|
Slávu zakladatele řecké vědy, zejména
matematiky, lze přiznat stejným právem jak milétským přírodním filozofům
Tháletovi, Anaximadrovi a Anaximenovi, tak Pýthagorovi.
Pýthagorás se narodil na ostrově Samos a žil v období mezi rokem 571
až 497 př.n.l. Po dlouhých letech putování, které ho podle antických pramenů
zavedlo i do Egypta a Orientu, se stal zakladatelem náboženského řádu v
Krotónu, dnešním Cotrone v jižní Itálii.
Pýthagorás byl matematik, astronom a filozof. V matematice je jeho jméno
spojeno zejména s Pýthagorovou větou a s větou, která tvrdí, že součet úhlů
v trojúhelníku je roven dvěma pravým úhlům. Pýthagorás se matematikou
nezabýval samoúčelně jako speciální vědní disciplínou. Postavil ji do středu
své filozofie, především její nauku o číslech. Tvrdí se, že Pýthagorás byl
první, kdo použil slovo "filozofie" v dnešním smyslu. Připadalo mu troufalé,
aby se nazýval "sofos", tedy mudrc, jak bylo tehdy běžné, a tak si skromněji
říkal "filosofos", přítelem či milovníkem moudrosti.
Pýthagorova filozofie
Pýthagorejská nauka v číslech spatřuje vlastní tajemství a stavební prvky
světa. Každé z čísel od 1 do 10 má zvláštní moc a význam, především však
úplná desítka. Harmonie světa, který Pýthagorás nazývá "kosmem", spočívá v
tom, že je uspořádán podle číselných vztahů. Pýthagorás tyto vztahy hledal v
hudbě a objevil číselné vztahy mezi harmonickým souzvukem tónů a délkami
znějících strun.
Hudební harmonii Pýthagorás nalézal i ve stavbě vesmíru. Podle jeho učení
každé vesmírné těleso vydává zvuk, avšak tuto "hudbu sfér" my nevnímáme.
Na rozdíl od milétských přírodních filozofů Pýthagorás nehledal tajemství
světa v prálátce, nýbrž v prazákonu, tedy v neměnných číselných vztazích
mezi jednotlivými součástmi světa.
Pýthagorejské učení obsahuje mnoho myšlenek morálně praktických, které
však ukazuje na silnou pověrčivost pýthagorejců i na primitivní vysvětlování
některých přírodních jevů, založené na náboženské fantastice.
Veškeré pýthagorejské učení se dělilo na exoterické, tedy veřejné či
přípravné a na esoterické, tedy tajné vnitřní učení stoupenců (zasvěcenců)
Pýthagorova učení, kteří žili ve vlastní škole v Krotónu. Fyzický i duchovní
život esoteriků byl podřízen přísným pravidlům, v zásadě budovaným na víře
ve stěhování duší a uzákoněným neomezenou autoritou zakladatele učení
Pýthagora, jehož výrok byl pro ně vždy kritériem pravdy: "autos efá = on sám
řekl" platilo za důkaz. Pýthagorejská etika má příbuzné rysy s indickou
etikou, neboť vyžaduje disciplínu, střídmost a zdrženlivost.
Podle některých pramenů Pýthagorás zahynul v Krotónu při násilném
rozehnání a vypálení shromaždiště, podle jiných opustil město a zemřel ve
vysokém věku v Metapontu. |
|