V říjnovém čísle našeho časopisu si můžete přečíst článek o památkách velkomoravské říše. Někdy se zdá, že dnes vědí Češi mnohem více o populárních Keltech, než o svých velkomoravských předcích. Snažili jsme se to napravit výše zmíněným článkem i tímto rozhovorem.

Odpovídal nám Lumír Poláček, vedoucí pracoviště Archeologického ústavu AV ČR Brno v Mikulčicích, kde probíhají jedny z nejvýznamějších archeologických prací v rámci odhalování tajemství dávné Velké Moravy.

 

V současné době se proslýchá, že pokračujete v terénních odkryvech v Mikulčicích.

Po roce 1990 byly terénní výzkumy v Mikulčicích výrazně omezeny. Hlavním důvodem byl katastrofální stav zpracování předchozí, téměř 40 let trvající etapy systematických odkryvů. Navíc velkoplošné rozkopávání neohrožené lokality bylo již v té době anachronismem. Dnešní terénní výzkum má zcela jiný charakter. Jde jednak o záchranný výzkum ohrožených míst hradiště a jeho zázemí, jednak o detailní, rozsahem nevelké práce zaměřené na řešení konkrétních vědeckých otázek.

O jaké otázky jde?

Jde např. o problematiku stratigrafie a bližšího datování lokality, rekonstrukci přírodního prostředí hradiště v 8.-10. století, poznání hospodářských a sociálních poměrů centra a jeho zázemí. To jsou jen některé z otázek řešených v posledních letech.

Samozřejmě v souvislosti s Mikulčicemi vystupují zásadní historické otázky politických a kulturních dějin Velké Moravy. Tyto lze však při dnešním neutěšeném stavu zpracování stěží spolehlivě zodpovědět, aniž bychom se vystavovali nebezpeční hrubého zkreslení a fabulace.

Patří sem i otázka hlavního centra Velké Moravy jako sídelního místa panovnického rodu Mojmírovců a hlavy církve?

Diskuse o lokalizaci ústředí moravského státu 9. století se vedou již po desetiletí, a to bez jednoznačného závěru. V úvahu připadá vedle Mikulčic zejména sídelní aglomerace v prostoru Starého Města a Uherského Hradiště. Ačkoliv se výzkum obou center v posledních letech po metodické stránce značně přiblížil, pro potřebnou historickou komparaci chybí stále kritická analýza rozsáhlých archeologických pramenů na obou lokalitách.

Druhá otázka - lokalizace sídla moravského arcibiskupa Metoděje - je řešena více intuitivně a emotivně než vědecky. Východiskem úvah je zpráva v tzv. Proložním životě Konstantina a Metoděje o hrobu Metoděje v hlavním moravském chrámu, po levé straně ve stěně za oltářem sv. Bohorodičky. Ačkoliv nejvýznamnější sakrální stavby Velké Moravy byly již archeologicky prozkoumány, nelze mezi interiérovými hroby identifikovat žádný, který by bylo možné s větší pravděpodobností připsat arcibiskupu Metodějovi. Rovněž pravděpodobnost, že by se takový hrob v budoucnu našel, je malá.

Jaké jsou největší objevy z poslední doby v Mikulčicích?

Nejvýznamnější objekty, např. zděné stavby kostelů a paláce nebo nejbohatší pohřebiště byly prokopány již v předchozích desetiletích. Nám zbývají k výzkumu "obyčejné" památky. Má to své nevýhody i výhody. Z hlediska ohlasu veřejnosti jsou naše odkryvy méně atraktivní, pro vědecký výzkum však přinášejí zásadní poznatky. Méně se chlubíme cennými starožitnostmi, naopak více pozornosti věnujeme základním sídelně-archeologickým otázkám. Do popředí naší pozornosti se dostává problematika všednodenního života hradu a jeho obyvatel.

Ta nejpodstatnější zjištění však přicházejí v průběhu odborného zpracování. K "objevům" dochází také v depozitářích a na stolech badatelů. Příkladem "nálezu" v depozitáři může být právě představená bronzová figurka hermafrodita, nalezená nedávno při revizi archeologického depozitáře v beztvaré hroudě zkorodovaného materiálu. Podobně lze najít mezi nálezy řadu unikátních a nesmírně cenných artefaktů, jejichž význam nebyl v době výzkumu rozpoznán.

Jak pokročilo zpracování nálezů za 15 let, které uplynuly od přerušení velkoplošných odkryvů v Mikulčicích?

