| Obecně | ||||
| Z historie | ||||
| Slavníkovci | ||||
| Co vypovídají mince o Slavníkovcích | ||||
| Zdeněk Petráň | ||||
|
V závěru roku 1999 spatřila světlo světa významná historická práce
- první díl rozsáhlých Velkých dějin zemí Koruny české rozvržených
do 16 dílů. Dalo se očekávat, že v tomto díle věnovaném nejstarším
dějinám našich zemí se její autoři zastupující mladší generaci
historiků mimo jiné už konečně vypořádají s jednou rozpornou
kapitolou naší raně středověké historie - se vzestupem a pádem rodu
Slavníkovců, bohužel se tu ale setkáváme spíše s rozpaky než s jasným
stanoviskem.
Tento rod neměl příliš velké štěstí a to dokonce dvakrát. Vyšla z něho sice velká postava počátků českých dějin - světec Vojtěch. Z jeho mučednické slávy se však s výjimkou bratrů radovala většina příslušníků jeho rodu až při nebeské hostině, protože téměř všichni zhynuli během tragického 28. září 995 v troskách zničené Libice. Ani o tisíciletí později nedopadli Slavníkovci šťastně, když se ve druhé polovině minulého století chopili toho dochovaného mála z písemných pramenů o jejich existenci někteří historici - především J. Loserth později J. Lippert, B. Bretholz i V. Novotný. Mohl za to ostatně již Kosmas, který z jakýchsi dodnes nevysvětlených důvodů připsal Slavníkovcům vládu nad téměř polovinou Čech. Díky této interpretaci dějin slavníkovského rodu vznikaly základy příběhu, který časem nabýval na dramatičnosti stejně jako na složitosti. Měl především vysvětlit příčiny vyvraždění rodu v roce 995. J. Loserth se ho pokusil pochopit jako závěrečný akt sjednocování země pod vládou Přemyslovců a seřadil proto známá fakta do příběhu, který směřoval přes údajné neustálé soupeření mezi oběma rody a vlastně téměř státy, přímo k libickému vraždění. K tomu byla pak přidána ještě další předhistorie: Slavníkovci byli prohlášeni za knížata starého kmene Charvátů, odlišného od kmene Čechů, takže Vojtěch vlastně nebyl Čechem, ale Chorvatem, postavou zrovna tak dějin dnešních Čech, jako dnešního Chorvatska. jak, samozřejmě přehnaně, ale vlastně jen domýšlením argumentace českých autorů, dokonce tvrdí nedávno vyšlá práce chorvatského historika. Proto se dodnes naše děti učí, že český stát vznikl roku 995 likvidací konkurenčního státu chorvatských Slavníkovců. Na vytváření tohoto obrazu se vedle historie a archeologie významně podílela i numismatika. Ve většině prací o Slavníkovcích se kupříkladu v určité fázi jejich vztahů s vládnoucími Přemyslovci do omrzení stále a stále setkáváme v souvislosti se Soběslavem s pojmy jako stoupající sebevědomí, nereálné politické ambice či dokonce mocenský boj. Tato charakteristika by však měla být podepřena něčím konkrétním. A tímto "konkrétním" dokladem politických ambicí bylo v podstatě vždy jen jedno jediné - ražba vlastní mince. Nedílné mincovní právo panovníka - mincovní regál - jeden z nejvýznamnějších zdrojů jeho zisků přisvojené si jiným než vládnoucím rodem je přece jasným důkazem vysokých ambicí postupně došlých až k otevřenému nepřátelství. A co teprve, když si Soběslav na své mince k počátečnímu skromnému samotnému jménu dovolí přidat hrdý titul libický kníže a ještě později navíc jen samotný titul kníže vyhrazený do té doby pouze pro českého vládce Boleslava II. na jeho pražských ražbách ! Když pak dokonce Soběslav pošle přemyslovskému knížeti otevřenou výhrůžku - na svých mincích symbolicky zobrazí sebe nebo svůj rod jako "útočícího orla" a na opačné straně jeho denárů výhrůžně třímá ruka krátký meč - v Praze pohár trpělivosti přeteče a Boleslavovo vojsko se na podzim roku 995 vydá směrem k Libici. Cesta je snadná, celou dobu se totiž má pohybovat již po vlastním území a zastavit je nemůže ani nedaleké Malínské hradiště "anektované" Přemyslovci údajně už zhruba před pěti lety. Ani jiné zábrany již neexistují, pražský biskup Vojtěch ze slavníkovského rodu rok