Šríla Prabhupáda se stal jeho žákem a o jedenáct let později byl v Allahabádu obřadně zasvěcen. Již při jejich prvním setkání v roce 1922 požádal Šríla Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakur svého budoucího žáka Šrílu Prabhupádu, aby šířil védskou moudrost v angličtině. V následujících letech napsal Šríla Prabhupáda komentář k Bhagavad-gítě, podporoval Gaudija Math a
v roce 1944 začal bez pomoci vydávat anglicky psaný čtrnáctideník "Návrat k Bohu" (Back to Godhead). Sám ho editoval, přepisoval rukopisy, obstarával korektury a dokonce i osobně rozdával jednotlivá čísla. Tento časopis nyní vydávají dále jeho žáci po celém světě v různých jazycích.

V roce 1947 odměnila Gaudija-vaišnavská společnost Šrílu Prabhupádu za jeho filozofickou učenost a oddanost titulem "Bhaktivédanta". Roku 1950, ve věku padesáti čtyř let, Šríla Prabhupáda zanechal rodinného života a odešel do ústraní, aby mohl věnovat více času studiím a psaní. Odjel do posvátného města Vrndávanu, kde žil za velice skromných podmínek v historickém chrámu Rádha-Damódara. Zde se po několik let věnoval hlubokému studiu a psaní. V roce 1959 vstoupil do stavu sannjása. V chrámu Rádha-Damódara začal pracovat na svém životním díle, mnohosvazkovém překladu a výkladu osmnácti tisíc veršů Šrímad-Bhagavatamu (Bhagavata Purány). Zde také napsal knížku nazvanou "Snadná cesta na jiné planety". V roce 1965, po vydání prvních tří svazků Šrímad-Bhagavatamu, odjel na lodi do New Yorku. Byl prakticky bez peněz,ale věřil v úspěch poselství svého duchovního mistra. Toho dne, kdy přistál v Americe a viděl šedivou mlhu nad vrcholky mrakodrapů, si do deníku zapsal: "Můj milý Kršno, jsem si jist, že když tento transcendentální vzkaz pronikne do jejich srdcí, určitě se rozradostní a vysvobodí se ze všech nepříjemných životních situací."

Bylo mu šedesát devět let, byl sám a neměl prakticky žádné hmotné zázemí. Jeho bohatstvím bylo duchovní poznání a oddanost, které mu byly zdrojem nevyčerpatelné síly a inspirace. Harvey Cox, spisovatel a teolog z harvardské univerzity, o něm napsal: "Ve velice pokročilém věku, kdy většina lidí již jen odpočívá na vavřínech, se vydal splnit přání svého duchovního učitele a odjel na náročnou cestu do Ameriky. Šríla Prabhupáda je samozřejmě jedním z tisíců učitelů, ale zároveň je vyjímečný, je jedním z tisíce, možná jedním z miliónu." V roce 1966 Šríla Prabhupáda založil Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny (International Society for Krishna Consciousness, ISKCON), což je oficiální název Haré Kršna hnutí. Když Šríla Prabhupáda přijel do Anglie, stal se hostem Johna Lennona, protože oddaní ještě dokončovali práce na londýnském chrámu nedaleko Britského muzea.

V následujících letech se k němu připojily desítky tisíc následovníků, založil více než sto chrámů a ášramů a vydal mnoho knih. Jeho úspěch je zvláštní tím, že dokázal přenést starověkou indickou duchovní kulturu do západního světa dvacátého století. V roce 1968 poslal Šríla Prabhupáda tři manželské páry, aby přivezly vědomí Kršny do Anglie. Nejprve se o ně staraly hinduistické rodiny, které si vážily jejich poslání, ale brzy pronikly do podvědomí obyvatel Londýna svým zpíváním na Oxford Street. V novinách se začaly objevovat články: "Haré Kršna zní Londýnem" a maha-mantra si získala popularitu. Člen skupiny The Beatles George Harrison, který znal Šrílu Prabhupádu a mahá-mantru již před příjezdem oddaných do Anglie, zařídil nahrání a vydání LP desky u gramofonové společnosti Apple Records a Haré Kršna mantra se stala hitem v několika zemích.

