Obecně
Z historie
Slavníkovci
	Svatý Vojtěch
	Nejstarší hagiografické práce týkající se svatého Vojtěcha zachycují obraz dramatické události, která natrvalo ovlivnila další Vojtěchův život a byla možná i příčinou toho, že do dnešních dnů známe Vojtěcha, ba i Slavníkovce jménem. Nebýt možná nešťastné okolnosti, že maličký Vojtěch těžce onemocněl, přišly by české učebnice dějepisu o značné pasáže svého textu. "Otec často přistupoval k synáčkovi, kterého miloval více než ostatní, a jeho slzy svědčily o tom, jak velkou lásku k chlapci chová ve svém nitru. Hořká smrt už stála ve dveřích, tu náhle napadla rodiče spásná myšlenka." Dítě bylo položeno v kostele na oltář Panny Marie a rodiče vyslovili prosbu, aby syn, pokud přežije, byl zaslíben Bohu jako klerik k poctě Matky Boží. Úpěnlivé prosby obou rodičů měly být vyslyšeny a Vojtěch zůstal dál na tomto světě, aby ho přetvářel k lepšímu. . "Když se pak smysly dítěte rozvily a neobratný jazyk se postupně učil mluvit, svěřili ho do rukou kněží, aby ho naučili prvním základům vědění." Podle svědectví legend byl otcem velice tvrdě potrestán, když odmítal odejít na vyšší studia bez oblíbeného služebníka, na kterého byl zvyklý od kolébky. Musel se odebrat do Magdeburku na studia svobodných umění. Zde byl omylem podruhé pomazán křižmem městským arcibiskupem Adalbertem a dostal jeho jméno. Matka Střezislava si totiž později vzpomněla, že biskup biřmoval Vojtěcha jako malého chlapce již dříve při své cestě panstvím Slavníkovců. Také V Magdeburku se setkal mladý Vojtěch s tělesnými tresty. To když bez dohledu vyučujících trávil volný čas hrou a nebyl připraven na školní práci. Později již vynikal ve všech směrech a začaly se u něj projevovat sklony k veliké a nefalšované zbožnosti. Vrcholem jeho církevní dráhy se stala slavná biskupská volba na Levém Hradci, místě, kde začínají křesťanské dějiny Čech. Stalo se tak v roce 982. Druhý pražský biskup zde nastoupil cestu církevního hodnostáře, která byla později násilně ukončena v pohanském Prusku ranami zuřivých vrahů. Vojtěch tak naplnil mučednickou smrtí vlastní chápaní smyslu lidského života a výrazným způsobem vkročil do křesťanské Evropy.
	Život Vojtěcha ovlivnila těžká nemoc Malou obec Libici nad Cidlinou dobře známe z hodin dějepisu. Víme, že je spjata s narozením druhého pražského biskupa svatého Vojtěcha a většinou si alespoň matně také vybavujeme souvislost Libice se sídelním hradem mocných Slavníkovců. Nejstarší hagiografické práce týkající se svatého Vojtěcha zachycují obraz dramatické události, která natrvalo ovlivnila další Vojtěchův život a byla možná i příčinou toho, že do dnešních dnů známe Vojtěcha, ba i Slavníkovce jménem. Nebýt možná nešťastné okolnosti, že maličký Vojtěch těžce onemocněl, přišly by české učebnice dějepisu o značné pasáže svého textu. "Otec často přistupoval k synáčkovi, kterého miloval více než ostatní, a jeho slzy svědčily o tom, jak velkou lásku k chlapci chová ve svém nitru. Hořká smrt už stála ve dveřích, tu náhle napadla rodiče spásná myšlenka." Dítě bylo položeno v kostele na oltář Panny Marie a rodiče vyslovili prosbu, aby syn, pokud přežije, byl zaslíben Bohu jako klerik k poctě Matky Boží. Úpěnlivé prosby obou rodičů měly být vyslyšeny a Vojtěch zůstal dál na tomto světě, aby ho přetvářel k lepšímu.  Zeptá-li se pozorný čtenář na existenci zmiňovaného kostela na hradišti v Libici, pak mu výzkum odpoví. Při vykopávkách byly opravdu nalezeny v hlavní části hradiště, nedaleko od vstupu z předhradí, zbytky na svou dobu veliké církevní stavby, kterou je možné pro její velikost a způsob stavby nazvat chrámem. V této budově ovšem asi nebyl malý Vojtěch položen na oltář, jelikož v době jeho narození (kolem roku 950) pravděpodobně ještě nestála. Legendista měl na mysli s největší pravděpodobností kostel Panny Marie na předhradí Libice. To se nacházelo v místech dnes stojící obce. Existence kostela je zde bezpečně prokázána a odhaduje se vznik jeho založení kolem roku 900. Do vypravování legendistů tak vše dobře zapadá.  "Když se pak smysly dítěte rozvily a neobratný jazyk se postupně učil mluvit, svěřili ho do rukou kněží, aby ho naučili prvním základům vědění." Také tento hagiografický motiv je v Libici bezprostředně doložen výzkumem pražských archeologů, protože byly na předhradí odhaleny relikty uvažovaného kněžského domu. Ten měl sloužit nejen k obývání, ale mohl být využíván také k běžné humanitní činnosti, o čemž svědčí například nálezy keramických zlomků a v neposlední řadě částí nástrojů používaných ke psaní. Po svatém Václavu zde tedy máme doklady o vzdělávání dalšího knížecího syna. U Vojtěcha to však není natolik překvapivé, jelikož víme, že se s ním již počítalo pro církevní dráhu. Podle svědectví legend byl otcem velice tvrdě potrestán, když odmítal odejít na vyšší studia bez oblíbeného služebníka, na kterého byl zvyklý od kolébky. Musel se odebrat do Magdeburku na studia svobodných umění. Zde byl omylem podruhé pomazán křižmem městským arcibiskupem Adalbertem a dostal jeho jméno. Matka Střezislava si totiž později vzpomněla, že biskup biřmoval Vojtěcha jako malého chlapce již dříve při své cestě panstvím Slavníkovců. Také V Magdeburku se setkal mladý Vojtěch s tělesnými tresty. To když bez dohledu vyučujících trávil volný čas hrou a nebyl připraven na školní práci. Později již vynikal ve všech směrech a začaly se u něj projevovat sklony k veliké a nefalšované zbožnosti. Vrcholem jeho církevní dráhy se stala slavná biskupská volba na Levém Hradci, místě, kde začínají křesťanské dějiny Čech. Stalo se tak v roce 982. Druhý pražský biskup zde nastoupil cestu církevního hodnostáře, která byla později násilně ukončena v pohanském Prusku ranami zuřivých vrahů. Vojtěch tak naplnil mučednickou smrtí vlastní chápaní smyslu lidského života a výrazným způsobem vkročil do křesťanské Evropy.
	sídlo Libice