před tím již podruhé opustil své křesťanské stádo a odešel z Čech, Slavníkova a Vojtěchova matka Střezislava-Adilburg (a prý zároveň Boleslavova teta) je celých osm let po smrti. Nic tedy nemůže zabránit v potrestání sebevědomého a ambiciosního rodu podle Kosmy vládnoucího rozsáhlým územím jižních a východních Čech a nějaký čas se již snažícího budovat druhé mocenské centrum. Když navíc pražskému vojsku nahraje šťastná náhoda - Soběslav zrovna s vojsky svého státu pomáhá daleko na severu císaři Otovi III. potlačit vzpurné pohanské Velety a svou Libici zanechává v podstatě nechráněnou - je osud Slavníkovců zpečetěn. Boleslav nezaváhá a záhy po výpravě na jižní Moravu (kde by měly být stopou tohoto jinde nedoloženého válečného tažení tři drobné stříbrné mince Boleslava II.) dorazí k již osamocené Libici (ostatní slavníkovská území měl obsadit již během předchozích pěti let) a po odmítnutí kratičkého příměří nabízeného zoufalou hrstkou slavníkovských obránců starodávné hradiště kompletně vyvraždí a zničí. Toto je to nejstručnější ze stručného, jak je nám prezentováno současnou historií. Pozadu nezůstává ani numismatika, protože ze slavníkovských denárů se překvapivě dozvídáme ještě řadu dalších jemných nuancí – třeba to, kdy spolu bratři Vojtěch a Soběslav vycházeli dobře a kdy zase již nikoliv. Podle novější numismatické literatury reprezentované především několika pracemi J. Háskové opisy dvou Vojtěchových mincovních typů údajně dokazují, že osudy jeho a staršího bratra Soběslava se nejprve spojily, proto vydali i společnou minci. Později se jejich cesty prý zase rozešly, proto je druhý známý Vojtěchův mincovní typ ražený snad v Praze již pouze s jeho jménem. Když se však vrátíme zpět k původním numismatickým pramenům a prověříme jejich obsah i spolehlivost, začne dostávat celý Soběslavův příběh plný vysokých ambicí tak povážlivé trhliny, které nakonec neodvratně musí vést k jeho zhroucení. Vezměme vše popořádku. Konečně se prosadil názor, že likvidací slavníkovské Libice roku 995 nedošlo ke konečnému sjednocení Čech, jak se dlouho tradovalo. Díky nejnovějším (především archeologickým) výzkumům je již celkem bezpečně známo, že raně středověký český stát byl sjednocen již na přelomu poloviny 10. století, kdy Boleslav I. postupně vojensky zlikvidoval nezávislá či jen volně závislá česká knížata včetně zničení jejich hradišť a na jejich místech zbudoval vlastní správní střediska.Byl to nutný krok k vnější i vnitřní politické stabilizaci i hospodářskému zajištění. Jedině za těchto okolnosti mohla existovat ekonomicky nákladná vojenská družina zajišťující čerstvě sjednocený přemyslovský stát, jeho obranu i kořistění za jeho hranicemi, ale i mocenskou podporu státního fisku. Rodu Slavníkovců se přemyslovská agrese logicky netýkala, protože se v podstatě jednalo o loajální postranní větev vládnoucí rodiny. Také území svěřená Boleslavem I. tomuto rodu do správy byla, jak ukazují novější výzkumy, s největší pravděpodobností poměrně malá a vztahovala se v podstatě na blízké okolí Libice, Malína a snad Čáslavi a možná též Poděbradska a Kolínska.Proč Kosmas Slavníkovcům přisoudil nepochopitelně rozsáhlá území jižních a východních Čech jdoucí až ke Kladsku, je doposud předmětem bádání. knížeti Slavníkovi se z dobových pramenů nedozvíme nic bližšího kromě několika obecných dobových máloobsažných frází v legendách jak se sluší a patří na otce budoucího mučedníka a světce. Nevíme nic o konkrétních příbuzenských vztazích s vládnoucím rodem, jeho manželka Střezislava pocházela snad z některé postraní přemyslovské větvě a zároveň nejsou vyloučeny další vztahy s Babenberky i saskými krály.