Obecně 
   Z historie
Panovníci
LEOPOLD  I.
(* 9. 6. 1640, + 5. 5. 1705) - český a uherský král a císař římskoněmecký z dynastie Habsburků
Téměř půlstoletí trvající vláda Leopolda I. (1657-1705) byla z valné části vyplněna válkami s Turky, uherskými povstalci (Ferenc Wesselényi, Imre Thököly, František II. Rákóczi) a v posledních letech vlády i s Francií o tzv. dědictví španělské. Války vyčerpávaly monarchii a přivedly ji do stavu chronické finanční krize. Vídeňská vláda hledala východisko ze situace především ve zvyšování berní a zavádění dalších forem zdanění, které mimořádně těžce postihovaly české země. Především samotné Čechy byly těmito daněmi přetěžovány. V praxi docházelo k posilování centrální moci a absolutistické vlády na úkor zemských úřadů. To všechno spolu s preferováním rakouských zemí odsunovalo Čechy do postavení provincie. Dál pokračoval proces rekatolizace, odnárodňování šlechty a úpadku duchovní kultury. V důsledku snížení počtu obyvatelstva za třicetileté války, a zejména v souvislosti s rozvojem panského velkostatku docházelo v této době i k utužování nevolnictví. Velké povstání nevolníků v Čechách v roce 1680 přimělo sice Leopolda I. vydat robotní patent, ale významnější změny v postavení nevolníků nepřinesl. Koncem 17. století začaly v českých zemích a na Slovensku vznikat první manufaktury. Podpory ze strany panovníka, stejně jako dalším snahám o nové směry hospodářské politiky (merkantilismus), se jim nedostávalo.
Leopold byl druhorozený syn císaře Ferdinanda III. a Marie Anny Španělské. Vychován byl jezuity a původně byl určen k duchovnímu stavu. Po smrti svého staršího bratra Ferdinanda IV. (1654) se stal následníkem trůnu. V roce 1655 byl zvolen králem uherským, roku 1656 českým a po smrti svého otce (1657) se ujal vlády v celé habsburské monarchii. O rok později se stal císařem římským. K vládě neměl valné předpoklady a události spíše sledoval než řídil. Byl nerozhodný a kolísavý, ale střízlivý a pracovitý, zbožný a prostý. Miloval umění a byl velký bibliofil. Česky neuměl, německy hovořil jen špatně. Jazykem jeho dvora byla italština. Byl třikrát ženat a měl dva syny a tři dcery. Vládu po něm nastoupil jeho starší syn Josef.

Zdroj: KDO BYL KDO