Význačným rysem Konfuciovy filozofie, stejně jako základním rysem čínské filozofie vůbec, je příklon k člověku a k praktickému životu. Proto jeho filozofie neobsahuje žádný propracovaný a uzavřený systém logiky, etiky nebo metafyziky.
Logiku, jako zvláštní filozofickou disciplínu, Konfucius nezná. Neučil své žáky všeobecným zákonům myšlení, ale snažil se je přivést k samostatnému a správnému myšlení.
Konfucius nezanechal ani propracovanou metafyziku a k těmto problémům se vyslovoval nerad. Když se ho jednou jeho žák tázal na službu duchům a na smrt, odpověděl: "Když ani nevíme, jak sloužit lidem, jak bychom mohli vědět, jak sloužit duchům? Když nevíme nic o životě, jak bychom mohli něco vědět o smrti?" Konfucius je obecně považován za agnostika, člověka přesvědčeného o tom, že o metafyzických otázkách nemůžeme nic vědět.
K tradovanému čínskému náboženství, spojené s uctíváním Nebes, jako neosobně myšlené moci, duchů a mánů zemřelých, se Konfucius stavěl kladně. Své žáky nabádal, aby dodržovali rituální předpisy, ale není jisté, zda to činil z náboženského přesvědčení nebo z úcty k tradici.
Na prvním místě jeho učení stojí blaho lidu. Jeho nauka je sbírkou zásad chování a mravních zásad, tedy v zásadě etikou, společenskou naukou a politikou, protože Konfucius nenahlíží na člověka jako na izolovaného jedince, ale jako na součást rodiny, společnosti a státu.
Ideálem konfuciánského myšlení není od světa odvrácený, asketický stařec, jako je tomu v případě indické filozofie, ale zralý, člověka a světa znalý mudrc, který ve všem zachovává pravou míru. Urozeného člověka vyznačuje neustálá sebevýchova, mravní vážnost ve všem konání a jednání, upřímnost v jednání s bližními. Postavením ani hmotnými statky nepohrdá, ale je vždy ochoten se jich vzdát v zájmu svých mravních principů.
Dobro oplácí dobrem a zlu čelí spravedlností. Vnější a vnitřní stránka charakteru člověka musí být v rovnováze. Říká: "U koho obsah převažuje nad formou, ten je neotesaný. U koho převažuje forma nad obsahem, ten je písař. Urozený je ten, u koho jsou forma a obsah v rovnováze".
Konfuciův názor na lidské chování lze shrnout pravidlem lidského chování u nejrůznějších národů: "Co sám necheš, nečiň jiným!".
Pro život jednotlivce a celé společnosti Konfucius žádá poctivost, vážnost, příkladné chování vládců a zachovávání tradičních závazků. Tomuto neustálému zdůrazňování mravních principů lze porozumět, pokud si připomeneme, že Konfuciovu působení předcházela doba uvolňování mravnosti, zanedbání tradičních vazeb a volnomyšlenkářství. V té době vystupovali sofisté, kteří kritizovali jak tradované náboženství, tak i vlády, hlásali relativnost dobra a zla. Sofisté byli lidé, kteří pochybovali o všem a soudili, že mohou stejně dokázat nebo vyvrátit kteroukoliv věc. Bez jakékoliv mravní odpovědnosti využívali své dialektické myšlení pro jakýkoliv účel.
O jednom z nich, jistém Teng-ši, se vypráví následující historka: "Řeka se rozlila z břehů a v ní se utopil jistý bohatec. Jeho mrtvolu našel rybář. Rodina ji chtěla koupit, ale rybář požadoval příliš mnoho peněz. Proto se obrátila na Teng-Šia. Teng-ši řekl: 'Můžete být klidní, nikdo jiný od něj tuto mrtvolu nekoupí'. I rybář se začal strachovat a i on se obrátil na Teng-šia. Teng-ši mu řekl: 'Buď klidný, jinde kupovat nemohou.'"
Konfucius sváděl se sofisty úporný zápas. V době svého úředního působení prý odsoudil jednoho sofistu k smrti kvůli nebezpečnosti jeho dogmatického vystupování. V době mravního rozvratu nabádal Konfucius lid i jeho vládce k návratu k osvědčeným a starobylým normám společenského řádu. Jádro jeho nauky je obsaženo v tomto výroku z Velkého učení: "Když staří chtěli, aby v říši zářila ctnost, museli napřed uspořádat stát; když chtěli uspořádat stát, museli napřed vnést pořádek do své domácnosti; když chtěli vnést pořádek do domácnosti, zdokonalovali napřed svou vlastní osobu, napravovali napřed svá srdce; když chtěli napravit svá srdce, starali se napřed o pravdivost svých myšlenek; když se chtěli starat o pravdivost svých myšlenek, zdokonalovali napřed své vědění."
K tomu, aby v lidských hlavách a srdcích zavládl řád, je podle Konfucia nutné, aby se věci nazývaly pravými a prostými jmény. Pro mír, blahobyt a poctivost je nejvíce zhoubné zmatení pojmů. Když Konfuciovi byl položena otázka, jaké opatření ve státě by učinil, kdyby k tomu měl moc, odpověděl: "Zajisté nápravu pojmů!"
Za rozhodující hodnotu pro zachování a upevnění státu Konfucius považoval výchovu, zlepšení a rozšíření veřejné výuky, která by byla přístupná všem. Více než pouhé vědění zdůrazňoval Konfucius význam zdokonalování uměleckého cítění a výchovy ke slušnosti a mravnosti. O mravnosti soudil, že přinejmenším formuje zevní charakter proti nebezpečným výstřelkům: "Kdo si myslí, že je tato hráz zbytečná, může si být jist, že bude trpět škodami, které způsobí vody, jež se touto hrází provalí."