Úmrtí slavníkovské kněžny roku 987 však stěží mělo vliv na pozdější dramatické události. Slavníkovu synovi Soběslavovi se písemné prameny krátce zmiňují jen dvakrát. Dětmar Merseburský popisuje jeho smrt na mostě zřejmě přes Vltavu v září 1004, když prchal spolu s poraženými okupačními vojsky Boleslava Chrabrého z Čech a Kosmas jej omylem (i nepřesně jako Soběbora) jmenuje spolu s ostatními bratry Vojtěcha, kteří padli při marné obraně Libice v září 995.Přesto je ve většině současných historických i numismatických studiích stále dokola s nejrůznějšími přídomky zdůrazňováno jeho sebevědomí a vysoké ambice. A důvod ? Již jsme jej zmínili - vždy pouze ražba vlastních mincí jako bezprecedentního a opovážlivého si přisvojení mincovního práva, které podle dosavadních názorů jasně a nedílně patřilo pouze přemyslovskému knížeti. Zde je však první kámen úrazu. Ano, od druhé poloviny 11. století, kdy samotná ražba mince byla (zvláště díky úředně nařízené renovatio monetae - pravidelné mincovní obměně spojené se zhoršováním mince) zdrojem vysokých zisků, lze zcela logicky nedílný mincovní regál předpokládat. Poprvé je jeho existence v písemné formě doložena k roku 1183. V 10. století byl však oběh ražené mince na rozdíl od pozdější doby vůči zahraničí zcela otevřený a za těchto okolností nemohl být žádný deklarovaný mincovní regál účinný. Ražba mince zisk přinášela, ale ne díky kořistění z její obměny, zaručované regálem, nýbrž díky clům a tržním poplatkům z obchodu obsluhovaného mincí. Ražba mincí v této době roztáčela kola vzkvétajícího obchodu na mezinárodních trasách a jejich přítomnost na tržních střediscích byla měřítkem obchodní úrovně. Lapidárně řečeno - kde byly přítomny v dostatečné míře ražené peníze jako znak mezinárodně uznávané valuty, tam se také objevilo v dostatečném množství kvalitní zboží. A kde kvetl obchod, tam byly vybírány úředníky pro knížete země bohatá cla a další poplatky. (Jen pro informaci: Stabilní cena otroka byla 300 denárů, běžné clo tehdy činilo zhruba 10 % - tedy 30 denárů. Potrava pro dospělého muže na měsíc stála jeden denár). Aby bylo dost mincí především pro mezinárodní trhy a obchodníky při něm, došlo k postupnému zahájení jejich ražby na více místech. Po Praze to byl Malín, Libice, Mělník a Vyšehrad. Panovník tedy daleko spíše ve vlastním zájmu podporoval větší počet mincovních dílen v blízkosti tržních středisek. Soběslav proto nemohl žádný mincovní regál Boleslavovi uzurpovat, protože nic takového ještě neexistovalo. Slavníkovské mincování nemohlo v tomto systému nijak významně odčerpávat zisk Přemyslovců. Tím ovšem padá v podstatě jediný důvod pro Soběslavovo "vysoké sebevědomí i nekritické politické ambice", dokládané přece pouze mincemi. Žádné jiné důkazy prostě nemáme. tedy na čase se již konečně jednou vyvléci ze jha nestorů české historie a už konečně tvrdit jen to, co z dané situace logicky vyplývá: Postranní přemyslovská větev knížete Slavníka a jeho synů žila v klidu a loajalitě k Boleslavovi na libickém a malínském hradišti a společně s vládnoucím rodem přispívala k bohatství země ražbou mincí. Slavníkovské denáry spolu s přemyslovskými (byť ražené v podstatně menším množství než přemyslovské) podporovaly dálkový obchod procházející přes Libici i Malín a tím zajišťovaly tomuto rodu tolik potřebné zisky. Vždyť i Slavníkovci měli své vojsko, které museli živit a zbrojit. A to byl podle mého názoru hlavní a možná v podstatě jediný důvod slavníkovského mincování. Ani složité rozbory opisů slavníkovských mincí, které se se střídavou dovedností přizpůsobovaly přemyslovským ražbám, nemohou na tomto konstatování nic změnit. Jistě, máme mince se zřetelnými texty Soběslav (ZOBEZLAS), ojediněle i opis libický kníže Soběslav (ZOBEZLAV LIB DVX). Ty však označují pouze toho, kdo dal mince razit spolu s občasným uvedením místa ražby (MALIN CIVITAS, LIVBVZ - Libice) podle vzoru soudobých denárů Boleslava II. Interpretace některých nečitelných a zmatených mincovních opisů za každou cenu však přivedly na svět texty, kde bohužel zbožné přání bylo otcem myšlenky. A tak se už konečně