| Obecně | ||||
| Z historie | ||||
| Panovníci | ||||
| VÁCLAV III. | ||||
| (* 6. 10. 1289, + 4. 8. 1306 Olomouc) - český, uherský a polský král z rodu Přemyslovců | ||||
|
Jediný syn Václava II. a Jitky (Guty) Habsburské byl již
za života otcova korunován uherským králem a po otcově smrti roku
1305 zdědil nejen korunu českou a polskou, ale i válku s římským králem
Albrechtem Habsburským, vzpouru Vladislava Lokietka v Polsku a boje v Uhrách,
opanovaných v té době papežským kandidátem na uherský trůn Karlem
Robertem. Přes své mládí a nepříznivé líčení ve Zbraslavské kronice, které přejal i F. Palacký, popisující Václava jako milovníka "hry v kostky, nemírných pitek, záliby v oplzlostech, ba i rozpustilých nočních toulek v ulicích Prahy", to byl zřejmě schopný panovník. Uzavřel mír s Albrechtem, jemuž postoupil Chebsko, Plisensko a Míšeňsko, uherskou korunu přenechal věrnému spojenci Otovi Dolnobavorskému. Správně se rozhodl soustředit na udržení Polska, kde měl největší vyhlídky na vítězství, poněvadž česká správa zavedená jeho otcem tu byla nejsilnější a měla i nejvíce příznivců. Navíc se Václav oženil s Violou Těšínskou z dynastie Piastovců a uzavřel spojenectví s řádem německých rytířů, jehož zprostředkování využil k toruňské smlouvě mezi českým zástupcem v Polsku a Přemyslem Kujavským. Smlouva byla namířena proti nárokům konkurenta Vladislava Lokietka. Navíc Václav připravil do Polska vojenské tažení, ale po cestě byl najatým vrahem zabit v Olomouci po necelém roce panování. Kdo si vraha najal, se nepodařilo nikdy zjistit. Václavem III. vymřeli Přemyslovci po meči (s výjimkou nelegitimní větve vévodů opavských) a nastal zápas o českou korunu, definitivně uzavřený až roku 1310 nástupem Jana Lucemburského. |
||||
|
Zdroj: KDO BYL KDO |
||||