Obecně
Z historie
Husité
	Jan Žižka
	Nikdy neporažený husitský vojevůdce a tvůrce husitské bojové taktiky. Narozen kolem roku 1360 v chudém jihočeském rodu, byl nucen si obstarávat svou obživu ve vojenských službách, po jistý čas dokonce jako šlechtický člen lapkovské družiny. Královským listem z roku 1409 mu však byly všechny viny prominuty. Roku 1410 se zůčastnil v české vojenské posile po boku polsko-litevského vojska vítězné bitvy u Grunwaldu proti Řádu německých rytířů. Poslední léta před vzplanutím revolučních bojů prožil jako králův "čeledín", tedy člen ozbrojené stráže.      Na historickou scénu vstoupil roku 1419, kdy za podzimních bojů v Praze se zasloužil o dobytí Vyšehradu. Pod jeho vedením zaznamenalo táborské vojsko rozhodné úspěchy a stalo se první vojenskou silou v zemi. Ač ztratil roku 1421 i druhé oko, zůstal v čele vojska a nadále se v rozhodné míře podílel na politických rozhodnutí. Jeho snahou byl společný boj proti zkažené církvi a králi Zikmundovi. Tvrdě porazil síly panských odpůrců a roku 1424 stál vlastně před cílem svého snažení - před sjednocením hnutí proti společnému nepříteli. Nenadálá smrt 11. října 1424 překazila jeho státnické plány.      Žižka vybudoval stálé polní vojsko, vypracoval systém obrany ve vozové hradbě a nasazení dělostřelby. Je právem označován za největšího vojenského génia českých dějin.
	Zeman Jan Žižka z Trocnova je považován za největšího českého válečníka a vojevůdce. Narodil se kolem roku 1370 do zemanské rodiny Řehoře a Jany. O prvních 40ti letech jeho života se zachovaly pouze torzovité zprávy. V těchto letech se pohyboval jako žoldnéř v několika zemích. Roku 1412 vstoupil do služby na pražském královském dvoře. Dne 30.7.1419 se podílel na defenestraci na novoměstské radnici. V témže roce odchází s dalšími radikálními husity do Plzně. V březnu byl donucen k ústupu z katolické Plzně a útočiště nalezl v nově osídleném městě Tábor. Při přesunu do Tábora svedl jednu z nejznámějších bitev u Sudoměře (25.3.) s katolickými oddíly panské jízdy ze Strakonic a Písku, které se svojí nepočetnou hotovostí porazil.  Táborská strana ho zvolila jedním že čtyř hejtmanů a v této funkci dosáhl další vojenské úspěchy. Se svým vojskem úspěšně ubránil Prahu proti první křižácké výpravě (bitva na Vítkově 14.7.1420). Roku 1421 se podílel na vymýcení sekt v Táboře. V červnu roku 1421 byl zvolen do dvacetičlenné prozatimní vlády. Při dobývání hradu Rabí (1421) utrpěl těžké zranění druhého oka a zcela oslepl. V letech 1421-1422 se zúčastnil bojů proti druhé křížové výpravě, zaznamenal výrazné úspěchy a král Zikmund Lucemburský byl donucen opustit Čechy. Na přelomu let 1422-1423 se ideově rozešel s tábory a odešel do východních Čech. Zde založil východočeský husitský svaz se stálým polním vojskem.V praxi zde uplatňoval jím vydaný ”Žižkův vojenský řád”, který stanovil hlavní zásady, kterými se měli řídit příslušníci Žižkova bratrstva. Pokus umírněné husitské šlechty a Pražanů porazit Žižku, v bitvě u Strauchova dvora dne 4.8.1423, skončil nezdarem. Tvůrce vojenské defenzívní taktiky opírající se o vozovou hradbu, umřel během vojenského tažení u Přibyslavi dne 11. října 1424.
	Zdroj informací: Husité