vzdejme lákavých textů Soběslav a biskup Vojtěch (ZOBEZLAV /.T.VDFAER+EOS) nebo Toto je denár biskupa a libického knížete Soběslava (HICCIA.RIVZEVTCPI / EOOVLZIAZDLLRCICCFT), které jsou bohužel zcela neprokazatelné. Zde ale pozor ! První půlka textu - HIC DENARIUS EST EPIS(COPI) - "Toto je biskupův denár" - je jako jediný přesvědčivý. Problém je však v tom, že samotný Vojtěch zde není jmenován. Přesto byla a doposud je tato mince generacemi numismatiků suverénně řazena druhému českému biskupovi. Typologicky je mince skutečně velmi pravděpodobně česká, není tedy vyloučeno, že vzešla z mincovny jiného pozdějšího pražského biskupa, např. Vojtěchova nástupce biskupa Thidaga i když víme, že se oproti Vojtěchovi jednalo o osobnost nesrovnatelně menší. Ten však pocházel ze Saska a biskupské mince ražené o něco později na německých území nesou řadu velmi podobných proklamativních textů. Je však ostatně v tomto případě otázkou, jaké kriterium hrálo roli pro zahájení ražby vlastní mince. Jsem přesvědčen, že momentální zájmy mezinárodního obchodu stejně jako zájmy panovníka na tomto obchodu zainteresovaném významně převažovaly. Slavníkovské mincovnictví ani texty na jednotlivých Soběslavových mincích nejsou tedy žádným důkazem jeho významnějších mocenských ambic. Až do období před 28.9.995 nemáme dokonce vůbec žádná spolehlivější fakta svědčící o nějakém nepřátelství mezi oběma větvemi rodu. Stále zdůrazňované "výhružné motivy" (ruka s dýkou a pták se skloněnou hlavou interpretovaný jako "útočící orel") jsou, jak konstatoval již G. Skalský, jen tradičními křesťanskými symboly trestající ruky Boží a krvácejícího pelikána. Zamysleme se však znovu nad celou situací. I kdyby z nějakého jiného důvodu mezi oběma rody otevřené či skryté nepřátelství existovalo, jak by si mohli Slavníkovci dovolit vyhrožovat nesrovnatelně silnějšímu nepříteli! V této chvíli přece nelze posílat jakési výhružné vzkazy prostřednictvím vlastních mincí Tato situace připouští jen jedno logické vysvětlení: Soběslavův rod se ještě nepříliš dlouho před 28. zářím roku 995 cítil v bezpečí a jako nesrovnatelně slabší si těžko mohl dovolit své nesrovnatelně silnější příbuzné provokovat nebo jim dokonce vyhrožovat. Numismatici na podporu teze o slavníkovském sebevědomí poukazují ještě na jednu zvláštní minci. Tento denár známý dosud jen v několika exemplářích je skutečně velmi netypický a do českého mincovnictví ikonograficky příliš nezapadá. Nese čelní portrét hlavy s jakýmsi diadémem přirovnávaným ke koruně a opis Soběslav - Libice (ZOBEZLAV / LIVBVZ). Pokrývka na hlavě Soběslava ve tvaru koruny je doposud významným důkazem jeho sebevědomí na samotném konci vlády. Podle R. Turka měla být pro tuto svým způsobem honosnou slavníkovskou minci předlohou denár císaře Oty III. ražený ve vzdáleném frízském Deventru. Podle dosavadních názorů se však jedná o deventerský denár ražený k Otově císařské korunovaci nebo po ní. Ta se však konala až 21.5.996 ! Je proto jistě pochopitelné, že Soběslav jen velmi těžko mohl napodobit minci raženou nejen daleko, ale především vzniklou nejdříve až za necelý rok po zničení posledního slavníkovského útočiště.. Podle toho, že se tato zvláštní Soběslavova ražba vyskytla podle mého názoru pouze ve starších nálezech (jak pohovořím dále), lze možná hovořit o krátké emisi jakéhosi nástupním denáru k roku 981. Ale to je již nanejvýše domněnka. První podrobnější chronologii slavníkovského mincování vypracoval G. Skalský a upřesnit se ji pokusila J. Hásková. Skalský označil podle rozboru nálezů zahraničních i domácích (zejména staroboleslavského a poděbradského) ethelredské slavníkovské typy za starší a zahájení jejich ražby kladl k roku 985. Podle něho zahájil ve stejném roce tento typ Boleslav II. v Praze a Soběslav jej proto v rámci obchodního soupeření rychle napodobil. V určité chvíli však Slavníkovci poznali, že "nemohou hospodářský boj vyhrát" a proto opustili společný ethelredský typ. Od 90. let, po prohrané česko-polské válce se podle G. Skalského začali Slavníkovci "vyvazovat ze svazků s Přemyslovci, posilovali svou suverenitu a chtěli v Čechách vytvořit dualismus", tj. druhý stát. V této době zahájil Soběslav ražbu typů s "neobvyklými obrazy navazující na obrazy zahraniční". Na těchto mincovních typech se objevují především ptačí motivy. Izolovaná ražba neobvyklého typu však nemohla mít kladný vliv na bernost těchto mincí a G. Skalský si to uvědomoval, protože sám uvedl, že tyto mince "nemohly na domácích trzích vzbudit oblibu a nebyly snad ani k tomuto účelu vydávány". Vysvětlit se tuto situaci snažil tím, že ražené minci v této době přisoudil "mimo úlohu hospodářskou také náboženskou, sakrální, prestižní i reprezentační,....mince byla známkou autonomie a suverenity". Libický denár imitující oto-adelheidskou kaplici mohl být ražen až po roce 991, kdy byly tyto německé obchodní denáry zavedeny. G. Skalský je tedy řadí k nejmladším slavníkovským ražbám. Také denár s opisem HIC DENARIUS EST EPIS(COPI), v jehož korumpovaném opise druhé strany bylo V. Hrubým v roce 1932 přečteno jméno Soběslava, je kladen G. Skalským na Libici a nejspíše na samotný konec slavníkovského mincování. J. Hásková se v podstatě přiklání ke Skalského chronologii základních typů. Na rozdíl od něho však zahájení slavníkovského mincování spojuje se společnou ražbou Soběslava a jeho mladšího bratra biskupa Vojtěcha.Denár HIC DENARIUS EST EPIS(COPI) by měl být společnou ražbou obou bratrů vzniklou v první polovině 80. let 10. století ve slavníkovském prostředí, spíše v Malíně. Od této ražby se pak mělo odvíjet intenzivní malínské mincování datované do let 985-990. Ztrátou Slezska a Krakovska (J. Hásková se přiklání k letům 986-987, bezpečně je však známo jen to, že k tomu došlo někdy před rokem 990 ) došlo k politické a hospodářské krizi. V této době se měla dostat do popředí otázka mincovního práva i "projevy sílící suverenity libického knížete". K napětí měl přispět i pokles produkce stříbra z důvodů zmenšení domácích zdrojů dokumentovaného později i poklesem hmotnosti přemyslovských denárů. Následovalo náhlé ukončení činnosti malínské mincovny, vysvětlované mocenským zásahem Přemyslovců (nejčastěji se hovoří o anexi - tedy násilném obsazení). Další slavníkovské mincování prý probíhalo již pouze na Libici, kde zde vznikají denáry s netypickou obrazovou náplní - s motivy ptáků a ruky, ale především s oněmi podle R. Turkem výhružnými motivy "útočícího orla a ruky s dýkou". Poslední slavníkovskou ražbou je již zmíněný denár s "korunovanou hlavou podle deventerských denárů". Pokud se nad celým takto doposud prezentovaným slavníkovským mincovnictvím zamyslíme, zjistíme, že je v řadě míst stěží průchodné. Již jeho vazba na Vojtěchův denár HIC DENARIUS EST EPIS(COPI) je velmi sporná, protože jsem již poukázal na fakt, že další opisový text na druhé straně této mince je jen umělou konstrukcí, kde převážilo přání přečíst zde Soběslavovo jméno spolu s jeho libickým knížecím titulem. Zahájení mladších ptačích typů způsobovalo G. Skalskému zjevné rozpaky a uchyloval se k velmi nepřesvědčivým vysvětlením. Také J. Hásková hledala důvody v momentální hospodářsko-politické situaci. Pokud však vezmeme v úvahu fakt, že ptačí i mečové typy jsou obecně nesporně starší než ethelredské a přizveme-li si k pomoci hlavní mincovní nálezy, jejich chronologické řazení i řazení přemyslovských i slavníkovských mincovních typů v nich, zjistíme, že celková situace není zase až tak složitá. Ptačí typy ražené Přemyslovci jsou beze vší pochybnosti starší než ethelredské. Proč by to mělo být v případě slavníkovského mincovnictví opačně ? Také v prokazatelně starším nálezu s podílem slavníkovských ražeb z Poděbrad je s výjimkou jediného malínského denáru