Vlastním jménem Gustav Meyer. Narodil se jako nemanželské dítě německé herečky Marie Meyerové a würtenberského ministra Carla, svobodného pána von Varnbůhler von und zu Hemmingen. Pobýval v řadě měst, podle toho, kde jeho matka získala herecké angažmá. V Mnichově začal studovat na gymnáziu, v roce 1885 odtud přešel přes Hamburg do Prahy, kde roku 1888 absolvoval obchodní akademii. Zde ho matka opustila, když získala další angažmá v Berlíně.
V Praze si se společníkem otevřel bankovní dům za pomoci peněz poukázaných mu v den plnoletosti otcem.
Roku 1891 spoluzaložil a předsedal lóži "U Modré hvězdy", odbočce teozofické společnosti, jejímiž členy postupně byli i Julius Zeyer, Emanuel z Lešehradu a Karel Weinfurter. V této době získával znalosti z parapsychologie a okultismu, z dějin tajných spolků a řádů...
Jako spisovatel satirických povídek a časopiseckých článků si proti sobě poštval mocné, kteří se ho pokusili zničit. Byl zatčen a obviněn, že své klienty okultními praktikami nutil k nevýhodným finančním transakcím. Vina mu sice nebyla prokázána, ale existenčně byl zničen. Proto opustil v roce 1904 Prahu natrvalo.
Nějakou dobu strávil ve Vídni a na cestách po Evropě, až se se svou druhou manželkou usadil roku 1906 v Mnichově a v roce 1911 v malém, dřevěném, dnes již bohužel neexistujícím, domě ve Starnbergu u Starnbergského jezera poblíž Mnichova. Dům pojmenoval, jako vzpomínku na Prahu, "U poslední lucerny" (název mýtického domu v Zlaté uličce, který je vestavěn do hradební zdi a který je možno spatřit jen za určitých nocí - je jedním z několika míst v Praze, jímž lze podle pověsti v určité noci vstoupit do astrálu).
Meyrink slavil jako spisovatel velké úspěchy, ale čím více esoterismu jeho literární dílo obsahovalo, tím více klesal zájem o ně. Meyrink byl od určité doby sužován osudovými ranami, chorobou páteře, tragickou sebevraždou svého syna Haro a posléze i bídou, která ho stihla po neúspěších jeho literární produkce.
Za svého pražského pobytu, vyčerpán neustálými konflikty, se Meyrink rozhodl pro sebevraždu (ve svých 23 letech), ale přikládaje ke spánku revolver značky Bulldog, všiml si, že mu někdo strká pod dveře jakési papíry. Odložil sebevražedný výstřel, aby se podíval co to je. Byly to prospekty na okultistickou literaturu, které ho tak zaujaly, že zcela propadl tajným vědám. Energický Meyrink si začal obstarávat celé haldy knih, které mu docházely z Německa, Anglie a odjinud. Začal si také dopisovat s tehdejšími významnými okultisty, navazovat kontakty s různými řády a stal se posléze členem bratrstva Sad Bayů, které údajně založilo Prahu a bylo nazýváno Asijští bratři.
Od roku 1901 začal publikovat povídky, jejichž ironie, antimilitarismus, ale i fantastičnost a tajuplnost dráždily tehdejší měšťáky, avšak zároveň vyvolávaly značnou pozornost. Skutečnou proslulost však získal Meyrink až vydáním svého prvního ”staropražského románu” Golem, který se stal opravdovým bestsellerem. Během 1. světové války vyšla i Zelená tvář (1916) a Valpurgina noc (1917). Ovšem jako nepřítel šovinismu a militarismu se pak stal obětí rozsáhlé kampaně, vedoucí až ke konfiskaci jeho děl německými úřady. Meyrink publikoval i po válce (mimo jiné Bílý dominikán, Anděl západního okna - odehrává se také z větší části v Praze). Brzy objevil magické kouzlo Prahy, které jej uchvátilo už navždy. Jeho povídka Neviditelná Praha je vyznáním této lásky k magické Praze. Meyrink tu napsal: "Neznám jiné město, které by člověka - bydlí-li v něm a zvětrá-li s nim duchovně - k sobě tak podivuhodně kouzelně vábilo a jež by tak neodolatelně vybízelo k návštěvě míst jeho pohnuté minulosti - jako Praha. Vypadá to, jako by mrtví volali nás živé na místa, kde kdysi trávili své pozemské bytí, aby nám pošeptali, že Praha nemá své jméno nadarmo-, že je ve skutečnosti prahem mnohem užším než na jiných místech země... pak kráčíme jakoby pod jakýmsi vlivem, nevidíme a neslyšíme nic, co bychom už dávno nevěděli, ale odnášíme si pocit, na který nelze zapomenout do pozdního stáří - podivný pocit, jako bychom nějakým způsobem překročili práh."
Byl mj. spoluzakladatelem a předsedou Lóže u Modré hvězdy, kam patřil i Julius Zeyer a Emanuel z Lešehradu
V Prokopském údolí u Prahy konal Meyrink své první pokusy s evokativní magií, v Praze na Kampě, sedě jedné zimní noci na lavičce, ponořen do meditace o vnitřním zření, prožil vizi, která mu otevřela "vnitřní oko". Třiadvacetiletý Meyrink se v Praze stal okultistou a později jogínem a od roku 1892 mystikem, žákem rakouského "tkalce" Friedricha Mailándera. V té době měl také úzké osobní styky s baronem Adolfem Leonhardim a byl členem jím založené pražské teosofické lóže. "Jako prorok dávných dob tvořil Meyrink své dílo," napsal o něm jeho životopisec, pražský Němec a okultista H. Fritsche, který byl jeho přítelem a který vydal v Praze pozoruhodné dílo Kleines Lehrbuch der weissen Magie (1934). Meyrinkovo dílo velké Zkušenosti a velkého Poselství všem hledajícím musí nutně potkat a prožít každý vážný zájemce o jakýkoli druh esoterismu. Dne 3. prosince se Meyrink rozloučil se svými nejbližšími, zaujal jógickou pozici a s východem slunce dne 4. prosince 1932 vědomě a naposled překročil navždy práh: "Jeho věčné oči pohližely k východu, k Praze" napsal Fritsche (August Strindberg - Gustav Meyrink - Kurt Aram: Drei magische Dichter und Deuter, Prag-Smíchov 1935, s. 22).