Pro Čechy to v budoucnu znamenalo odvod poplatků do říšské pokladny a vojenskou pomoc římskému králi. Na první pohled potupný akt, nicméně v příštích letech budoucímu Českému státu velice prospěšný.
V roce 955 došlo k bitvě u Lechu, kde Ota I. společně s Boleslavem I. porazili rozpínavé Maďary, kteří se dostali na Velkou Moravu, kterou začátkem 10. století zničili, a do středního Německa. Po několikerém vítězství nad Maďary připojil Boleslav I. k Čechám i Moravu a přilehlé části Slovenska. Po dalších vojenských akcích rozšířil svůj vlil až na území Krakovska. Ač knížetem, byl kronikáři nazýván králem, a stal se tak jedním z nejmocnějších panovníků střední Evropy.
Když v roce 972 (967) umíral, odevzdal svému synu Boleslavu II. území, které se svým jádrem velice podobalo území dnešnímu, a položil tak základ budoucího jednotného Českého státu. Boleslav II. nastoupil na trůn vzápětí po skonu svého otce. Završil proces sjednocování a dokončil tak otcovo dílo.
Boleslava II. můžeme směle nazvat nejvýznamnějším přemyslovským vladařem 10. století. Čtvrt století panování Boleslava II. (972 /ev. 967/ až 999) bylo vyvrcholením kmenového sjednocení slovanského obyvatelstva Čech. Dostalo se mu přídomku "Pobožný", a to nejspíše proto, že se mu podařilo vymanit Čechy částečně z německého (mohučského) církevního područí. Za jeho vlády vznikaly v Čechách mnohé kláštery a v Praze byl ustaven biskupský stolec. Tento byl zřízen v roce 973 a prvním biskupem byl jmenován Dětmar, sice Sas, ale rozuměl slovanským jazykům i národům. Po jeho smrti převzal biskupskou berlu Vojtěch, syn knížete Slavníka, zemřelého v roce 981.
A nyní se dostáváme k meridu věci. Vojtěch pocházel ze slavného a Přemyslovcům rovnocenného rodu Slavníkovců. O tomto rodu ví dějiny příliš málo. Řekněme snad jen to, že jejich panství se rozkládalo na území severovýchodu až jihu Čech. Kníže Slavník zanechal šest mužských potomků a snad proto Přemyslovci s nervozitou očekávali, zda při dělbě území nesáhnou pozůstalí na území jejich. Dost na tom, že Slavníkovci razili vlastní mince, měli vlastní vojsko a druhé nejvyšší místo v zemi zastával Slavníkovec Vojtěch.
Volba Vojtěcha biskupem byla čistě diplomatickým tahem, neboť rok po smrti knížete Slavníka si nemohl kníže Boleslav dovolit otevřené nepřátelství. Ale brzy se dostal do konfliktu s Vojtěchem a odtud se spory přenesly na celý rod. Nyní tedy víme co předcházelo osudnému dni 28. září 995, kdy byl v Libici nad Cidlinou doslova vyvražděn rod Slavníkovců.
Přemyslovci šikovně využili situace, kdy tehdejší německý panovník Ota III. pořádal válečnou výpravu proti pohanským Bodrcům a pomoc přislíbily i dva sbory z Čech. Přemyslovský pod vedením Boleslava Ryšavého (syn knížete Boleslava II.) a slavníkovský pod vedením Soběbora, nejstaršího syna knížete Slavníka. Na Libici tehdy zůstali čtyři mladší bratři (Spytimír, Pobraslav, Pořej a Čáslav), malá posádka a ženy s dětmi.
Proč Vršovci, kteří vedli útok na Libici jménem Přemyslovců, vybrali právě svátek sv. Václava, zůstává dodnes záhadou. Obléhání prý trvalo dva dny, během kterých obléhaní prosili, zda by mohli vykonat bohoslužbu za sv. Václava (zavražděného před 60. lety). Útočníci se jim však vysmáli a odpověděli: "Váš-li je Václav, náš zase Boleslav". Nebyl ušetřen nikdo, i když se zbytek obyvatel uchýlil na svatou půdu kostela. Po zničení Libice následovalo vypálení ostatních důležitých hradišť, důležitá strategická opevnění obsadili Přemyslovci a Libici dostali darem Vršovci, jako dar za spoluúčast. O něco později potkalo Vršovce podobné neštěstí jako Slavníkovce.
28. září 995 bylo důležitým mezníkem českých dějin. Vznikl jednotný Český stát pod vládou jednoho panovníka Boleslava II. a Přemyslovci se tak stali zhruba na tři sta let jedinými pány tohoto území.
Poslední dva živí Slavníkovci, bratři Soběslav a biskup Vojtěch, se sešli v polském Hnězdně, kde u polského panovníka Boleslava Chrabrého našli azyl.
Vojtěch, zlomen tragédií rodu a zklamán životem, odchází ze svého azylu v Hnězdně kázat křesťanskou víru mezi pohanské Prusy. Tam roku 997 nalezl co hledal - smrt mučedníka.

Pavel Hulák