Obecně | ||||
Z historie | ||||
Panovníci | ||||
SOBĚSLAV I. | ||||
(+ 14. 2. 1140 Praha) - český kníže z rodu Přemyslovců | ||||
Soběslav, nejmladší syn krále Vratislava II., vystupuje
poprvé na scénu roku 1107, kdy provázel svého svrženého bratra Bořivoje
do polského vyhnanství. Spolu s ním a Boleslavem Křivoústým vpadl
1110 do Čech, ale pokus ztroskotal. Tehdy se však prý Soběslav přičinil
o to, aby polská vojska zemi aspoň neplenila. Mírové jednání vedlo k
usmíření panujícího knížete Vladislava I. s bratry a Soběslav dosáhl
odpuštění i údělu, který mu byl vyměřen na Žatecku. Záhy však
prudký Soběslav zabil Vladislavova rádce Vacka, jenž proti němu knížete
popichoval. Musel se znovu spasit útěkem do Polska, ale na přímluvu Křivoústého
se 1115 mohl vrátit a dostal jako úděl nejprve Hradecko a zanedlouho
uprázdněné moravské úděly - Brněnsko a Znojemsko. Stav trval až do
roku 1123, kdy kníže znovu Soběslava vypudil. Odpustil mu dva roky poté
na smrtelném loži a na přímluvu královny-vdovy Svatavy, matky obou
bratří. Krátce poté dosedl Soběslav na uprázdněný knížecí
stolec ve shodě s "všeobecným přáním národa, jehož byl miláčkem".
Ovšem o vládu usiloval, a to v souladu s nástupnickým řádem (seniorátem),
i olomoucký Ota Černý, který se nakonec obrátil s žádostí o pomoc
k císaři Lotharu III. Ten příležitost připoutat si více stát Přemyslovců
přivítal. Nejprve povolal Soběslava na soud do říše, a když kníže
odmítl, uprostřed zimy 1126 vtrhl s vojskem do Čech. Soběslav ho čekal
u Chlumce. V bitvě, při níž Čechům podle dobových svědectví pomáhal
sám sv. Vojtěch, utrpěl císař zdrcující porážku, Ota Černý padl
a Lothar sám nebyl zajat jen díky velkorysosti Soběslava, který ho
nechtěl přespříliš pokořit. Při vyjednávání císař potvrdil Soběslava
na knížecím stolci a udělil mu titul nejvyššího říšského číšníka
s právem hlasu při volbě německého panovníka (počátek kurfiřtského
hlasu). Soběslav ho zase nechal se zbytkem vojska volně odejít. Mezi oběma
panovníky navíc vzniklo doživotní přátelství. Soběslav, poté co upevnil svou vládu, "panoval chvalitebně, veda všemožnou péči o zvelebení země a bezpečnost její". Silná Soběslavova vláda vyvolala rozsáhlé spiknutí, které však bylo odhaleno. Jeho původce dal vedle tradičního oslepení také "čtvrtit a lámat kolem", což byla v Čechách novinka. Ze spiknutí podezíral i biskupa Menharta, ale nic mu nakonec nedokázal. Kníže se také neopomenul účastnit válečných výprav, zejména po boku Lothara. Po jeho smrti přilnul ke Konrádovi III., kterého 1138 požádal, aby udělil Čechy v léno jeho synu Vladislavovi. A tak to, proti čemu sám na počátku vlády vystoupil, v zájmu rodové posloupnosti sám porušil. Své rozhodnutí si ještě pojistil na sněmu českých pánů v Sadské, ale po jeho smrti byl stejně českým knížetem zvolen šlechtou, která si nedala vzít svá privilegia, syn Vladislava I. - kníže a poté i král Vladislav II. |
||||
Zdroj: KDO BYL KDO |