Když Šríla Prabhupáda přijel do Anglie, stal se hostem Johna Lennona, protože oddaní ješte dokončovali práce na londýnském chrámu nedaleko Britského muzea. V listopadu 1969 byl chrám slavnostně otevřen - byl to první chrám Rádhy a Kršny v Evropě. Hnutí sílilo. George Harrison daroval Šrílovi Prabhupádovi nádhernou venkovskou usedlost, která se nyní nazývá Bhaktivédanta Manor a je hlavním střediskem Haré Kršna hnutí v Anglii. Mnoho novýchoddaných Kršny se začalo objevovat ve všech světových velkoměstech při veřejném zpívání a šíření Prabhupádových knih.

Ve všech částech světa začali pořádat přednášky a festivaly a rozdávat milióny porcí lahodného jídla obětovaného Kršnovi, neboli "prasádam". ISKCON tak jistě ovlivnil životy stovek tisíců lidí. A. L. Basham, jeden z předních odborníků v oblasti indických dějin a kultury, napsal: "Haré Kršna hnutí vyrostlo téměř z ničeho během necelých dvaceti let a je nyní známé na celém Západě. To je důležitá událost v dějinách západního světa." Přes svůj pokročilý věk uspořádal Šríla Prabhupáda mnoho kazatelských cest, které ho zavedly do šesti světadílů, a během pouhých dvanácti let čtrnáctkrát objel zeměkouli. Navzdory namáhavému programu nikdy nepřestal psát. Jeho spisy tvoří celou knihovnu védské filozofie, náboženství, literatury a kultury. Šríla Prabhupáda inspiroval své žáky, aby zakládali zemědělské farmy po celém světě a vytvářeli společenství podle védských zásad.

Také si přál zavést do škol védský systém základního a středního vzdělání a v roce 1978 již bylo založeno více než deset takových škol v různých částech světa. Šríla Prabhupáda dal také podnět k výstavbě rozsáhlého mezinárodního střediska v Šrídhám Majapuru v západním Bengálsku v Indii, kde je plánována výstavba města, které se bude zakládat na védských duchovních hodnotách. Podobnými projekty jsou Mezinárodní dům pro hosty a Kršna-Balarám Mandir ve Vrndávanu. Jsou to střediska, kde lidé z celého světa získají bezprostřední poznatky o vaišnavské kultuře. Nejvýznamnějším přínosem Šríly Prabhupády jsou však jeho knihy. Jejich věrohodnost, hloubka a jasnost je vysoce oceňována akademickými kruhy a na mnoha středních a vysokých školách se jichpoužívá jako učebnic. Garry Gelade, profesor na filozofické fakultě univerzity v Oxfordu, o nich napsal: "Těchto knih si lidé musí vážit. Zapůsobí na každého, kdo je bude číst s otevřenou myslí, bez ohledu na jeho víru či filozofické zaměření." Dr. Larry Shinn, děkan fakulty vědy a umění na Bucknellově univerzitě, napsal: "Prabhupádova osobní zbožnost mu dává skutečnou autoritu.

Prokazoval dokonalou znalost písem a neobvyklou hloubku realizace. Dal nám vyjímečný příklad, neboť skutečně žil tím, co učil." Jeho knihy již byly přeloženy do více než padesáti jazyků. V roce 1972 bylo pro vydávání děl Šríly Prabhupády založeno nakladatelství The Bhaktivedanta Book Trust (BBT), které je dnes největším nakladatelstvím knih z oblasti indického náboženství a filozofie. Až do svého odchodu z tohoto hmotného světa (14.11.1977) Šríla Prabhupáda osobně dohlížel na růst společnosti, která se rozvinula v celosvětové hnutí s více než sty ášramy, školami, chrámy, vědeckými ústavy a zemědělskými usedlostmi. V čestině také vyšla biografie Šríly Prabhupády pod názvem Prabhupáda, život čistého oddaného, kterou napsal jeden z jeho nejbližších žáků, Satsvarup dás Góswami.