Obecně 
   Z historie
Panovníci
SVATOPLUK MORAVSKÝ
(+ 894) - moravský panovník z dynastie Mojmírovců
Svatopluk, synovec knížete Rastislava a původně údělný kníže Nitranský, byl sice "udatným a u sousedních kmenů obávaným mužem", ale způsob, jakým se dostal na trůn, je pramálo sympatický. V květnu roku 870 totiž zrádně zajal svého strýce a vydal ho franskému Karlomanovi, synu císaře Ludvíka Němce. Očekával, že za odměnu získá vládu nad Velkou Moravou, ale přepočítal se. Císař poslal spravovat zemi své dva markrabí, kteří s vojskem obsadili většinu moravských měst. Rok nato zajal Karloman i samotného Svatopluka a uvěznil ho. Tehdy vypuklo na Moravě velké povstání, v jehož čele stál Spytimír, zřejmě také příslušník dynastie Mojmírovců. Po první porážce franského vojska vyslal Ludvík Němec novou výpravu a do jejího čela postavil Svatopluka, který měl pomoci ovládnout neposlušné Moravany. Když vojsko dorazilo až ke "starému Rastislavovu městu", Svatopluk se neočekávaně spojil s Moravany a společně připravili Frankům drtivou porážku. Poté se konečně ujal vlády nad Velkou Moravou.
Svatopluk úspěšně odrazil i další útoky východofranské říše, a navíc se mu podařilo dosáhnout znovuobnovení arcibiskupství na Moravě, když po papežově zákroku byl propuštěn vězněný Metoděj. Za Svatoplukovy vlády v letech 871-894 dosáhla Velká Morava největšího rozsahu: už asi roku 874 získala dosud víceméně samostatná území na severu Moravy (Holasicko, Opavsko), Slezsko a záhy poté i Vislansko a kontrolu nad Čechami. Svatoplukově říši se poddali i Polabští Slované a platili každoroční tribut. Velká Morava však zamířila své výboje i na jih - do Podunají a Potisí. V té době píší prameny o Svatoplukovi jako o králi a papež ho oslovuje jako "jediného milého syna", protože v něm viděl vítaného spojence proti císaři.
Na samotné Moravě se však situace zkomplikovala Metodějovou smrtí. Místo Gorazda se zmocnil arcibiskupství Wiching, který dal vyhnat na 200 Metodějových žáků. Svatopluk byl sice v té době na válečné výpravě, ale jistě se to dělo s jeho tichým souhlasem. Panovník doufal, že latinská církev bude pro jeho záměry prospěšnější, ale v tom se pro svou dobu zmýlil. Na sklonku své vlády musel nakonec Wichinga, který proti němu neustále intrikoval s východofranským králem Arnulfem, vypudit. Vzdor tomu však stála velkomoravská říše - zejména když na společné schůzce roku 890 uznal Arnulf Svatoplukovu vládu nad Čechami - na vrcholu moci. Ovšem když roku 894 Svatopluk, "král moravských Slovanů, muž mezi svými nejmoudřejší a velmi lstivého ducha, dožil se posledních dnů", počal rychlý úpadek. Nejednotná, jen silou meče spojená území začala odpadat jedno po druhém a nástupce Svatopluka, jeho syn Mojmír II., ohrožovaný zároveň tlakem Maďarů i novými nájezdy východofranské říše, tomu nedokázal čelit.

Zdroj: KDO BYL KDO