| Obecně | ||||
| Z historie | ||||
| Panovníci | ||||
| VLADISLAV JINDŘICH | ||||
| (+ 12. 8. 1222) - český kníže a moravský markrabě z rodu Přemyslovců | ||||
|
Vladislav Jindřich, jeden z mladších synů krále
Vladislava II., patřil k nejsvětlejším zjevům mezi Přemyslovci. Po
smrti otce byl ještě nedospělý a první zprávy o něm máme až z
doby, kdy spolu se svým bratrem Přemyslem I. Otakarem pomáhal knížeti
Bedřichovi. Roku 1192 získal od knížete Jindřicha Břetislava titul
moravského markraběte a vládu nad Moravou. O dva roky později však kníže
Vladislava Jindřicha vlády zbavil a přivedl si ho na pražský dvůr,
aby ho měl pod dozorem. Když se Přemysl Otakar pokusil roku 1196
vpadnout do Čech, Vladislav Jindřich byl knížetem uvězněn. Ale už o
rok později kníže umírá a čeští předáci Vladislava Jindřicha
nejen osvobodili, ale 22. 7. 1197 ho zvolili novým knížetem. V prosinci
však znovu vpadl do Čech Přemysl Otakar a schylovalo se k bratrovražednému
boji. Tehdy však naštěstí - jak píše Palacký - u Vladislava Jindřicha
zvítězila "láska k vlasti a zdravý rozum politický". Ještě
před bitvou vyhledal svého bratra, a "třebas měl nesrovnatelné
vojsko, přece ustoupil jednak pro dobro míru, jednak z bratrské lásky".
Vzdal se dobrovolně českého knížectví a spokojil se s moravským
markrabstvím, které mělo napříště podléhat českému panovníkovi,
nikoliv říši. "Spanilost duše Vladislavovy ukázala se zvlášť
tím, že až do smrti zůstal neproměnně věren bratrovi a pánu svému,"
i když měl mnohokrát příležitost využít obtížného postavení Přemysla
I. Otakara, aby sám získal vládu. Zlatou bulou sicilskou (1212)
byla i říší uznána podřízenost Moravy Českému království a
Vladislav Jindřich získal od císaře symbolické území v Sasku, aby
byl i nadále počítán mezi říšská knížata. K význačným činům markraběte Vladislava Jindřicha patří mj. založení kláštera ve Velehradě. Když roku 1222 zemřel bez potomků, vlády na Moravě se načas ujal přímo král Přemysl I. Otakar. |
||||
|
Zdroj: KDO BYL KDO |
||||