Během staletí křižáckých tažení se proti proroku Mohamedovi (nechť mu Bůh žehná) vymýšlely nejrůznější pomluvy. Ale se zrodem moderní doby, která se vyznačuje náboženskou snášenlivostí a svobodou myšlení, nastala velká změna v přístupu západních autorů v líčení prorokova života a charakteru. Názory některých nemuslimských vědců zabývajících se prorokem Mohamedem zařazené na konci tohoto textu tento názor ospravedlňují.

Jenže Západ musí udělat ještě jeden krok, aby objevil tu nejvyšší skutečnost o Mohamedovi, a to, že Mohamed je opravdovým a posledním prorokem Božím celého lidstva. Přes veškerou svou objektivitu a osvícenost se Západ dosud upřímně a objektivně nepokusil porozumět proroctví Mohameda (NMBŽ). Je zvláštní, že se mu dostalo mnoha poct za jeho bezúhonnost a dílo, ale jeho tvrzení, že je prorokem Božím, bylo přímo nebo nepřímo odmítáno. Právě tady je zapotřebí hledajícího srdce a revize takzvané objektivity. Předkládáme některá význačná fakta z Mohamedova (NMBŽ) života, abychom vám umožnili nezaujaté, logické a objektivní rozhodnutí, pokud jde o jeho statut proroka.

Až do svých čtyřiceti let nebyl Mohamed známý jako státník, kazatel a řečník. Nikdy předtím nediskutoval o principech metafyziky, etiky, práva, politiky, ekonomiky a sociologie. Bezpochyby měl vynikající charakter, okouzlující chování a byl člověkem vysoké kultury. Přesto v něm však nebylo nic tak udivujícího a radikálně výjimečného, co by lidi přimělo k tomu, aby od něj očekávali něco velikého a revolučního. Když ale vyšel z jeskyně Hirá (na hoře Džabal Núr u Mekky) s novým poselstvím, byl to zcela jiný člověk. Je snad možné, aby se člověk zmíněných kvalit zničehonic změnil na "podvodníka" a tvrdil, že je prorokem Božím a přivolal tak na sebe hněv svého národa? Mohli bychom se zeptat: z jakého důvodu snášel všechna příkoří? Jeho národ mu nabídl, že ho prohlásí svým králem a složí u jeho nohou veškeré bohatství země, jestliže zanechá kázání svého náboženství. Jenže on se rozhodl odmítnout lákavé nabídky a pokračoval v kázání islámské víry sám a čelil všem možným urážkám, společenskému bojkotu a dokonce i fyzickému napadení ze strany svého národa. Nebyla to právě podpora Boha a jeho pevná vůle šířit boží poselství a jeho hluboce zakořeněná víra, že se nakonec z Islámu stane jediný způsob života pro celé lidstvo, že stál neochvějně jako hora proti všem příkořím a spiknutím, které ho měly zničit? Navíc vystoupil s návrhem konkurujícím křesťanům a židům, proč tedy měl věřit v Ježíše Krista a Mojžíše a další proroky Boží (nechť odpočívají v pokoji), což je základní požadavek víry, bez něhož nikdo nemůže být muslimem?

Cožpak to není nepopíratelný důkaz pravdivosti jeho proroctví, když tento člověk, který byl negramotný a vedl velmi všední a tichý život čtyřicet let, začal kázat a celá Arábie stanula v úžasu a údivu a byla okouzlena jeho skvělou výmluvností a řečnickým uměním? Bylo tak výjimečné, že celé legie arabských básníků, kazatelů a řečníků toho největšího kalibru nebyly schopné přijít s něčím, co by se mu vyrovnalo. A především jak by mohl vyslovovat vědecké pravdy, které Korán obsahuje a které v té době nemohla žádná lidská bytost znát?

A v neposlední řadě, proč vedl krušný život i potom, co získal moc a slávu? Zamysleme se nad slovy, které pronesl, když umíral: "My nejsme dědictvím jen pro někoho. Vše, co jsme zanechali, patří všem (je sadaqa)." (Ahmed č. 23 972)

Prorok Mohamed (NMBŽ) je vlastně poslední článek řetězu proroků seslaných v různých zemích a dobách od počátku existence lidstva na této planetě.

