| Obecně | ||||
| Z historie | ||||
| Panovníci | ||||
| ALBRECHT II. HABSBURSKÝ | ||||
| (* 16. 8. 1397, + 27. 10. 1439 Langendorf u Komárna) - vévoda rakouský, král český, uherský a německý, markrabě moravský | ||||
|
Albrecht Habsburský vstoupil do českých dějin jako následník
svého tchána Zikmunda Lucemburského. Tento rakouský vévoda byl jeho věrným
spojencem proti husitům (bojoval pod Vyšehradem) a podporoval i
Zikmundovu politiku v říši. Roku 1421 ho císař zasnoubil a o rok později
oženil se svou jedinou dcerou Alžbětou. Zároveň mu svěřil do správy
Moravu, což bylo v následujícím období jednou z příčin odlišného
vývoje Čech a Moravy, kde husitství nezískalo významnější pozice.
Roku 1423 udělil Zikmund Albrechtovi Moravu v léno, a porušil tím
ustanovení Karla IV., že tato země nesmí být zcizena. Císař Zikmund se před svou smrtí snažil zeti zajistit dědická práva. Uherský sněm splnil vůli umírajícího krále a hned v prosinci 1437 Albrechta zvolil. Královna-vdova Barbora však prosazovala neplnoletého polského krále Vladislava III., svého příbuzného, neboť doufala, že se stane regentkou. Také česká kališnická šlechta a měšťanstvo počítaly s jagellonskou kandidaturou. Polský dvůr prosazoval své nároky politicky i vojensky, a to především v Čechách. S pomocí katolického panstva se Albrechtovi podařilo zvítězit a 29. 7. 1438 byl v Praze korunován českým králem. V té době už byl také zvoleným králem německým. Ihned po korunovaci spěchal do Uher, ohrožených novým náporem turecké expanze. Ve vojenském ležení onemocněl, zřejmě následkem morové nákazy, a cestou do Vídně zemřel. Pět měsíců po otcově smrti se narodil syn Ladislav zvaný Pohrobek, jediné dítě ze sedmnáct let trvajícího manželství Albrechta s Alžbětou Lucemburskou. |
||||
|
Zdroj: KDO BYL KDO |
||||