ethelredského typu 119 Soběslavových denárů s motivy ptáka. Naopak mladší čistěveský nález obsahuje pouze 125 ethelredský typů a jemu časově blízký (i když strukturou poněkud odlišný) nález staroboleslavský 77 denárů ethelredských a pouhé 2 s ptačím motivem. Ze všech těchto důvodů vyplývá, že jediné možné i logické časové pořadí typů je opačné: nejprve ptačí motivy a teprve později ethelredské. Tyto dva základní typy však nejsou zdaleka homogenní a z Cachovy práce je to zřejmé. Denáry s kombinací ruky přes meč a ptáka nesou mimo jméno Soběslava doposud záhadný text EOSTVDFAER (EOSTVPFAER,POSTVPFAER). Shodný text se objevuje i na dalším typu ruka/pták. Takřka totožný opisový text nacházíme také na Soběslavových denárech ethelredského typu. Tento typ se navíc objevuje ještě ve dvou dalších modifikacích: se zcela nesrozumitelnými texty obou stran a s kompletně čitelnými opisy (SOBEZLAV/MALIN CIVITAS). Posledním typem jsou ražby typu ruka/pták opět s kompletně korumpovanými opis. Poněkud mimo stojí Soběslavův libický denár s tváří en face a oto-adelheidskou kaplicí. Protože se tato ražba vyskytla jen v nejstarších nálezech (Poděbrady, Ostroměř), je zatím nutno ji zařadit někam na samotný počátek slavníkovského mincování a podle jména mincovny bezpochyby na Libici. Skalského argument, že oto-adelheidská kaplice se může objevit až po roce 991, od kterého byl tento početný typ Otou III. (983-1002) spolu se jménem jeho babičky Adelheid ražen, lze bez obav odmítnout, protože stejný typ kaplice se objevuje již) již na přelomu 70. a 80. let 10. století na německých denárech císařů Oty I. (936-973) a Oty II. (973-983) vzniklých v Mohuči, Špíru a Würzburku. Na nesprávnost odvozování obrazu tváře knížete z císařských deventerských denárů Oty III. jsem již poukázal. Do počátečních období je nutno klást také typy ruka přes meč/pták a ruka/pták. Jsou početně zastoupeny v poděbradském nálezu, obsahujícím ještě převahu starších frízských přemyslovských typů nad mladšími ethelredskými.Navíc i zde byly přítomny ptačí typy Boleslava II. |
||||
|
Typologické členění nejstarších českých denárových
nálezů ukazující jejich časovou posloupnost.
Doba ukrytí poděbradského nálezu bude zřejmě totožná s časovým úsekem, kdy končily emise ptačích typů a rozbíhala se ražba ethleredských, protože v nálezu byl i ojedinělý denár tohoto typu se jménem Malína. Teprve později následují typy ethelredské. Objevují se nejprve v nálezu z Čistěvsi, kde jsou přemyslovské frízské i ethelredské typy početně vyrovnány a následně v depotu staroboleslavském, ve kterém již není žádný přemyslovský frízský typ a takřka zcela převažují jen ethleredské typy Boleslava II., mělnické kněžny Emmy i slavníkovské. |
||||
|
Typologické členění slavníkovských mincí v týchž
nálezech
Není zatím žádných důvodů klást všechny tyto slavníkovské typy jinam než do Malína. Na prvý pohled je zde však určitý problém. Pokud takto chronologicky seřadíme slavníkovské ethelredské typy, zjistíme, že nejprve se objevují Soběslavovy ražby s textem EOSTVDFAER, pak následuje typ kompletně korumpovaný a nakonec denáry se správnými texty. To odporuje dosavadním názorům, že nejprve byl zhotoven archetyp se správnými opisovými texty, které se později nesprávným kopírováním negramotnými řezači nových nebo obnovovaných ražebních želez korumpovaly až k úplné nečitelnosti. Nutno si však uvědomit, že toto by možná platilo pouze pro samostatné izolovaném mincovnictví nepodléhající žádnému jinému blízkého vlivu - tedy kdyby například Slavníkovci razili v Čechách sami. Jenže jejich mincovnictví muselo zákonitě silně podléhat podstatně intenzivnějšímu mincovnictví Přemyslovců a Boleslavovy mince obíhaly spolu se Soběslavovými. Slavníkovští tvůrci denárových razidel měli pražské denáry doslova stále před očima, proto pravidla o archetypu a jeho následné textové degeneraci můžeme v