| Obecně | ||||
| Z historie | ||||
| Panovníci | ||||
| KAREL VII. ALBERT (Albrecht) | ||||
| (* 6. 8. 1697 Brusel, + 20. 1. 1745) - bavorský kurfiřt, český král a římskoněmecký císař z rodu Wittelsbachů | ||||
| Karel Albrecht, syn kurfiřta Maxmiliána Josefa, prožil většinu mládí za válek o dědictví španělské v zajetí. Když se ujal 1726 vlády v Bavorsku, byl už ženatý s Marií Amálií, dcerou císaře Josefa I., a i z tohoto titulu si dělal nároky, že po smrti Karla VI., který neměl mužské potomky, získá část rakouského dědictví. Neuznal také pragmatickou sankci a hned po nástupu Marie Terezie vyrukoval se svými požadavky a spojil se s nepřáteli Rakouska - Francií a Saskem. Vojska této koalice vtrhla také roku 1741 do Čech, Karel dobyl 26. listopadu Prahu a 19. prosince se nechal prohlásit českým králem. To, že mu holdovala většina české šlechty, Marie Terezie nikdy nezapomněla. Na vrcholu své slávy stanul Karel 24. ledna 1742, kdy byl především díky francouzské podpoře zvolen římskoněmeckým císařem - jako Karel VII. Úspěchy, kterých dosáhl jen "příznivými okolnostmi a pomocí nespolehlivých a zištných spojenců," však neměly dlouhého trvání. Rakouské vojsko vtrhlo do Bavor a Karel musel pod tlakem v prosinci 1742 vyklidit i Čechy. V květnu 1743 ovládla Marie Terezie i Bavorsko a císaři zůstal jen pouhý titul. Teprve když se k francouzsko-bavorské koalici přidalo následujícího roku také Prusko, mohl se vrátit v říjnu 1744 do Mnichova. "Ale zármutek a nemoc podkopaly zdraví nešťastného císaře a uvrhly ho po několika měsících do hrobu." Přesto zůstává skutečností, že to byl po staletích první římskoněmecký císař a zároveň - s výjimkou Fridricha Falckého - i český král, který nepocházel z rodu Habsburků. | ||||
|
Zdroj: KDO BYL KDO |
||||