| Obecně | ||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Z historie | ||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Husité | ||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Válečnictví a bitvy | ||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Husitská taktika boje Vojenství a zejména vojenské umění ozbrojených sil husitského hnutí, zaznamenalo zvláštní epochu v dějinách vojenství a získalo převahu nad rytířskými vojsky. Upaltňovalo nové taktické prvky, jako jsou převaha pěšáků vyzbrojených zbraněmi střelnými, bodnými a údernými; jezdectvo lehké a nečetné šlechtické; dělostřelectvo hrubé obléhací a polní; vozové hradby; proti přesile převaha sil v rozhodujícím místě a čase, rychlé a pružné manévrování, útok z ústupu. Převaha husitských vojsk se projevovala i v jejich vysoké bojové morálce. Všichni šli do boje s přesvědčením, že zápasí za spravedlivou věc. Proto také měl husitský chorál "Ktož jsú boží bojovníci" mocný bojový účin a jeho zpěv nejednou obrátil nepřítele na útěk ještě dříve, než došlo k boji. Husitská vojska se řídila zvláštním vojenským řádem, jenž zaručoval dokonalou organizaci a kázeň, kterou nikdy nemohla mít vojska protihusitská, naverbovaná z nejrůznějších končin Evropy a dychtící toliko po válečné kořisti. |
||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Nepřátelská vojska Hlavními organizátory boje proti českému revolučnímu hnutí se stali uherský král Zikmund (jemuž šlo především o dědictví po zemřelém bratrovi) a římská církev, která chápala nebezpečí hrozící jí od upevnění revolučního hnutí v Čechách. Církevní výzvy a usilovná činnost krále rozmnožily už v roce 1420 veliké vojsko, složené z křižáků mnoha národností a jazyků. Smíme-li věřit Vavřinci z Březové, shromáždili se u Prahy: "Čechové a Moravané, Uhři, Charváti, Dalmačtí a Bulgaři, Valachové, Sikulšťí, Cuni, Jasi, Rusové, Holí i Slováci, Prušané, Švábi, Turyngenští, Štýrští, Míšenští, Bavorští, Rakušané, Sasíci, Frankové, Franští, Angličané, Brabanští, Vestfálové, Holandové, Šveycaři, Lužičtí, Korytané, Aragonští, Hyšpanové, Poláci a Němci od Reyna a jiní mnozí." Už z tohoto soupisu je zřejmo, že převahu měla vojska ze zemí sousedících s Čechami, ze zemí německých, z Rakouska, z Uher, ze Slezska a Lužice. Tyto země dodávaly hlavní síly nepříteli v průběhu celého období války proti husitským Čechám. Křižácké armády byly nástrojem církevní i světské reakce v boji starého feudálního světa proti husitskému hnutí. Nesly všechny znaky feudální roztříštěnosti a třídní výlučnosti a byly proto morálně slabé a neukázněné. Ani veliká početní síla, ani nejmodernější tehdy bojová technika nemohly jim zaručit vítězství v nespravedlivé, panské, utlačovatelské válce, ve které křižáci neúspěchy na bitevním poli nahrazovali zvěrstvy, krutostí a terorem proti bezbranému lidu. V boji proti jakékoliv soudobé armádě feudálního typu byly by významnou silou, avšak musely podlehnout tam, kde narazily na vojsko nového typu, vojsko, které bojovalo za uskutečnění požadavků prostého lidu. |
||||||||||||||||||||||||||||||||||
Nejdůležitější
bitvy
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Spanilé jízdy Kolem roku 1426 byla síla husitských vojsk tak obrovská, že husité mohli podnikat protiútoky a vést ofenzivní boje na cizích územích. Setkávali se přitom s účinnými sympatiemi lidu, jenž se mnohdy připojoval k husitům za jejich útoků na sídla feudálů a vysokého duchovenstva. Nejednou se husitská vojska vracela ze "spanilých jízd" početnější, než byla byla při odchodu z Čech. Husité pronikali za svých výprav na Slovensko a do Uher, do Rakous, do Německa, do Slezska a za tažení na pomoc Polsku proti Řádu německých rytířů se dostali až na pobřeží Baltského moře. Zároveň šířili své myšlenky v manifestech, psaných různými jazyky a rozesílaných daleko široko po střední i západní Evropě. Husitské učení mělo bezprostřední vliv na lidová hnutí na Slovensku, v Německu, ve Francii a jinde. |
||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Zdroj informací: Husité | ||||||||||||||||||||||||||||||||||