A teď dospěli k novému objevu,
muslimové prý uctívají Abrahama jako Ibrahima.
Faktem zůstává, že muslimové nikdy neuctívali Muhammada nebo nějakou jinou
lidskou bytost. Vždy věřili, že Muhammad je smrtelný stejně jako četní
proroci před ním a že nejvyšší poctou lidstvu je skutečnost, že člověk mohl
dosáhnout tohoto nejvyššího stavu, tedy proroctví.
Muslimové věří, že Muhammad byl posledním, ne jediným prorokem, který
posílil a znesmrtelnil Boží poselství člověku. Toto poselství bylo zjeveno
Bohem mnoha prorokům různých národností v různých dobách, patři mezi ně i
Abraham, Izmael, Izák, David, Mojžíš, Ježíš a Muhammad (mír budiž s nimi).
Mnohem důležitější však je, že muslimové v ně věří bez jakéhokoli
rozlišování mezi nimi.
Pro své všeobecné hledisko a všesvětové zaměření muslimové těžce nesou, že
vinou nešťastného nepochopení jsou nazýváni mohamedány a jejich víra
mohamedánstvím. Důsledky těchto názvů jsou nemilé, a to z mnoha důvodů.
Muslimové se nepovažují za rasovou nebo etnickou skupinu s nějakým
výjimečným monopolem. Jejich náboženství není pojmenováno po člověku nebo
místu, je transcendentní a nadčasové.
Správný název náboženství je islám a jeho následovníci se správně nazývají
muslimové. V náboženské souvislosti slovo islám znamená pod-řízení se vůli
Boží a poslušnost Božímu zákonu. Vůle Boží je v Koránu definována jako
soucítící s lidmi. Jeho zákon jako nanejvýš prospěšný a spravedlivý. Každá
lidská bytost, která se mu podřídí a poslouchá Ho, je tudíž v morálním
islámském smyslu muslimem. V tomto smyslu Korán nazývá Abrahama a všechny
autentické proroky muslimy a označuje jejich náboženství jedním a týmž
slovem - islám. Z toho plyne, že muslim není jen následovníkem Muhammada,
ale také Abrahama, Mojžíše, Ježíše a ostatních poslů.
Konečně slovo Alláh v islámu znamená jednoduše, ale nanejvýš důrazně Jeden a
jediný věčný Bůh, stvořitel vesmíru, Pán všech pánů a král všech králů.
Jediným neodpustitelným hříchem v islámu je víra v jakékoliv božstvo jiné
než Bůh. Nejběžnější denní muslimská modlitba zní: "Ve jménu Boha
milosrdného, slitovného." |
|