Obecně | ||||
Z historie | ||||
Panovníci | ||||
MATYÁŠ | ||||
(* 24. 2. 1557 Vídeň, + 20. 3. 1619 tamtéž) - český a uherský král, římskoněmecký císař z dynastie Habsburků | ||||
Matyáš, v pořadí třetí syn císaře Maxmiliána II.,
byl prý muž příjemného vzhledu i vystupování, společenský, ale
schopností zcela průměrných. Základním rysem jeho povahy byla nezřízená
ctižádostivost. Dlouho neměl valnou naději na výraznější uplatnění,
neboť Maxmilián II. ustanovil jediným vládcem všech zemí monarchie
(kromě Tyrolska a Štýrska s Korutany a Kraňskem, které ponechal v držení
svých bratrů Ferdinanda a Karla) svého nejstaršího syna Rudolfa. Bylo
na Rudolfovi, zda a komu z bratří (eventuálně dalších příbuzných)
svěří jako svým zástupcům vládu v některé ze zemí monarchie.
Matyáše, ač k němu neměl důvěru, ustanovil v roce 1583 místodržícím
v Horních Rakousích, v roce 1595 v Tyrolsku (po smrti arciknížete
Ferdinanda) a v roce 1599 opět v Rakousích, tentokrát v obojích. Po
vypuknutí války s Tureckem roku 1593 pak pověřil Matyáše a svého
dalšího bratra Maxmiliána i velením armády v Uhrách. Matyáš se v této
funkci neosvědčil, ale jeho ambice stouply, zejména když se po smrti
svého staršího bratra Arnošta (1595) stal druhým nejstarším členem
habsburské panovnické rodiny. Dožadoval se, aby ho Rudolf jmenoval svým
nástupcem. Ten odmítl, ale v roce 1606 ho jmenoval správcem Uher a pověřil
ho mírovým jednáním s Turky a také se Štěpánem Bočkajem, vůdcem
povstaleckých uherských stavů. V té době se u císaře Rudolfa II.
objevila recidiva duševní choroby a Matyáš, který se cítil Rudolfem
zastíněn a odstrkován, se dal na tajné poradě habsburských arciknížat
zvolit za hlavu rodu. Nebyl ani schopnější, ani pracovitější než
Rudolf, jeho jedinou předností bylo, že byl mladší a netrpěl duševní
chorobou. V září 1606 uzavřel Matyáš mírovou smlouvu s Turky a Bočkajem, ale Rudolf ji odmítal podepsat. Koncem roku 1607 se rozpory mezi oběma bratry vyvinuly v hlubokou dynastickou a politickou krizi. Matyáš se rozhodl využít situace k otevřenému a rozhodnému útoku na Rudolfovo postavení. Na Matyášův popud uzavřeli rakouští a uherští stavové konfederaci na obranu jím uzavřených mírových smluv. Na jaře se k tomuto spolku připojili i moravští stavové. Rudolfovi zůstala věrná jen česká stavovská obec, čímž mu zachránila českou korunu, zatímco v Uhrách, Rakousích a na Moravě se na základě tzv. libeňské smlouvy z června 1608 ujal vlády Matyáš, který byl přijat i za "čekatele" českého trůnu. V roce 1611, po hazardním a nezdařeném Rudolfově pokusu dobýt s pomocí pasovských vojsk ztracené pozice zpět, se proti Rudolfovi obrátili i čeští stavové. Donutili ho k abdikaci a 12. 4. 1611 zvolili českým králem Matyáše. Po Rudolfově smrti v roce 1612 se stal i římským císařem. Po svém zvolení českým králem odměnil Matyáš představitele českých protestantských stavů, kteří mu dopomohli k moci, různými úřady, ale záhy dal opět volný průchod staré protireformační politice. K nelibosti českých stavů přesídlil se svým dvorem do Vídně. Vládu v Čechách přenechal místodržícím z řad katolické šlechty. Protože neměl přímého nástupce (oženil se ve čtyřiapadesáti letech a zůstal bezdětný) a jeho bratři byli také staří a bezdětní, bylo třeba v zájmu udržení moci v rukou habsburské rodiny hledat následníka trůnu. Volba padla na Matyášova bratrance Ferdinanda Štýrského, známého svým ostrým protireformačním postupem, který byl v roce 1617 přijat za budoucího českého krále. Po vypuknutí českého stavovského povstání byl Matyáš pod vlivem svého rádce kardinála Khlesla přístupný k vyjednávání s povstalci, ale skupina kolem následníka trůnu Ferdinanda odstavila tehdy již nemocného Matyáše od moci a zahájila tvrdší kurs proti povstalcům. Krátce nato Matyáš zemřel. |
||||
Zdroj: KDO BYL KDO |