Obecně | ||||
Z historie | ||||
Panovníci | ||||
SPYTIHNĚV II. | ||||
(* 1031, + 28. 1. 1061 Praha) - český kníže z rodu Přemyslovců | ||||
Nejstarší syn knížete Břetislava I. byl podle Kosmova
podání "muž velmi krásný, vlasy měl tmavší nad černou smolu,
vousy dlouze splývající, tvář veselou...". Už jako devítiletý
se ocitl jako rukojmí v římskoněmecké říši, kde s ním navíc přes
jeho urozený původ nejednali příliš šetrně. Naštěstí po porážce
Jindřicha III. při tažení do Čech mladého kněžice vyměnili za
zajaté německé pány, ale i tak si prý odnesl Spytihněv nenávist ke
všemu německému. Když dovršil 17 let, otec mu svěřil vládu nad
olomouckým údělem. Před svou smrtí ho Břetislav povolal do Čech,
aby jako prvorozený zasedl na knížecí stolec, zatímco Moravu rozdělil
mezi další tři syny a poslední Jaromír byl určen pro duchovní dráhu.
Kosmas traduje, že hned po svém nástupu - roku 1055 - dal Spytihněv
vyhnat všechny Němce (včetně své matky Jitky) ze země, ale dochované
listiny dokazují, že tomu tak zcela nebylo. Zato je jisté, že se
Spytihněv nechtěl dělit o vládu nad knížectvím se svými bratry.
Vytáhl na Moravu, odkud Vratislav (II.) prchl do Uher, zatímco další
bratři se podrobili a vrátili se na Pražský hrad, kde jim Spytihněv
II. přidělil dvorské hodnosti, ale celou zemi spravoval sám. Až později
ho uherský král smířil s Vratislavem, kterému roku 1059 dokonce vrátil
olomoucký úděl. Spytihněv proslul mj. jako horlivý podporovatel církve, položil základy nového chrámu na Pražském hradě, současně se problematickým způsobem zapsal do dějin Sázavského kláštera, odkud vypudil mnichy slovanského ritu a nahradil je mnichy ritu latinského. Spytihněv také velmi usiloval o královskou korunu a snažil se pro své plány získat papeže. Nakonec se však musil spokojit s tím, že se mu dostalo jen biskupské mitry jako symbolu suverénního knížete. Po šesti letech panování ve věku 30 let Spytihněv náhle zemřel a na knížecí stolec nastoupil jeho mladší bratr Vratislav II. |
||||
Zdroj: KDO BYL KDO |