| Obecně | ||||
| Z historie | ||||
| Panovníci | ||||
| BEDŘICH (Fridrich) | ||||
| (+ 25. 3. 1189) - český kníže z rodu Přemyslovců | ||||
|
Nejstarší syn krále Vladislava II. a Gertrudy, dcery
Leopolda Rakouského a nevlastní sestry římskoněmeckého krále Konráda
III. Na historickou scénu vstoupil v době, kdy po dlouhé Vladislavově
vládě nastal úpadek českého státu, způsobený vnitřními boji o
moc. Právo seniorátu bylo už od dob Břetislava II. porušováno ve
prospěch prvorozeného knížecího syna a nejinak tomu bylo na sklonku
vlády Vladislava II., který roku 1172 raději odstoupil, aby mohl Bedřichovi
předat knížectví a zajistit mu je ještě za svého života. Bedřich,
který se roku 1157 oženil s dcerou uherského krále Gejzy Alžbětou, měl
v té době už válečné zkušenosti z Itálie, když v letech 1161-62
vedl se strýcem Děpoltem české vojsko na pomoc císaři Fridrichu
Barbarossovi při dobývání Milána. To mu bylo však málo platné,
neboť po nástupu na knížecí stolec císař vyhověl žádosti Přemyslovce
Oldřicha (syna Soběslava I.) a Bedřicha sesadil, ačkoliv šlo o nebývalý
zásah do českých práv. Bedřich se nevzdal a obojetný císař mu roku
1178 za ohromnou sumu Čechy jako říšské léno znovu propůjčil. V
boji mezi dosud vládnoucím bratrem Oldřicha Soběslavem II. po krvavých
bitvách u Loděnic a na Bojišti v Praze Bedřich zvítězil a ujal se
znovu vlády. Pro svou neoblíbenost, danou osobními vlastnostmi (jak píše
Palacký, "dělal se hrdým a tvrdým, moci v sobě nemaje"),
byl roku 1182 vyhnán a šlechta zvolila za knížete Konráda II. Otu. Císařův
zásah sice Bedřichovi vládu vrátil, ale pouze nad Čechami - Morava
jako říšské léno (markrabství) připadla Konrádu Otovi. Toto rozdělení
českého státu, vyhovující zejména císaři, skončilo roku 1186 knínskou
smlouvou, kdy po bitvě u Loděnic Konrád Ota uznal českou svrchovanost
a smířil se s Bedřichem. Ještě téhož roku vzplanul nový spor - tentokrát s pražským biskupem a Bedřichovým bratrancem Jindřichem Břetislavem - který znamenal nové oslabení knížecí moci. Pražský biskup, dosud víceméně "knížecí kaplan", byl Barbarossovou bulou uznán za suverénního říšského knížete, podléhajícího jen císaři a nikoliv českému knížeti. Hrozící rozdělení českého státu, kdy bylo z jeho pravomoci vyňato pražské biskupství i celá Morava, bylo především dílem nesvornosti Přemyslovců a definitivně překonat se jej podařilo až nástupem Přemysla I. Otakara. |
||||
|
Zdroj: KDO BYL KDO |
||||