Lidé | ||||
Filozofové | ||||
Sókratés | ||||
Sókratés
se narodil kolem roku 470
př.n.l. jako syn sochaře a porodní báby v Athénách. Své rodné město opouštěl
jen tehdy, když se účastnil vojenských polních tažení, při nichž vynikal
statečností a schopností snášet námahu. Jeho zevnějšek, podle jedné
dochované busty, neodpovídá ani obvyklému obrazu Řeka. Mohutná zavalitá
postava, široká hlava, kulatý obličej s tupým nosem. Povolání svého otce,
kterému se vyučil, brzy opustil a právě tak zanedbával rodinu -
příslovečnými se staly výčitky jeho ženy Xantipy - aby se mohl zcela věnovat
novému způsobu vyučování. Prostě oblečen se procházel denně po athénských
ulicích a náměstích. Obklopoval ho průvod jeho žáků, mezi kterými bylo mnoho
mladíků z předních rodin města. Vyučoval bezplatně a živ byl z pohostinnosti
svých žáků a přátel. Sókratés se neobracel jen na svoje žáky, ale rád oslovoval i náhodné
kolemjdoucí. Začínal zpravidla nevinnými otázkami, které stále prohluboval a
nepolevil, dokud nepřivedl hovor k obecným filozofickým otázkám jako: Co je
zdatnost? Jak se dobereme pravdy? Která ústava je nejlepší? Přitom svého
partnera zaháněl stále více do úzkých, dokud nepřiznal své nevědění, což byl
výsledek, kterého Sókratés chtěl dosáhnout. Ústava města Athén byla velmi demokratická. Pokud ovšem hovoříme o řecké demokracii, nesmíme zapomínat, že více než polovina obyvatel Athén byli bezprávní otroci. Z výnosu jejich práce vyrůstal blahobyt ostatních obyvatel. Všechny formy ústavy se vztahovaly výlučně na svobodné obyvatele. Nikdo nepochyboval o spravedlnosti otroctví. Zásady ústavy byly důsledné, až přepjaté. Jako přepjatá se ústava jevila principiálně nesprávná jejím protivníkům, straně aristokratické. V období peloponéské války (431 - 404 př.n.l.) zuřil v Athénách rozhořčený stranický boj mezi vládnoucími demokraty a těmi, kteří považovali aristokratickou ústavu Sparty za lepší. Sókratés, který se na politice aktivně nepodílel, byl považován za mluvčího aristokratické strany. Když Athény podlehly, došlo k dočasnému svržení demokratické vlády, ale po novém převratu demokracie se opět dostala k moci a osud Sókratův byl zpečetěn. Byl postaven před soud kvůli bezbožnosti. Jeho smělá obhajoba se zachovala v Platónově podání. Sókratés byl odsouzen k smrti a musel vypít pohár jedu. Sókratova filozofie |
||||
převzato z časopisu Natura Plus (http://natura.baf.cz) - článek Filozové starověkého Řecka, zpracovali: Jiří Svršek a Lenka Ládková |