"Jestliže velikost cíle, nepatrnost prostředků a udivující výsledky jsou tři kritéria lidského génia, kdo by se mohl odvážit srovnávat kteréhokoliv velkého člověka moderní historie s Mohamedem? Nejznámější lidé vytvářeli pouze zbraně, zákony a říše. Založili, pokud vůbec něco, jen materiální sílu, která se často rozpadla před jejich očima. Tento člověk nepohnul jen armádami, zákonodárstvím, říšemi, národy a dynastiemi, ale také milióny lidí v jedné třetině tehdy obydleného světa; navíc pohnul oltáři, bohy, náboženstvími, myšlenkami, vírami a dušemi ... jeho trpělivá víra ve vítězství, jeho cíl, který byl zcela zaměřen na jednu myšlenku a ne na vytvoření říše; jeho nekonečné modlitby, jeho mystické konverzace s Bohem, jeho smrt a jeho posmrtný triumf; všechno svědčí ne o podvodu, ale o pevném přesvědčení, které mu dodalo sílu obnovit dogma. Toto dogma bylo dvojí povahy, jednota Boha a nehmotnost Boha; za prvé říkal, co je Bůh, za druhé, co Bůh není;... Filozof, řečník, apoštol, zákonodárce, bojovník, dobyvatel myšlenek, obnovitel racionálních dogmat, kultu bez model; zakladatel dvaceti pozemských říší a jedné duchovní říše, to je Mohamed. Jestliže vezmeme do úvahy všechna měřítka pro velikost člověka, můžeme se ptát, existuje nějaký významnější člověk než on?"
Lamartine, Historie de la turquie, Paris 1854, sv. II, str. 276-77

"Náš údiv nevzbuzuje jen šíření jeho náboženství, ale jeho trvalost; dosud se uchovává tentýž jasný a dokonalý řez, který vryl do Medíny a Mekky, po dvanácti stoletích revolucí Indů, Afričanů a Turků, kteří přestoupili na Korán... Muslimové jednotně odolali pokušení omezit předmět své víry a oddanosti na úroveň smyslů a obraznosti člověka. "Věřím v jednoho Boha a Mohamed je jeho prorok", je jednoduché a neměnné vyznání Islámu. Intelektuální obraz božství nebyl nikdy snižován viditelnou modlou; ctnosti proroka nikdy nepřekročily míru lidských ctností; jeho žijící příkazy omezily vděčnost jeho žáků hranicemi rozumu a náboženství."
Edward Gibbon a Simon Ocklay, Dějiny Saracénské říše (History of the Saracén Empire), Londýn 1870, str. 54.

"Byl Ceasarem a papežem v jedné osobě; jenže papežem bez papežské okázalosti a nároků a Caesarem bez Caesarových legií, bez pravidelné armády, bez osobní stráže, bez paláce, bez pevného platu. Jestliže někdy nějaký člověk měl právo prohlásit, že vládne z milosti Boží, pak to byl Mohamed, protože měl veškerou moc bez jejích nástrojů a bez její podpory."
Bosworth Smith, Mohamed a mohamedánství, (Muhammad and Muhammadanism), Londýn 1874, str. 92.

"Není možné, aby člověk, který studuje život a charakter velkého proroka Arábie, který ví, jak vyučoval a žil, necítil nic jiného než zbožnou úctu k tomuto mocnému prorokovi, jednomu z největších poslů Nejvyššího. Přestože mnohé z toho, co vám říkám, již znáte, přesto pokaždé, když je znovu čtu, pociťuji nový obdiv, nový způsob úcty pro toho velikého arabského učitele."
Annie Besant, Život a učení Mohameda (The Life and Teaching od Muhammad), Madras 1932, str. 4.

"Jeho připravenost trpět perzekuci za svou víru, vysoce morální charakter lidí, kteří v něj věřili a pohlíželi na něj jako na vůdce, a velikost jeho konečného díla - všechny potvrzují jeho fundamentální bezúhonnost. Považovat Mohameda za podvodníka vzbuzuje víc problémů, než řeší. Navíc, žádná z velkých historických postav není tak špatně na západě přijímána jako Mohamed."
W. Montgomery, Mohamed v Mekce (Muhammad at Mecca), Oxford 1953, str. 52.

"Možná, že některé čtenáře překvapí, že jsem do čela seznamu nejvlivnějších lidí postavil Mohameda, možná, že se někdo bude ptát, proč tomu tak je, ale byl to jediný člověk v dějinách, který byl nanejvýš úspěšný jak na náboženské, tak i na světské úrovni."
Michael H. Hart, 100: Pořadí nejvlivnějších lidí dějin (The 100: A Ranking of the Most Influential Persons in History), New York, Publishing Company, Inc. 1978, p. 33.