Problém spočívá ve značné pracnosti a složitosti vyhodnocení starých archeologických výzkumů. Zkušenost praví, že když terénní výzkum trvá jednu sezónu, na zpracování a publikaci jsou potřeba nejméně tři sezóny. Když to převedeme na Mikulčice, kde se nepřetržitě kopalo téměř 40 let, a to s nasazením desítek pracovních sil, vyplývá z toho, že zpracování takového výzkumu by bylo úkolem pro řadu generací. Je tu však ještě jiný problém. Staré výzkumy byly prováděny metodami odpovídajícími své době. Rovněž otázky, se kterými se k těmto výzkumům přistupovalo, byly z dnešního hlediska omezené. Na základě těchto výzkumů jsme dnes schopni řešit jen omezené spektrum otázek. Pro řešení dnešních odborných problémů potřebujeme vedle výpovědi starých odkryvů nutně i nové moderní výzkumy v terénu.

Tím se však dostáváte opět do onoho začarovaného kruhu terénního výzkumu.

Ne tak zcela. V rámci dlouhodobého programu "verifikace starých výzkumů", který jsme letos zahájili v Mikulčicích, plánujeme postupné zpracování vybraných ploch starého výzkumu. V návaznosti na toto zpracování bude vždy v sousedství starého výzkumu provedena nová detailní sondáž. Zásadou je, aby při tomto rozsahem nevelkém výkopu byly použity dokonalé technické, dokumentační i analytické postupy. Cílem programu je vyhodnotit reprezentativně vybrané úseky starého výzkumu, jejich výpověď ověřit a doplnit za pomoci nových výkopů a vše připravit co nejrychleji k publikaci.

Jak to vypadá s publikacemi o Mikulčicích?

Výsledky dílčích zpracování jednotlivých problémových okruhů jsou průběžně zveřejňovány ve dvou mikulčických cizojazyčných publikačních řadách. Od roku 1994 v nich vyšlo 10 svazků, další dva jsou v tisku. Tyto a další knihy představují práce určené úzké odborné veřejnosti.

Materiály zaměřené na širší publikum jsou zatím "nedostatkovým zbožím" a bude potřeba jim věnovat větší pozornost. Jsou plánovány pro ediční řadu mikulčických "průvodců", kde zatím vyšel pouze první svazek. Lokalita významu Mikulčic by měla disponovat širokou škálou publikací od vysoce odborných textů až po zcela jednoduché nebo dětem určené průvodní publikace. V dnešní době by neměl být problémem interaktivní informační systém s možnostmi digitálních animací a modelů. To již ovšem přesahuje možnosti vědeckého pracoviště a výrazně se dotýká působnosti muzea, které rovněž působí v areálu národní kulturní památky Mikulčice.

Jak by se měly podle vás lépe prezentovat Mikulčice jako významná archeologická, historická a kulturní památka?

Mikulčické hradiště se prezentuje již samo svým výjimečným stavem dochování, svým úžasným krajinným prostředím a svým dalo by se říci duchovním ovzduším. Kromě desítky zděných staveb v podobě půdorysů kostelů a paláce nabízí tato významná raně středověká sídelní aglomerace po posledních pozoruhodných objevech na slovenské straně řeky Moravy v Kopčanech rovněž stojící kostel z 9. století - jedinou takto dochovanou stavbu na území Velké Moravy.

Hlavní význam Mikulčic ve srovnání s jinými lokalitami a zejména některými na první pohled atraktivními rekonstrukcemi vidím v autentičnosti, krajinném prostředí a duchovním rozměru mikulčických "Valů". Důležité je udržovat tuto významnou archeologickou památku a její krajinu v té podobě, jak se dochovaly, a postupně jim vracet ráz z doby před moderními úpravami.

Společně se slovenskými kolegy jsme již před několika lety představili vizi archeologického krajinného parku zahrnujícího NKP Mikulčice a prostor kolem kaple sv. Margity u Kopčan. Šlo by o památkový a přírodní areál s možnostmi vzdělávacího, kulturního i sportovně-odpočinkového vyžití. V případě, že by se v budoucnu podařilo na řece Moravě zbudovat lehký most s hraničním přechodem pro pěší, bylo by možné vzdálenost necelých 2 km překonat pěšky, na kole nebo jinak podstatně rychleji než dnes, kdy nezbývá, než absolvovat dvaceti kilometrovou nepříliš vábnou cestu autem přes hraniční přechod v Hodoníně.

Hovoří se o tom, že by Mikulčice měly být navrženy na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Co by to pro vaši práci znamenalo?

Patrně ještě větší tlak na zpřístupňování výsledků dosavadních výzkumů, na přípravu vědeckých publikací i populárně-vědeckých výstupů a samozřejmě na nový terénní výzkum. Mikulčice by měly zůstat živou archeologickou lokalitou.