| Obecně | ||||
| Z historie | ||||
| Panovníci | ||||
| FRANTIŠEK I. (II.) | ||||
| (* 14. 2. 1768 Florencie, + 2. 3. 1835 Vídeň) - rakouský císař, český a uherský král dynastie habsbursko--lotrinské | ||||
|
Když prý po smrti Františka I. utěšoval jakýsi státní
rada plačící Vídeňáky slovy: "Neplačte, děti, vždyť zůstane
všechno při starém," dostalo se mu odpovědi - "Právě proto
pláčeme!" Hodnocení více než čtyřicetileté Františkovy vlády
historiky potvrzuje výstižnost soudobé anekdoty. František, prvorozený syn Leopolda II., se stal vládcem habsburské monarchie po Leopoldově smrti 1. 3. 1792. V červenci téhož roku byl (jako František II.) zvolen císařem Svaté říše římské národa německého. V srpnu 1806 vyhlásil zánik této středověké instituce, jíž poslední úder zasadil Napoleon. Císařem však zůstal, neboť již v srpnu 1804 se prohlásil císařem rakouským (jako František I.). Vlády se ujímal v době, kdy vládnoucí kruhy musely čelit vlivu francouzské revoluce. Osvícenci doporučovali předcházet revoluci prováděním pokrokových reforem. František však zvolil cestu násilných prostředků: války proti revoluční Francii a policejního útlaku uvnitř země. Období osvícenských reforem v monarchii skončilo. Historik V. V. Tomek napsal, že odpor vlády proti "svobodnému ruchu" se v té době vystupňoval tak, "že nikdo potom nesměl již povznésti svého hlasu ve věcech veřejných, aby nebyl stíhán co podezřelý ze zhoubných zásad jakobínských". V zemi nadlouho zakotvil konzervativní, byrokratický politický systém, uzavírající se všem novým myšlenkám. Tento systém odpovídal povaze svého tvůrce. František byl jen pilný, pracovitý, konzervativní úředník, u něhož si již jeho strýc císař Josef II. povšiml, že mu "chybí myšlenky". Jeho hlavním politickým ideálem bylo zajištění klidu "všeobecnou nehybností". Pokrok se však nedá na dlouho zastavit. A právě v období Františkovy vlády začíná v Rakousku (bez zásluh a účasti režimu) průmyslová revoluce, spojená s převratnými změnami, které třináct let po Františkově smrti vedly k rozmetání jím vytvořeného režimu. Rovněž české národní hnutí, česká věda a kultura dosáhly v této době vzdor nepřízni významných úspěchů. |
||||
|
Zdroj: KDO BYL KDO |
||||