tomto případě vůbec nemuselo platit. (Ostatně také v dlouhé řadě pražských přemyslovských denárů se nám opakovaně střídají typy výtvarně i technicky dokonalé s téměř bezchybnými texty s typy velmi neumělými s nejrůznějším stupněm textových koruptel). Není tedy rozpor v tom, že po ptačích typech následují nejprve méně zdařené imitace pražských ethelredských typů a stoupající zkušeností tvůrců razidel nebo příchodem zručnějšího řezače kolků pak vznikly ethelredské denáry s jasným jménem Soběslava a malínské mincovny. Navíc nejpočetnější skupina slavníkovských ethelredských denárů má právě texty oboustranně zcela nečitelné (C 152-154) a pouze ze vzájemného poměru jednotlivých písmen v opisech se G. Skalský přiklonil k jejich slavníkovské provenienci. Není však vyloučeno, že se o slavníkovské ražby vůbec nejedná. Spíše se domnívám, že jde o jakési textově ne zcela povedené ethelredské emise pražské či napodobeniny nejasného původu podobně jako některé ražby známé především z proslulého nálezu v polské Bystrici. Totéž se týká také již zmíněných denárů typu ruka/pták s kompletně nesrozumitelnými opisovými texty. Mezi slavníkovské ražby je s výhradou G. Skalský zařadil podle obrazové náplně a netypických znaků vedle ruky. Posledními ražbami kladenými do možné souvislosti se Slavníkovci jsou dvě záhadné imitativní mince nalezené přímo v areálu libického hradiště. Jejich provenience je však tak sporná, že jakékoliv závěry včetně eventuálních souvislostí se slavníkovským mincovnictvím jsou zatím předčasné. Přihlédnu-li ke všemu výše uvedenému, lze celou situaci popsat takto: Někdy po nástupu vlády Slavníkovce Soběslava roku 981 byl zřejmě ražen na Libici jeho typ s tváří čelně a oto-adelheidskou kaplicí, možná vzhledem ke své výtvarné neobvyklosti něco jako nástupní ražba. Žádný další typ už nelze spolehlivěji do této mincovny klást. Nejspíše ve stejném období se započalo s ražbou na nedalekém Malínském hradišti, v jehož blízkosti se s největší pravděpodobností vyskytovalo několik pilířů stříbrem bohatých galenitových žil vycházejících k povrchu. Současní geologové zabývající se historií nejstaršího dolování na Kutnohorsku se domnívají, že tyto kvalitní primární stříbrné rudy byly těženy v nedalekých oblastech dnešního rejzského či kuklického pásma. Jedině ty mohly být po určitý čas vydatným zdrojem drahého kovu pro malínskou a nejspíše i pražskou mincovnu. V dosavadní literatuře tak často citovaná nabohacená oxidační a cementační pásma bude tedy také nutno vrátit zpět do oblasti bájí, protože podle posledních názorů geologů nebyly v žádných z dochovaných neporušených vrstev dnešního kutnohorského a malínského okrsku tato sekundární zrudnění prokázána a pro jejich vznik v této oblasti navíc ani nebyly geologické podmínky. Navíc těžba v těchto rudných pásmech musela mít již od počátku charakter dobývky, i když zřejmě ne do velkých vzdáleností a hloubek. Jakési výhružné motivy ražené na raně středověkých mincích by byly jistě evropským unikátem, je však nutno je i z jiných důvodů odmítnout, protože orel útočící se skloněnou hlavou je ornitologický nesmysl a ruka sečnou zbraň ve skutečnosti vůbec nesvírá, nýbrž krátký meč či dýka je přes jinak na českých denárech velmi běžnou "úzkou anglosaskou ruku" Boží pouze napříč položen. Nic nesvědčí proti symbolu "trestající ruky Boží", možná, že se také jedná o reminiscenci na "mečové denáry" kombinované s "Boží pravicí". Na slavníkovské ptačí typy v určitém čase navázal obchodním vlivem mohutných emisí přemyslovských ražeb typ ethelredský. Nejprve ještě nesl mimo Soběslavovo jméno také text EOSTVDFAER převzatý z typů ptačích, později se však přizpůsobil dokonalými texty jmenujícími Malín jako mincovní místo. Denáry s korumpovanými opisy pak mohly být jakýmsi ne zcela podařeným mezičlánkem, ale celkové situace, jak již bylo zmíněno, nevylučuje, že nejsou vůbec