| Obecně | ||||
| Z historie | ||||
| Panovníci | ||||
| VLADISLAV II. | ||||
| (* okolo 1110, + 18. 1. 1174 Durynsko v Německu) - český kníže a král z rodu Přemyslovců | ||||
|
Syn Vladislava I. a Richenzy z Bergu nastoupil vládu 17.
2. 1140 po strýci Soběslavovi I., i když ten se snažil zajistit nástupnictví
svým dětem. Není přesně známo, jak získal Vladislav podporu pro své
zvolení, zda to byla vzpomínka na jeho "dobrotivého otce, či jeho
sliby", ale zdá se, že rozhodovala "veselost a
bezstarostnost" Vladislava, takže jeho volitelé doufali, že budou
prostřednictvím knížete vládnout sami. Naštěstí to byl omyl.
Vladislav se brzy poté oženil s dcerou Leopolda III. Rakouského a
nevlastní sestrou císaře Konráda III., s jehož pomocí potlačil
odboj moravských údělných knížat v čele s Konrádem Znojemským.
Tehdy za obležení Prahy, kterou hájil Vladislavův bratr Děpold, vyhořel
chrám sv. Víta. Vladislav příští rok v odvetu strašlivě poplenil
Moravu. O smír mezi Přemyslovci se přičinil až papežský legát
Guido. Roku 1144 po pádu Edessy byla vyhlášena nová křížová výprava, které se účastnil i Vladislav. Do Jeruzaléma sice nedorazil, ale nějakou dobu pobýval v Byzanci jako host císaře Manuela. Hlavní politická aktivita knížete byla spojena s císařem Fridrichem I. Barbarossou, který nastoupil vládu roku 1152. Ve vztahu k císaři se také ukázaly Vladislavovy klady i nedostatky - pokud mu radili zkušení diplomaté jako biskup Jindřich Zdík či Daniel, český stát vzkvétal. S císařem byl zpočátku v napjatém vztahu kvůli bavorskému vévodství a neúčastnil se ani korunovační jízdy. Ale na Fridrichově svatbě se smířili a za pomoc poskytnutou císaři proti Milánským obdržel 11. 1. 1158 v Řezně dědičně královskou korunu, bylo mu vráceno Budyšínsko, dříve císařem odňaté. Statečnost, kterou prokázali čeští bojovníci při obléhání Milána, se stala příslovečnou po celé Evropě. Na slavnostní bohoslužbě po pokoření Milána vložil císař Vladislavu II. na hlavu královskou korunu. Tento čin se obrazil i v založení komendy řádu johanitů v Praze, výrazem slávy a moci se stala i stavba prvního kamenného mostu - Juditina přes Vltavu v Praze. Naopak na sklonku života se projevila plně Vladislavova neobratnost, když chtěl zajistit trůn - bez ohledu na seniorát - svému synu Bedřichovi a rezignoval v jeho prospěch (1173). Neuspěl, protože na sněmu v Hermsdorfu využil jeho slabosti císař a předal Čechy v léno (bez královského titulu) Oldřichovi, synu Soběslava I. V Čechách začal dlouhodobý boj o vládu, který dovršil pokles moci českých knížat. Vladislav své pokoření dlouho nepřežil, ani se nevrátil do Čech a zemřel na statcích své druhé ženy v Durynsku. |
||||
|
Zdroj: KDO BYL KDO |
||||