Noe si podle Božího návodu postavil třípatrové dřevené plavidlo ve tvaru truhly, které me- lo do boku vsazené dveře, světlík ve střeše a trup vymazaný smolou. Jednou ze záhad spo- jených s archou je, jak mohl prostor zvící 12 250 čtverečních metrů pojmout takové množství tvorů. Někteří badatelé vyslovili názor, že při plavbě všichni upadli do zimního spánku. Jinou možností naznačenou v hebrejském originále je, že s Noem byla v arše jen býložravá zvířata.
Podle Genesis archa nakonec spočinula na pohoří Ararat a tam její osazenstvo čekalo, až vody povodně opadnou. Když holubice Noemovi přinesla v zobáčku čerstvý olivový lístek, poznal, že se na zem vrací život. Pasažéři se vylodili — rok a deset dní poté, co nastoupili do archy.
Četné pokusy najít zbytky archy se soustředily na rozeklaný vrchol Araratu nedaleko dnešních tureckých hranic s Íránem. Traduje se, že místní mniši kdysi ukazovali ,,trosky" archy, a roku 1887 indický arcijáhen Nouri tvrdil, že na hoře objevil velkou loď plnou sněhu. Francouz Fernand Navarra na tomto místě roku 1955 nalezl opracované dřevo, zkoušky uhlíkovou metodou však ukázaly, že pochází ze středověku. Jsou i další kandidáti. Dvě římské medaile, staré osmnáct set let, zachycují vytahování lodi na souš u nedalekého města Apamea Cibotus (kibotos znamená řecky „archa") v bývalé provincii Frýgie. Turečtí archeologové zase zkoumají pozůstatky pod sesuvem půdy na severním svahu hory Cudi Dag, ležící asi třicet kilometrů na jih od Araratu. Jsou si jisti, že jsou na stopě archy. Geologové tvrdí, že to je synklina — geologická struktura vzniklá prohnutím zemských vrstev.
Starozákonní příběh o potopě není jediný. Vyprávění o potopě světa lze najít přinejmenším ve dvaceti mytologiích po celé zeměkouli. Příběh o potopě se stejnými motivy jako v bibli je obsažen například v babylonském eposu o Gilgamešovi. Gilgameš, který se vydal hledat věčný život, se setkává s mužem, který se podobá Noemovi a jmenuje se Utanapištim. Ten mu vypráví, jak on a jeho rodina přežili prudkou bouři v jakési arše, na jejíž palubě byla rovněž zvířata a zásoby. Také oni přistáli na vrcholku hory a vyslali ptáky, aby zjistili, zda vody již opadly.
I ti, kteří uctívali pravého Boha, odmítli Noemovo poselství. Byli přesvědčeni, že Bůh lásky nemůže zničit své stvoření. Tehdejší věda je přesvědčila o tom, že nemůže pršet ? vždyť od stvoření nikdy nepršelo. Mysleli si, že Noe mluví o blížícím se soudu jen proto, aby je zastrašil, a že žádné nebezpečí nehrozí. (Bližší informace ? viz PP, kapitola Potopa)
Co udělal Noe proto, aby předal Boží poselství a zůstal věrný, i když se blížila poslední hodina tehdejší společnosti? Žd 11,7
"Byl to příklad víry v Boží zjevení." (PP 92-95) Naproti tomu "mudrci tohoto světa, kteří studovali vědu a objevovali přírodní zákony, tvrdili, že takováto možnost neexistuje, a proto Noemovo poselství nemůže být pravdivé. Schopní muži Noemovy doby se spojili proti Boží vůli a pohrdli Božím poselstvím i jeho poslem. Když jej nedokázali přesvědčit ? Noe zůstal neochvějně věrný Božímu slovu, označili jej za blouznivce a chvástavého starce, který věří nevědeckým pověrám... Noe neměl čím vyvrátit jejich vědecké důkazy. Mohl však zvěstovat Boží slovo, protože věděl, že v sobě skrývá nekonečnou Stvořitelovu moudrost a že neztratilo nic na své pravdivosti a síle, přestože jím lidé pohrdají a vysmívají se mu." (ST 18. 4. 1895)
Dle Církve adventistů sedmého dne
