Obecně
Z historie
Slavníkovci
	Slavník
	V druhé polovině 10. století se stále častěji setkáváme s mocnými pány snad poloviny Čech - Slavníkovci. Dnes nikdo neví, odkud přišli, zda byli původem potomky v Polabí žijících slovanských osadníků, jestli se stala jejich doména přirozeně se rozrůstajícím územím ovládaným na základě schopností, píle a prozíravosti. První Kosmovou poznámkou k roku 968 je věta: "Zemřel předák Vok." Vynořily se spekulace, zda právě on, Vok, nebyl předkem mocného rodu, dědem pozdějšího biskupa a světce Vojtěcha. Ovšem díky životu a především smrti druhého pražského biskupa dnes máme určitější představu alespoň o Vojtěchových rodičích. A právě podle jména jeho otce, Slavníka, od 19. století nazýváme nobilitu ovládající rozsáhlé území části Čech ze sídelní Libice. K podrobnějším informacím o Slavníkovi sáhneme do textu jedné z nejstarších vojtěšských legend "Est locus" sepsané kolem roku 1000 Vojtěchovým bývalým klášterním spolubratrem Janem Canapariem (+ 12.10.1004): "V těch končinách tedy, kde rozkvétala křesťanská víra, žil muž jménem Slavník, vynikající čestností i bohatstvím, jedinečný svou láskou ke spravedlnosti a dílem milosrdenství, významný muž mezi všemi obyvateli té země, velmi bohatý zlatem a stříbrem, uprostřed lákadel věrný strážce božího zákona." Charakteristika jistě výstižná a podrobná, avšak dnes působí šablonovitě a zdá se, že pisatel podřídil prostředek svému záměru glorifikovat právě Vojtěcha. Jan Canaparius dále pokračoval: "S úzkostlivou pečlivostí vedl život podle příkazů kněží, byl všem lidem milý a zvláště chudým byl přítelem." O tom, že nemůžeme ve všem věřit i současníkům tehdejších hrdinů, nás přesvědčí text další z legend, sepsané také kolem roku 1000 Brunem z Querfurtu (+ 9.3.1009): "Ačkoli byl pánem země, přece nebyl nijak zvláštní člověk: zřídka se modlil, ale domovem u něho bylo vlídné milosrdenství, nedbal o cudnost, ale štědře se staral o chudé." Brunovo líčení opravdu působí realističtějším dojmem. Charakteristika dost dobře zapadá do ovzduší teprve se prosazujícího křesťanství. Ve stejné legendě "Nascitur purpureus flos" se také objevuje zmínka o Slavníkově původu: "... který se rodem dotýkal pokrevní linie králů a jako nejbližší vnuk se podobou blížil králi Jindřichovi..." Mělo by se tedy jednat o krále Jindřicha I. (+ 2.7.936), který udržoval úzké vztahy s českým knížetem Václavem. Řadou badatelů je současně považován za potomka (po otci?) domácí slovanské nobility a současně mohl být díky manželce také Václavovým švagrem. Jisté snad je pouze to, že se mu někdy v padesátých letech 10. století narodil další syn - Vojtěch. Více světla do Slavníkova života nevnese ani Kosmovo vypravování ze samého počátku 12. století. Kronikářovou charakteristikou jeho osobnosti není nutné se hlouběji zabývat, protože je již na první pohled zřejmé, že vychází z dobových schémat. Důležitější je ale jeho výčet Slavníkem ovládaných území: "Sídlem tohoto znamenitého knížete byla Libice, ležící v místě, kde řeka Cidlina tratí své jméno, ústíc do volnějšího toku Labe. Knížectví jeho mělo tyto hranice: na západ proti Čechám potok Surinu a hrad, ležící na hoře, jež slove Oseka, při řece Mži. Rovněž na jižní straně proti Rakousům tyto pomezní hrady: Chýnov, Dúdleby a Netolice až doprostřed hvozdu, k východu proti zemi moravské hrad pod pomezním hvozdem ležící, jménem Litomyšl, až k potoku Svitavě, tekoucímu středem hvozdu, na sever proti Polsku hrad Kladsko, ležící nad řekou Nisou." Takový rozsah Slavníkova panství není dnes považován za pravděpodobný a právě archeologie nepotvrzuje svými nálezy některé výše jmenované lokality do doby 10. století. Zde má moderní věda ještě obrovský prostor. Ale vraťme se k samotné postavě vládce a shrňme si údaje: byl královského původu, ovládal rozsáhlé území části Čech, křesťanem se stal - avšak vedl nevázaný život, byl ženatý a zplodil několik dětí. Podle Kosmova údaje: "Zemřel Slavník, otec svatého Vojtěcha," opustil tento svět v roce 981 - prý dne 18.3. O jeho osudech dále můžeme polemizovat. Ale Kosmovi můžeme věřit alespoň v jednom jeho názoru: "Tento kníže Slavník, dokud žil, šťastně žil."
	sídlo Libice