Obecně
Z historie
Husité
	Jan Hus
	Jan Hus kázal apoštolskou chudobu, odmítal církevní fiskalismus, beneficia, kupování úřadů a kupčení s odpustky. Učil také, že světské i církevní vrchnosti ztrácejí po spáchání těžkých hříchů právo vládnout. Husovo učení vzbudilo velký ohlas u Čechů, jejichž národní cítění povzbuzovalo. Protože vysoký klérus tvořili v Čechách z velké části Němci, dostávaly Husovy útoky proti zesvětštělé církvi národní zabarvení.      Husovi nejprve zakázali jakožto knězi kázat, pak byl uvržen do klatby a kvůli odpustkům se dostal do sporu i s králem Václavem IV., jenž ho až dosud chránil. Římskoněmecký král Zikmund mu nabídl s pozváním na koncil i ochraný glejt. Hus se v Kostnici objevil 3. listopadu 1414, první výslech se konal 28. listopadu. Přes Zikmundovy protesty byl zatčen a postaven před soud. Bylo mu předloženo 30 kacířských článků z jeho spisů a požadováno na něm, aby je odvolal. Hus však trval na pravověrnosti svého učení a odmítl odvolání, a tak byl 6. července 1415 odsouzen k smrti upálením. Ježtě téhož dne byl rozsudek vykonán.
	Jan Hus je domácí i světové veřejnosti znám jako jeden z největších reformátorů katolické církve. Jan Hus se narodil v Husinci u Prachatic. Od roku 1390 studoval na Karlově univerzitě v Praze, kde získal roku 1393 titul bakaláře a o tři roky později i titul mistra svobodných umění. V roce 1400 byl vysvěcen na kněze. V letech 1401-1402 byl děkanem artistické fakulty a od roku 1402 kázal v Betlémské kapli na Starém Městě pražském.Od roku 1409 působil rok jako rektor Karlovy univerzity v Praze. Jan Hus je především znám jako představitel a vůdce českého reformního hnutí, který usiloval o nápravu křesťanské církve a společnosti důsledným respektováním novozákonních ideálů. Za svůj vzor Jan Hus považoval anglického myslitele Johna Viklefa. Spojovaly je názory o zbavení církve pozemkového majetku zásahem světské moci a obnovení jejího apoštolského poslání. Svými názory se dostal do sporu s dogmatickým výkladem víry, reprezentované papežským stolicem. Zejména od roku 1408 se však on i jeho příznivci stále častěji dostávali do sporů s ideovými protivníky, mezi než patřili především němečtí mistři na univerzitě v Praze a česká církevní hierarchie. Po vyhlášení interdiktu nad Prahou roku 1412 město Hus opouští a žije pod ochranou šlechtických příznivců na venkově, nejprve na Kozím Hrádku a v Sezimově Ústí, poté na hradě Krakovci u Rakovníka. Jan Hus získal podporu vlivných kruhů, včetně předních osobností královského dvora, mezi jinými i krále Václava IV. Dne 14.října 1414 se vydal Jan Hus do Kostnice. Doprovázela ho menší družina asi třiceti jezdců, u konce cesty byl 3.listopadu. Po několika formálních slyšení u koncilu, který shledal některé jeho učení jako kacířské, byl Hus zbaven kněžské hodnosti a odsouzen k smrti upálením dne 6. července 1415. Jeho smrt posílila v českých zemích reformní hnutí, jež přerostlo v období husitských válek.
	Zdroj informací: Husité