| Obecně | ||||
| Z historie | ||||
| Panovníci | ||||
| FERDINAND V. | ||||
| (* 19. 4. 1793 Vídeň, + 29. 6. 1875 Praha) - český a uherský král a rakouský císař (jako Ferdinand I.) z dynastie habsbursko-lotrinské | ||||
|
Ferdinand, prvorozený syn rakouského císaře Františka
I., nastoupil na trůn po smrti svého otce 2. března 1835. Téměř čtrnáct
let vystupoval při různých veřejných slavnostech jako první muž
monarchie, poskytoval audience - ale nevládl. Skutečná vládní moc
byla soustředěna v tzv. státní konferenci, kde Ferdinanda zastupoval
jeho strýc arcivévoda Ludvík a kde hlavní slovo měli dva nejvlivnější
politici té doby a velcí rivalové, kníže Metternich a hrabě
Kolovrat. Ferdinand jen podepisoval vše, co mu předložili. Ke skutečnému vládnutí neměl Ferdinand potřebné duševní schopnosti. Oficiálně se hovořilo o chatrném zdraví panovníka, historikové k Habsburkům kritičtí píší o Ferdinandově slabomyslnosti. Tento dojem vyvolával i Ferdinandův fyzický zjev - příliš velká hlava, nápadně krátké ruce a nohy, velké a podivně stočené oči. Ferdinand po vládnutí nijak netoužil. Raději si prohlížel zahrady a skleníky vídeňského hradu a obdivoval exotické rostliny. Dostal přívlastek Dobrotivý, prý za "dobrotivé" udělení konstituce v roce 1848. Svým způsobem si jej zasloužil, neboť byl člověk skutečně dobrotivý a dobromyslný. Historikové také zaznamenali, že se mezi lidem těšil značné oblibě. Nástup kontrarevoluce v druhé polovině roku 1848 vyžadoval jiného panovníka. Ferdinand proto 2. prosince odstoupil a předal vládu svému synovci Františku Josefovi I. Dalších dvacet sedm let pak žil na Pražském hradě, který dostal k celoživotnímu užívání. S Pražany vycházel dobře. Návštěva mladého císaře v Praze v roce 1858 ukázala, že penzionovaný Ferdinand byl mezi Pražany populárnější než panující císař. Ferdinand byl posledním Habsburkem, který se dal korunovat českým králem (7. září 1836). |
||||
|
Zdroj: KDO BYL KDO |
||||