| Obecně | ||||
| Z historie | ||||
| Panovníci | ||||
| VRATISLAV II. | ||||
| (+ 14. 1. 1092) - český kníže a král a polský král z rodu Přemyslovců | ||||
|
Druhorozený syn Břetislava I. se ujal vlády po smrti
staršího bratra Spytihněva roku 1061. Mladším bratrům Konrádovi a
Otovi určil úděly na Moravě, zatímco Jaromír se měl stát podle
otcovy vůle nástupcem biskupa Šebíře. Vratislav byl zásadový a prozíravý
politik a skvělý válečník, ale také muž "prchlivý a mstivý".
Byl nejvěrnějším spojencem císaře Jindřicha IV. v jeho bojích s
papežem a německými knížaty. Císař mu dokonce udělil Rakousy, které
chtěl odebrat Leopoldu II. Babenberskému. A i když později jejich
vztahy ochladly, nikdy od něj neodpadl. Podařilo se mu upravit poměr Čech
k říši, jíž přestal odvádět prastarý poplatek, a zůstala jen
symbolická povinnost vyslat 300 jezdců ke korunovační jízdě císaře
do Říma. Na slavné synodě v Mohuči v dubnu 1085 obdržel za odměnu z
rukou císaře královskou korunu. Korunován byl za českého i polského
krále, třebaže jeho výboje v Polsku příliš úspěšné nebyly. Z Vratislavova působení v Čechách vystupuje nejvíc do popředí spor s bratrem Jaromírem, který se po smrti Šebíře stal přes odpor knížete pražským biskupem. Vratislav totiž roku 1063 moc biskupa silně omezil založením olomouckého biskupství, a navíc následujícího roku povolal zpět slovanské mnichy, vyhnané Spytihněvem ze Sázavského kláštera. Proti vládychtivému Jaromírovi směřovalo i založení kapituly vyšehradské, jež byla přímo podřízena papežské kurii, jak žádal Vratislav. Ohlas i za hranicemi vyvolal fyzický útok neurvalého Jaromíra na starého olomouckého biskupa Jana, takže na Vratislavovo naléhání papež vyslal do Čech legáta, aby spor urovnal. Vratislavova žádost ostatně vyhovovala kurii, usilující o centralizaci církve a o omezení samostatnosti církví zemských. Spor se táhl až do smrti Jaromíra roku 1090, pak již další pražští biskupové legitimitu olomoucké diecéze nezpochybňovali. V období ke konci života vedl Vratislav II. spory s nejbližšími příbuznými - bratrem Konrádem a synem Břetislavem (II.). Vratislav totiž po smrti bratra Oty zabral olomoucký úděl a vypudil z něj vdovu s dětmi, jichž se Konrád ujal. Pro urážku od otcova rádce zas odtáhl s větší částí bojovníků syn Břetislav při otcově tažení na Moravu. Vratislav nakonec raději volil usmíření, aby se bratr a syn proti němu nespojili, a souhlasil, že podle zásady seniorátu se stane jeho nástupcem Konrád místo jeho syna. Krátce nato zemřel nešťastnou náhodou po pádu z koně na lovu a byl pohřben ve vyšehradském kostele. |
||||
|
Zdroj: KDO BYL KDO |
||||