slavníkovské. Malínská mincovna razila zřejmě až do svého obsazení Přemyslovci, nejspíše až do Libické katastrofy. Žádné přesvědčivé důkazy o náhlém přerušení její činnosti v důsledku údajné násilné anexe v nikde nedoloženém roce 990 neexistují. Nevysvětlil to ani dosavadní archeologický výzkum. Stejně tak tvrzení, že není vazba mezi fabrikou slavníkovských ptačích a ethelredských typů, lze vysvětlit i dalšími důvody, např. jinými tvůrci razidel. O tom, že k tomu často docházelo i v pražské mincovně, nám vypovídá řada přemyslovských denárů s velmi odlišným charakterem obrazů i písmen pocházejících prokazatelně z jiných tvůrčích rukou. Pokud se tedy jedná o českou ražbu, pak by mohla být ražena pro některého z biskupů konce 10. nebo spíše počátku 11. století, tedy není nutno uvažovat zásadně a pouze o Vojtěchovi. Druhou ražbu přisuzovanou Vojtěchovi identifikoval v poděbradském nálezu P. Radoměrský. Předpokládaný opisový text ve významu ADAL(EP)ISCO (=Adalbertus episcopus) je však možno považovat též za koruptelu jména Boleslav. Přes některé neobvyklosti obrazu i textovou koruptelu rubní strany tato doposud unikátní mince celkovou fabrikou výrazněji nevybočuje z početných typových řad Boleslava II. z Pražské mincovny. Poslední ražbou kladenou do souvislosti s biskupem Vojtěchem je denár, který se vyskytl v nálezu mincí z roku 1871 na švédském ostrově Gotland nedaleko dvora Öster Ryftes a který publikovala V. Hatzová 1982. Tato mince jako jediná nese jasný opis ADALBERTUS a podle typu (ruka/kříž) může patřit mezi české ražby. I zde jsou však některé atypie (charakter ruky i znamení vedle ní, perlové obvodky i celková fabrika mince), které zatím nedovolují s jistotou považovat tuto ražbu za bezpečně českou. Pokud by však toto bylo spolehlivěji prokázáno, pak by se asi vzhledem k úplné čitelnosti jména lícního opisu jednalo o jedinou jistou Vojtěchovu minci. Slavníkovec Vojtěch mohl razit vlastní minci jako říšský kníže po vzoru ostatních biskupů aniž musel usurpovat mincovní právo vlastnímu panovníkovi. Jak však již bylo řečeno výše, v této době žádný mincovní regál ve smyslu jak jej známe z dob pozdějších není doložen a ani s největší pravděpodobností neexistoval, protože především neměl žádné ekonomické ani politické či jiné opodstatnění. I když se jeho pastorační činnost i ostatní veřejné aktivity dostávaly stále více do rozporu se zájmy Boleslava II., ražbou denárů s vlastním jménem by v této době mnoho nezískal, spíše by si svou situaci ještě více zkomplikoval. Navíc Vojtěch mohl větší mincovní institut těžko provozovat, protože je známo, že i v podstatě jediný legální zdroj zisku - desátek - mu přemyslovský kníže nedovoloval vybírat. Otázku, zda biskup Vojtěch razil vlastní mince či nikoliv, nechávám zatím otevřenou. Jsem si vědom, že při nedostatku spolehlivějších pramenů není tato problematika jednoduchá. Navíc se jedná o otázku do určité míry citlivou, která není především v případě starších generací badatelů a numismatiků zcela oproštěna od určitého vlasteneckého cítění. Toto vše však nic nemění na faktu, že souvislosti mezi ražbami přisuzovanými biskupovi Vojtěchovi a doposud známými mincemi jeho bratra Soběslava Slavníkovce nebyly ničím přesvědčivým prokázány a domnívám se, že je není ani zapotřebí jakkoliv násilně hledat. |
||||
| Dosavadní chronologická posloupnost typů slavníkovských mincí a ražeb přisuzovaných biskupu Vojtěchovi | ||||
| Nově navržená chronologická posloupnost typů slavníkovských mincí a ražeb přisuzovaných biskupovi Vojtěchovi | ||||
| Posloupnost slavníkovských typů v souvislosti s členěním množin nálezů tyto ražby obsahující | ||||
| Typologické členění nejstarších českých denárových nálezů | ||||
| Typologické členění třech nálezů s významnou slavníkovskou složkou seřazené chronologicky - přemyslovské a slavníkovské typy odděleně | ||||
| zdroj | ||||